Tam se uskutečnila mezinárodní olympiáda, které se zúčastnilo sto deset studentů z devětadvaceti zemí. Kolařík v celkovém pořadí skončil sedmatřicátý.

S jakým typem otázek se v olympiádách setkáváte?

V nižších ročnících se organizátoři ptávají na věci, které studenti budou ve škole teprve probírat, v otázkách pro ty starší už ale může být opravdu cokoliv. Obecně se olympiáda dělí na tři části. Práce bez atlasu, při níž je potřeba mít určité znalosti. Nemusí to být vyloženě třeba hlavní města, pracuje se i se zajímavějšími věcmi. Jedná se třeba o doplňování tabulek nebo řazení států podle porodnosti, hospodářských výsledků či jiných faktorů. Vzpomínám si například na úkol, kde byla popsána trasa dvou letadel podle rovnoběžek, různých světových stran a vzdáleností, a otázkou bylo, zda se stroje setkají na stejném místě.Druhou částí je potom práce s atlasem. Člověk si v něm musí dokázat najít potřebné informace. No a poslední kategorií je projekt, kdy se pracuje s nějakou místní mapou, nebo se musí popsat nějaký problém a navrhnout řešení. V mezinárodních kolech bývají i multimediální otázky a práce v terénu.

Kolik času vám příprava na olympiádu zabere?

Nějak speciálně se na olympiády nepřipravuji. Čtu ve volném čase různé zajímavosti na internetu, v oblibě mám Wikipedii.

Vyzkouším si vás. Co je to Mohorovičičova plocha diskontinuity?

To je hranice mezi zemskou kůrou a svrchním pláštěm, nějakých pár desítek kilometrů „pod zemí.“

A kde leží Mount Kosciuszko?

V Austrálii.

Výborně.

Já právě zas tak úplně nemusím teoretický zeměpis, spíše mě zajímá ten praktický, třeba i politický.

Spíše tedy směrujete na vysokou školu typu politologie a mezinárodní vztahy než geografie?

Asi spíše na „dopravku“, ale upřímně, žádné plány ještě nemám.

Jak důležitý je pro vás zeměpis?

Pro mě hodně, ale myslím, že pro většinu lidí je důležité, aby měli pouze všeobecný přehled. Není nutné vědět všechny věci, jako například Mohorovičičovu plochu. (smích)

Jak vypadala olympiáda na Tchaj–wanu?

Byla to mezinárodní zeměpisná olympiáda, která se konala v půlce letošních letních prázdnin a na niž postupovali nejlepší čtyři z České republiky. Bylo to podobné jako naše celostátní kolo, akorát rozsah byl samozřejmě daleko větší a celé to trvalo déle. Třeba práce v terénu byla na celý den – chodili jsme po rezervaci, kde mají svá stanoviště vzácní ptáci. Kvůli urbanizaci a znečišťování prostředí tam takové plochy ale mizí a zmenšují se. Skoro bych řekl, že už je to jen takový uměle vybudovaný park než přírodní rezervace. Naším úkolem bylo zmapovat různé druhy porostů a živočichů, popsat zajímavosti. Museli jsme se vyjádřit, co si o tom myslíme, jestli je to dobrý způsob ochrany přírody. Důležitý byl vlastní úsudek.

Je tomu tak i u nás?

Právě že není. Sice v praktických částech člověk musí něco vymýšlet, ale ne v takové míře.

Měl jste příležitost poznat Tchaj-wan i z „nesoutěžního“ hlediska?

Ano, na programu byly různé exkurze. Zajímavá byla výrobna ručního papíru nebo areál geologických úkazů v Yehliu na severním pobřeží. Nejvíce mě zaujalo Muzeum zemětřesení, které 21. září 1999 zasáhlo a ochromilo velkou část ostrova a znamenalo mimo jiné prudký nárůst cen počítačových součástek po celém světě. Toto muzeum se nachází v areálu zničené školy v blízkosti třetího největšího města Tchaj-wanu, Taichungu. Tady jsem poprvé viděl na vlastní oči, jak vypadají budovy poškozené a zničené zemětřesením. Velkým zážitkem také bylo, když jsme nejrychlejším výtahem na světě vyjeli na vyhlídkovou terasu nyní již druhé nejvyšší budovy světa – Taipei 101. Terasa se nachází v 89. až 91. patře, které je 390 metrů nad zemí. Navštívit jeden z nejvyšších mrakodrapů světa byl vždycky můj sen.