Holásek: Vždy reprezentuji svůj rodný Zlechov
Zlechov /ROZHOVOR/ - Rodina, hasiči a motocyklové závody, to jsou tři životní lásky starosty Okresního sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v Uherském Hradišti, dvaašedesátiletého Václava Holáska ze Zlechova.
Redakce
Diskutovat (0) 4.9.2010 9:58
Ten závodí od svého mládí. „Je sice otázkou času, kdy mě dvacetiletí závodníci začnou porážet, nyní se však cítím v dobré formě,“ řekl Holásek pro Slovácký deník.
Jak jste se dostal k motorkám, kdy se probudila vaše vášeň?
Můžu říct, že prakticky od malička. Od 15 let jsem jezdil motokros spolu s mým bratrem, oba nás k tomu vedl náš otec. Strávili jsme spoustu hodin tréninky a tvrdou přípravou na závody. Jejich významnou součástí taky bylo sestrojit a dokázat si opravit pořádný stroj.
Kterých soutěží jste se účastnil?
Tehdy jsme jezdili Velkou cenu Moravy a můžu říct, že se nám dařilo. Můj bratr byl drobátko lepší než já a dostal se na Mistrovství republiky, začaly se o nás zajímat kluby, získávali jsme sponzory a mohli jsme jezdit. Já jsem ale byl v lehčím stínu svého bratra, a tak jsem mu začal dělat mechanika. Nikdy mě však neopustil duch motorek. V roce 2001 jsem se svým vnukem zavítal do Starého Města na závody veteránů, kde se mě můj vnuk zeptal, proč už vlastně nejezdím, což mě donutilo nad tím přemýšlet. Oprášil jsem své stroje a začal zase trénovat.
Jak tedy vypadala vaše ,,nová kariéra“?
Dva roky jsem jezdil na Yamaze. Na té se mi ale nedařilo, a tak jsem přesedlal na „Čezetu 250“ a na ní už jsem se pohyboval kolem 8. – 10. místa. A začalo se dařit. Sehnal jsem si další motocykl, tentokrát ruský Kovrovec z roku 1967 a výsledky byly znát. Jelikož jsem milovník nižších tříd, tak jsem si začal shánět jiný motocykl, do 50 ccm – italský Minarelli. Na něm se mi dařilo asi nejvíce.
V jaké kategorii závodíte?
Ve svých mladých letech jsem vládl motokrosu, ale toho jsem se později vzdal. Teď jezdím především závody veteránů, kde to není rozděleno podle věku, ale podle typu motorek. Takže samozřejmě konkuruji i dvacetiletým jezdcům. Ovšem je otázkou času, kdy mě i mladí závodníci začnou porážet. Ale v tuto chvíli se cítím ve velmi dobré formě.
Kolik máte ve svém ,,moto kumbále“ strojů?
Doma mám čtyři druhy pojizdných motorek - 50 ccm Minarelli, 175 ccm Kovrovec, 175 a 275 ccm ČZ.
Co na vaše závodění říká okolí, máte podporu?
Mám velkou podporu jak ze strany rodiny, tak ze strany přátel a sponzorů, z nichž nejdůležitější je firma CHEDO, ale i další. Jsem členem Motosportklubu Uherské Hradiště, ale vždy a stále reprezentuji svou rodnou obec Zlechov. Máme velmi blízkou spolupráci i podporu s Východočechy Tánerem - Holáskem, kde je tento sport i mé jméno velmi známé, ve srovnání s Uherskohradišťskem. Což mě samozřejmě mrzí, protože Zlechov i blízké okolí mám moc rád.
Jaké největší úspěchy jste ve své kariéře zaznamenal?
Určitě bych své úspěchy rozdělil na motokros a nynější závodění. Z motokrosu mám spousty ocenění a věnců, které mi doma visí a na které jsem hrdý. Z těch největších nynějších úspěchů bych zmínil určitě mistra republiky v rychlostních silničních závodech motocyklů o kubatuře 50 ccm, ve 175 ccm jsem se umístil na šestém místě. Také jsem vyhrál 13. ročník Ceny Františka Šťastného, Nepomucký trojúhelník nebo Cenu Václava Paruse na Kolštejnském okruhu v Branné v Jeseníkách.
Kateřina Mikulová
-4°C
-2°C
