Postřehy z africké Ghany: Je libo tro tro, taxi či klimatizovaný autobus?

Záleží jen na obsahu vaší peněženky, vzdálenosti, kterou chcete urazit, a také trochu na štěstí. Můžete čekat pár minut, nebo také pár hodin.

Nejrozšířenějším a nejlevnějším způsobem, jak se v Ghaně dopravit z místa na místo, je tro tro. Cestování tímto minibusem, přesněji řečeno polorozpadlou špinavou a přeplněnou dodávkou, přiléhavě nazývanou „kostitřes“, nabízí jedinečnou možnost, jak objevovat nové prostředí a poznávat nové lidi. Základní pravidlo zní: „Do tro tra se bez větších obtíží vejde dvakrát tolik pasažérů, než kolik je sedadel.“ Kdo nezažil, neuvěří.

Důkazem budiž poslední výlet s dětmi k moři. Do objednaného asi dvacetimístného tro tra se nás naskládalo 49. Jízdní řády neexistují. Pasažéři jednoduše počkají, až se tro tro naplní. Nejraději sedávám na VIP místě u okna vedle řidiče. Slunko sice nemilosrdně praží do obličeje, ale můžu za jízdy fotit nádhernou přírodu, děti pobíhající před hliněnými domky či barevné mešity střídající kamenné kostelíky. Nebo také pouliční prodavače, kteří nakukují otevřenými okýnky a nabízí různé nápoje a pochutiny.

Pokud potřebujete zastavit, jednoduše požádáte pana řidiče. Občas se ale stává, že při pokusu vystoupit z tro tra nastanou obtíže. To když se deset Afričanů zběsile snaží dostat dovnitř a dvě bílé ženy v ten samý okamžik ven. A pozor, vážení, na africké retardéry, neboli násypy z hlíny přetínající děravé asfaltové cesty. Stejně ale kolébání, kodrcání a skřípot, když prastará rezavá dodávka zdolává hrbolaté prašné cesty s výmoly, zbožňuju.

Oblíbeným dopravním prostředkem na dlouhé vzdálenosti jsou klimatizované autobusy. Jaký div, když po pár minutách jízdy všichni napjatě sledují nejnovější africkou telenovelu. To africké taxíky nabízí jiné cestovatelské zážitky. Předně je velmi dobré před nástupem do taxíku zjistit cenu, aby později v cílové stanici nedošlo k jejímu náhlému navýšení. Stejně jako do tro tra i do afrického taxíku se vejde dvojnásobek pasažérů, pokud to situace vyžaduje. Pak se stává, že se v noci po Bawjiase prohání miniautíčko s deseti dobrovolníky na palubě. Řidiči tro tra i taxíků se chovají jako praví gentlemani. Bílá žena, obruni, je pro zdejší muže madam. Kromě toho, že jí nabízí sňatek, vždycky ochotně pomohou najít cestu, když si v africkém zmatku neví rady.

Pavla Krystýnová,www.akwaaba.cz