To se tak letos, v roce oslav svého 80. výročí existence, snad konečně natrvalo usadilo v centru Bojkovic. Po vleklých peripetiích a předchozím pobytu na zámku Nový Světlov našlo současné působiště v budovách někdejšího soudu a obecné školy, patřících městu. V pátek v nich otevřou z celkových osmi pět stálých expozičních místností a jednu zaměřenou na krátkodobé výstavy.
„Z devadesáti procent je jisté, že se Muzeum Bojkovska už na zámek nevrátí. Jeho současné umístění je podle mého názoru definitivní minimálně na několik desítek let. Vhodnější místo pro něj momentálně není,“ uvedl starosta města Petr Viceník. Muzem tak bude sídlit pod jednou střechou spolu s poštou, občanským sdružením Nebojsa a tělocvičnou sokolů. V přízemí se však mají nacházet pouze místnosti pro technické zázemí, knihovna, badatelna a konzervační dílna. Hlavní výstavní prostory jsou totiž umístěny v prvním patře. Tam návštěvníci už nyní najdou pětici stálých expozic a prostor pro krátkodobé výstavy. Od pátku tam budou otevřeny expozice starších dějin regionu, oddělení věnované soudnictví, lidovému domu a hospodářství, duchovnímu životu a umění a ta nejrozsáhlejší má představit živnosti a cechy Bojkovic a okolí. Zbylé čtyři expozice mají vzniknout do poloviny příštího roku, kdy se v nich návštěvníci budou moct ohlédnout za dějinami 20. století (1. a 2. světovou válkou), spolkovou činností a sportem v regionu anebo se posadit do jedné z původních lavic v historické školní třídě z poloviny minulého století.
„Nejstaršími exempláři jsou gotické dřevořezby madon z konce 15. století,“ uvedl osmadvacetiletý absolvent historie a muzeologie Slezské univerzity v Opavě Tomáš Hamrlík, který se vloni stal ředitelem příspěvkové organizace Muzeum Bojkovska. Hlavním tématem v expozici živností a cechů je tkalcovství a soukenictví. Přímo v Bojkovicích totiž působilo v devatenáctém století na osm desítek soukenických rodin. Soukenický cech tam založili v roce 1511.
„I proto jsme jako ústřední zvolili v naší expozici soukenictví a tkalcovství, zatímco ostatní řemesla jako kovářství, krejčovství, ševcovství, bednářství a kolářství, kamnářství a hrnčířství či včelařství mají doplňkovou roli. Významnou část zaujímá také expozice zvěroklestičství,“ vysvětlil Hamrlík, jenž oceňuje zvýšenou vlnu zájmu o muzeum z řad spoluobčanů. „Jsou lidé, kteří nám tady pomáhají, a to jak z Muzejního spolku Aloise Jaška, tak i mimo něj. Začínají se o muzeum zajímat. Máme díky tomu spoustu přírůstků. Například paní Věra Pavlacká přinesla artefakty ze zdejší Bajerovy sodovkárny, která před znárodněním patřila jejímu dědečkovi.
Autor vitrín David Šopík věnoval nádherný obraz Panny Marie Čenstochovské z konce 18. století. A podobných dárců je celá řada. Patří jim za to naše velké díky, “ vzkazuje lidem Hamrlík, který spolu s Otýlií Šimoníkovou věci před vystavením konzervuje.
První výstava, která na několik měsíců Muzeum Bojkovska obsadí, je věnována hutnictví a železářství v regionu. „V Bojkovicích se totiž těžila železná ruda a byla tady huť. Jde o výstavu Muzejního spolku Aloise Jaška,“ prozradila předsedkyně spolku Markéta Klimentová a doplnila, že se tam výstavy budou střídat, což na Světlově chybělo.
Do obnovy objektů, kde muzeum nově sídlí, město s dotační podporou investovalo na osm milionů korun a půl milionu jej stálo vnitřní vybavení muzea. Sponzorsky se na pořízení vitrín podílelo také několik bojkovických firem.
Jak se bude Muzeu Bojkovska dařit v nových prostorách, na to je zvědavý i bojkovický starosta. „Uvidíme, co to udělá s turistickým ruchem, ale v kombinaci s nově otevřeným zámkem by muzeum mohlo být ve městě lákadlem. Otevřeno by mělo být zkušebně v úterý, ve čtvrtek a o víkendech,“ poznamenal Viceník.
Šest otázek pro ředitele Tomáše Hamrlíka
Kolik exponátů budou moct od pátku návštěvníci Muzea Bojkovska spatřit v jeho nově otevřených prostorách?
Určitě více než tisíc, lokační seznamy děláme průběžně, ale přesný počet zjistíme, až tvorbu expozice dokončíme.
Můžete prozradit, který vystavený exemplář bude z těch nejstarších?
Nejstaršími exempláři jsou gotické dřevořezby madon z konce 15. století.
Ze kterého období pochází například zařízení expozice tkalcovské a soukenické dílny?
Konkrétně tyto originály mají svůj původ na konci osmnáctého a na počátku devatenáctého století. Vystavený exemplář věnoval muzeu Jan Slavíček, jenž je zachycený na velké fotografii z šedesátých let minulého století při předvádění práce na svém stavu. Slavíček vlastně muzeu věnoval celé zařízení dílny, tedy stav a kolovrátek z poloviny devatenáctého století.
Takže se dá říct, že řada lidí věnovala muzeu věci, které jejich rodiny vlastnily po mnoho generací…
Je to tak. Soukenické a tkalcovské dílny vlastnily celé generace a do muzea to věnovali jejich potomkové, protože řemeslo už končilo a jim se tak podařilo uchovat alespoň jeho část do budoucna, což se podařilo.
Znamená to, že tento kraj byl tomuto řemeslu nakloněný?
Ano, jde o místní unikát. Přímo v Bojkovicích působilo v devatenáctém století osmdesát soukenických rodin a zrovna soukenický cech je v našem městě nejstarší. Založili ho tady v roce 1511. I proto jsme jako ústřední zvolili v naší expozici soukenictví a tkalcovství, zatímco ostatní řemesla jako kovářství, krejčovství, ševcovství, bednářství a kolářství, kamnářství a hrnčířství či včelařství mají doplňkovou roli. Významnou část zaujímá také expozice zvěroklestičství. Se zvěroklestičskými spolky spolupracovalo naše muzeum už ve třicátých letech minulého století a právě díky tomu se podařilo pro budoucnost zachovat velké množství historických památek na toto řemeslo.
Mohl byste vzpomenout, na jaké rarity se návštěvníci Muzea Bojkovska mohou od pátku těšit?
Mezi dvě velké zajímavosti patří perleťářský soustruh, který sloužil k soustružení knoflíků z perletě, a soustruh, který vyráběl dýmky. Oba pocházejí zhruba z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Pozoruhodná je také expozice usedlosti s kuchyní, kde nejstarší součást – stůl – pochází z poloviny sedmnáctého století. Zajímavostí je rovněž kovadlina od rodiny Viceníků nebo věci z bývalé sodovkárny, které muzeu věnovala Věra Pavlacká, vnučka jejího posledního majitele Bajera.