O kokrhání aneb Pepin v akci
Uherské Hradiště - Snad toho sousedovic kohouta řídí computer. Ráno co ráno, vlastně ještě noc co noc nad ránem ve čtyři hodiny začne dávat svým pronikavým hlasem světu na vědomí, že už nespí, potvora jedna, zatímco já bych kolikrát teprv rád usnul.
Redakce
Diskutovat (0) 3.9.2010 20:02 aktualizováno 4.9.2010 7:08
Nevím, co mu na to jeho tak časné kokrhání říká těch deset dvanáct slepic a pár králíků, já mu tu v duchu, tu nahlas slušně říkám, ať se jde s tím svým zpěvem vycpat. Když toho mám až po krk, přitvrdím, pošlu ho rovnou do ... Však víte kam.
Když se ale na to kohoutí vyzpěvování podíváme čistě z jazykového hlediska (čtete přece jazykový minifejeton), není slovní napodobení kohoutího hlasu bez zajímavosti. Náš kohout, myslím tím český, moravský a slezský, to je nejen kikirikí, ale i kykyryký, kykyryhý i kikirihí, no a někdo si myslí, že vyluzuje i kokrhuhú.
„Dědo, a co kohouti ve Francii nebo ve Španělsku, jak ti kokrhají?“ překvapila mě otázkou moje dvanáctiletá vnučka, druhým rokem gymnazistka. Té jsem totiž prozradil, že budu psát o kokrhání. Když jsem jí řekl, že na hnojištích za hranicemi kohouti kokrhají stejně jako ti naši, nepochodil jsem. Vítězoslavně pronesla, že sice mám pravdu, ale i nemám pravdu. Na internetu totiž zjistila, že ve Francii kohout volá kokeriko (coquerico), ve Španělsku kokoroko (cocoroco), i když kokrhá jako ten náš. Převezla mě, filuta...
Takže naši milí kohouti, ale i vy ostatní v Evropské unii, víme, že kokrháte sice stejně, ale v každém jazyce jinak. Napodobit váš neartikulovaný zpěv hláskami naší lidské řeči, to přináší ony dost velké odchylky od toho vašeho originálního volání.
Ale buďte klidní, Brusel prý s tím nebude nic dělat. A to už je co říct.
No a ty, Pepine (to je ten sousedův kokrhavý nedočkavec), pospi aspoň o dvě hodinky dél. Budu ti moc vděčný. Kikirikí, kykyryhý...
Miloš Vsetínský
-4°C
-2°C
