Tak nám Slovácko prohrálo se Spartou. No, co se dá dělat. Myslím si, že lépe než fanoušci tuto porážku překousli samotní hráči. Švancara přiznal, že Sparta vyhrála zaslouženě, Zelenka připustil, že penalty, které si všichni přáli, tak nebyly a trenér Mazura konstatoval, že Slovácko mělo spíše jen pološance. Jo, z tribuny se skutečně zdálo, že rozhodčí Adam hlavně v první půli tlačí sparťanskou káru. Ale viděl někdo z vás, aby některý rozhodčí tlačil káru proti Spartě? Neviděl. Takže vlastně není co řešit. Fotbal to byl pěkný, atmosféra taky, chlapi si ponadávali a život běží dál.

O mnoho radostnější fotbal se hrál v nedělní poledne na Širůchu. Tam hrálo taky Slovácko, jenže tentokrát v podání krásnější poloviny lidstva. Děvčatům Slovácka se prozatím v lize příliš nedařilo, ale zdá se, že novu krev do jejich žil vnesla česká reprezentantka Veronika Hoferková. Ta nastoupila ve třech zápasech a Slovácko všechny jasně vyhrálo. V Brně zvítězilo 5:0 a v posledním zápase na Širůchu to odnesly Pardubice 4:0. Fotbal to byl parádní, a je jen škoda, že tyto zápasy se hrají tak trochu v utajení, a proto si na ně příliš diváků cestu nenajde. Snad příští domácí zápas fotbalistek Slovácka se Spartou, který by se měl hrát ještě v tomto roce, si vyslouží větší reklamu.

O tom, že děvčata na Slovácku můžete spatřit hrát nejen dobrý fotbal, ale také skvělý hokej, se mohou všichni přesvědčit na zápasech žáků sedmých tříd. V sestavě Uherského Hradiště totiž pravidelně nastupuje dlouhovlasá čtrnáctiletá Klára Mazánková. Ta v zápase se Zlínem patřila k nejlepším na hřišti a dvěma brankami pomohla svému celku k vítězství 5:2. Klára Mazánková, která je v Uherském Hradišti na střídavý start, má mateřský hokejový oddíl prvoligový ženský celek Bulldogs Brno, a patří také k oporám reprezentačního celku České republiky do 15 let. V listopadovém utkání s celkem Německa byla vyhlášena nejlepší hráčkou zápasu, když ve dvou zápasech si připsala na své konto jednu branku a čtyři asistence. Co k tomu dodat. Paráda.

Fanoušci Slovácka si stěžovali na výkon rozhodčího při zápase se Spartou a při jeho odchodu ze hřiště na něj pokřikovali různé výkřiky, které byste asi v pravopisných slovnících jen těžko hledali. Také pověstné „Slovácké peklo“ se svými některými pokřiky příliš nevyznamenalo. Používat slova nejtvrdšího kalibru, ať už na rozhodčího či na bouřliváka Řepku, jistě vyhlášenému skvělému publiku na Slovácku příliš dobré jméno nedělá. Zajímavé řešení nesouhlasu s výkonem rozhodčího zvolili po nedělním utkání v Prakšicích. Tam místní fotbalisté prohráli s béčkem Otrokovic 0:3 a toho svého „černoprdelníka“, který se na jejich prohře údajně podílel, vyprovodili písní v místním rozhlase v podání Michala Tučného, která měla text: „Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost. Pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host.“ Pokud nenaplnili slova písně skutky, pak to bylo celkem trefné.

A postřehu hodná událost víkendu se stala také v Šardicích, kde museli zrušit své fotbalové utkání, neboť na jednoho z hráčů dolehla „prasečí chřipka“. Český fotbal se tak konečně připojil k vyspělým zemím jako Anglie, USA, Francie, Španělsko či Německo, kde tato chřipka již postihla několik fotbalistů. Díky Šardicím tak alespoň držíme krok se světovou elitou, když už ne fotbalovým uměním, tak alespoň s prasečím přispěním.

A to je pro dnešek všechno.

Vojtěch Johaník