Společensky poněkud kontroverzní téma vnesl do muzejního výstavnictví Jiří Severin, někdejší radní Zlínského kraje, publicista a organizátor kulturního života, v současné době projektový manažer Slováckého muzea v Uherském Hradišti, které je zřizovatelem nové expozice. Umístěna bude v památkově chráněném stavení č. p. 65 ve Vlčnově. Muzeum a okolnosti jeho vzniku byly tématem našeho rozhovoru.

Je o tobě známo, že jsi hlavním iniciátorem zřízení Muzea lidových pálenic? Jak a proč se zrodil nápad udělat muzeum černých pálenic, což jsou zařízení, která státní správa ani samospráva nemá a nikdy neměla příliš v lásce, protože jejich existence vede k daňovým únikům. A ty jsi přece byl významným krajským zastupitelem, od něhož by se očekával spíše loajální postoj k zájmům státu.

Jsme dva spoluautoři, ještě Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea. Nápad se nám zrodil v hlavách současně, jak jinak než při štamprli slivovice. Muzeum je tedy výsledkem společného nápadu a následné kolektivní spolupráce, připomněl bych ještě paní Kondrovou a paní Zpěvákovou, pracovnice Slováckého muzea, ty nám hodně pomáhaly. Oceňuji také laskavý postoj vedení Zlínského kraje.

Nemyslím si však, že daňové úniky z nelegálního pálení jsou větší než všelijaká nesprávná rozhodnutí politiků. Ty nás přijdou na daleko větší peníze. Navíc mám zkušenost, že černá pálenice je spíše dobrodružství, zábava, furiantství. Načerno se povětšinou nepálí pro peníze. Je to poslední underground na Moravě.

Co všechno bude součástí expozice, která bude slavnostně otevřena ve Vlčnově 15. května?
Nejen raritní černé pálenice, ale také historie pálení, staré lahve, demižony, etikety, doplňkové nářadí, dobové předměty, citáty, příběhy, plakáty, fotografie, staré dokumenty, zápisy z pálenic a tak dále.
Večer 15. května představíme film Jak vypít trnku a CD Pijácké písně.
Pak bude následovat pořad Po pití mnohém, rozume, sbohem.

Proč padla volba s umístěním muzea na Vlčnov, který není právě slivovicově vyhraněný. Vždy si tam zakládali spíše na víně, se kterým ovšem mívali problém, protože je to obec položená mimo hlavní vinařské oblasti, takže někdy vzniká dojem, že neumějí ani víno, ani slivovici pořádně.
Znáš lepší jméno starosty obce pro tento účel? Pijáček! (Příjmení starosty Vlčnova – pozn. J. J.) Pravda, věhlas vlčnovského vína není tak výrazný, ale slivovice ve Vlčnově je vynikající. Starostova obzvláště. Vedení obce, starosta, místostarostka, pracovníci Klubu sportu a kultury ve Vlčnově a všichni, kteří nám pomáhali, projevili neobyčejnou sounáležitost s tímto unikátním, i když poněkud bláznivým nápadem. Pochopili, že i takové neobyčejnosti, jako je Muzeum lidových pálenic, patří do života našeho kraje. Za to jim patří dík.

Při otevření muzea bude „pokřtěna“ i tvoje nová knížka „hospodných“ příběhů o slivovici, jejích pijácích a pijácké moudrosti. Kde jsi čerpal inspiraci a materiál k této knížce?
Knížka se jmenuje Všeho dokvasu. Má podtitul Příběhy v hospodách, vinných sklepech a pálenicích sesbírané. To je i odpověď na tvoji otázku.

Dá se předpokládát, že jako propagátor slivovice jsi byl z ní nejednou opilý. Čím se léčíš z kocoviny?
Staří lučebníci a páleničáři ve svých doporučeních z let dvacátých minulého století radí toto: „Rannímu vrhnutí pijáků předejdeme pitím 1–2 sklenic Vody Luhačovské. Způsob užívání této kyselky nechť určí lékař.“ Já se v takovém případě uchyluji k Jiřímu Rohelovi, významnému odborníkovi nejen v této oblasti, navíc autorovi mimořádných fotografií v mé knize.
Staří tvrdí dále, že zachování a rozvoj slivovice a její mírné užívání přispívá k rozvoji národa lepšího a zdravějšího. Doporučují ji častěji než koňak. Podotýkám, že mor černého pálení odsuzují.

V souvislostí s přípravou muzea i knihy jsi navštívil řadu pálenic a koštů slivovice. Objevil jsi nějakou, která tě zaujala víc než ostatní? Odkud a čí byla?
Neobvyklý je dřevěný chladič, součást pálenice pravděpodobně ještě z doby Rakousko-Uherska. Je z Jalubí. Další raritou je pálenice se zabudovanou elektřinou. Je darována až z Norska. Pálilo se v ní za polárním kruhem. Originální je také jednoduché zařízení na lavorovicu.

Neuvažuje se o slevě na vstupném do muzea pro osoby podnapilé?
To asi ne. Ale budeme možná nabízet zajímavé destiláty od malovýrobců z našeho kraje. Počítáme rovněž s programovou náplní. Už při jízdě králů připravujeme povídání na dané téma. S filmem, CD a prezentací nabídky aktivit Slováckého muzea.

Jiří Jilík