Začínal v šestnácti v Červenka subform teamu, jezdil převážně místní závody. Jako junior se dostal i na Evropský a Světový pohár. Občanské sdružení MTB Malenovice zakládal s kamarádem Přemyslem Žaludkem, který vlastní cyklistickou prodejnu. Podle pravidel jej musel založit, aby mohl vytvořit cyklistický oddíl M. S. CYKLOGAT RACING a mohl se účastnit závodů. Český svaz neposkytuje sjezdařům podporu, organizuje jen několik závodů. Všechno ostatní si závodníci zařizují sami. „Vybavení, dopravu, trénink. Hlavně vybavení pro jezdce je velmi drahé. Kolo vyjde i hodně nad sto tisíc korun plus ostatní věci jako brýle, helma, kalhoty a různé chrániče," vysvětluje Martin Slovák.

Zpočátku mu hodně pomáhali rodiče, dostal i menší sponzorské dary. Normální sezona bez účasti v Americe nebo jiných vzdálených zemích vyjde asi na šedesát tisíc korun. Částka se ale klidně může vyšplhat až na dvě stě tisíc. A to už je pro mladého sportovce a studenta pořádný peníz. „Sponzory potřebuji, abych mohl objíždět poháry, dostat se do Itálie, Francie, ideálně do Ameriky, ale ta je finančně velmi náročná. Jsou tam skvělé podmínky pro trénink i závodění, což by mě mohlo posunout zase o kus dál," popisuje neustálou potřebu finanční podpory.

Vždy na začátku sezony jezdí na soustředění do Sanrema v Itálii. „Tam se pořádně rozjezdím, mají tratě na vysoké úrovni. Natrénuji i techniku mnohem lépe, než u nás. Kdybych měl peníze, mohl bych v Itálii být klidně měsíc v kuse. Týden stojí deset tisíc a je to docela krátká doba. Taková příprava vám dá strašně moc a potřebuji, aby byla delší," říká Martin.

Do zahraničí Martin Slovák musí jezdit, aby se mohl rovnat těm nejlepším. Na Zlínsku totiž nejsou ideální podmínky k tréninku. „Trochu se dá trénovat v Bystřici pod Hostýnem a na Rusavě. Nejbližší kvalitní trať je vzdálená sto padesát kilometrů v Koutech nad Deštnou," doplňuje jednadvacetiletý závodník.

Martin Slovák.

Sjezd na horském kole vyžaduje také pořádnou fyzickou průpravu. Martin usilovně trénuje na kole i v posilovně. Tréninkový plán si sestavuje sám ve spolupráci s kamarádem. „Nemáme žádného kustoda, trenéra nebo fyzioterapeuta, všechno si zařizujeme sami. Když se zraním, jdu prostě do nemocnice," vysvětluje mladý jezdec. Zranění jsou při takovém sportu skoro na denním pořádku a Martin má už taky něco za sebou. „Měl jsem zlomené zápěstí, zlomenou klíční kost a spoustu modřin a škrábanců. Celé tělo musíte mít zpevněné. Trpí dlaně rukou, prsty, zápěstí. Plíce a fyzička jsou taky důležité," podává s úsměvem výčet zranění a fyzických požadavků.

Jaký má zatím na kontě největší úspěch? V uplynulé sezoně třetí místo na Moravsko-Slovenském poháru. „Naopak největším zklamáním pro mě bylo Mistrovství České republiky, kde jsem byl devátý. To mě docela naštvalo, protože si myslím, že jsem měl na víc. Nesedlo mi počasí, v den závodu zapršelo a já se nedokázal dobře přizpůsobit na mokrou trať. Mrzí mě to, protože se mi tam jezdilo dobře a cítil jsem se na první pětku," popisuje zklamání z neúspěchu. Vynahradit si to chce hned na příštím mistrovství. Přední umístění na českém šampionátu by mu navíc garantovalo účast na Mistrovství Evropy či dokonce Mistrovství Světa, což by byl pro jeho slibnou kariéru velký posun.

A kam by to chtěl Martin Slovák dotáhnout? „Samozřejmě bych se chtěl umisťovat na stupních vítězů. Teď už budu třetím rokem v elitní skupině mezi dospělými a doufám, že se budu stále zlepšovat. Jsem hodně soutěživý, takže chci prostě závodit a být co nejlepší," říká odhodlaně. 

Autor: Kamil Polko