Štěpánská beseda u cimbálu se souborem Kunovjan se za více než deset let stala legendární akcí, u níž není třeba dělat propagaci, a je každoročně beznadějně vyprodána. Po letech se vzpomíná na „Snídani se starou“, „Dolejte řediteli“, „NajvonuK“, „Miss Travestit“, „Možná přijde i kotelník“, „Slovácký Foskar“, „Dnes naposled“ a další zdařilé, recesně a s humorně parodickým nadhledem realizovaná předpůlnoční pásma, jimž vždy v úvodu předcházely vánoční, poeticky laděné programy.

Tato osvědčená dramaturgie večera byla naplněna i letos, kdy se před zcela zaplněným velkým sálem uherskohradišťského Klubu kultury představila nejprve Cimbálová muzika Stanislava Gabriela pásmem známých i méně známých vánočních písní a koled.

Následoval volný taneční blok s cimbálovkou Lubomíra Graffeho a všichni čekali na překvapení inzerované pod názvem „Možná že jó, možná že né…“. Program byl tentokrát laděn jako recesní „protialkoholická“ agitka. Zasvěcenými a vtipnými průvodci byli David Pavlíček a Martin Rezek, za přispění Ladika Šimečka.

V jednotlivých (alkoholem motivovaných) číslech vystoupili členové souboru Kunovjan, cimbálová muzika Ženičky a ženský sbor Klebetnice z Hluku a folklorně-divadelní seskupení „Chlastáš“. Když na závěr napíšeme, že autoři dokázali udržet vysokou laťku předchozích „štěpánských“, nechť to berou jako výraznou chválu.