„Vždycky, když se na děkovačce držíme s kolegy za ruce a diváci začnou vstávat, stiskneme si je, jako bychom říkali: ´Jé, tak se jim to líbilo´," usmívá se při vzpomínce na potlesky ve stoje Jitka Josková s tím, že v uplynulé týdnu diváci vestoje ocenili nejenom komedii Popel a pálenka s Květou Fialovou, ale také dva muzikály Kdyby tisíc klarinetů a Cikáni jdou do nebe. „To vám až vhání slzy do očí. Někdo tleská s rukama nad hlavou, jiný u toho poskakuje, další diváci si zpívají. To se nedá popsat," říká herečka.

„Atmosféra ve Slováckém divadle mi připomíná starý dobrý Semafor," srovnává slovácké divadelní charisma s tím pražským hvězda šedesátých let Pavlína Filipovská. „I tady je vidět, jak diváci své herce milují a jak oni jim za to děkují maximálními výkony," dodává herečka a zpěvačka, která do Slováckého divadla před časem osobně přijela a slovácké kolegy podpořila před premiérou zmiňovaného muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.

Mimořádná atmosféra ve spojení s kvalitním divadlem je to hlavní i pro samotné diváky. „Je to jedna velká energie, na kterou si až můžete sáhnout. Shodla jsem se s přáteli, že vždycky bych nejradši vyskočila na jeviště za herci a objímala je, tančila s nimi, zpívala. V žádném, jiném divadle, a to jsem jich poznala už hodně, jsem tohle nezažila," potvrzuje dvaačtyřicetiletá Danuše Dvořáková, jež je už pátým rokem spokojenou uherskohradišťskou předplatitelkou.

„Fantastické je, že naše představení zvedají ze sedadel i ty nejmladší diváky. Minulý týden jsme hráli pro studenty, kteří šedesátá léta nemohli zažít, Kdyby tisíc klarinetů a na konci tleskali tak dlouho, že jsme už neměli další přídavky. Je jasné, že ocenili atmosféru a chuť, s jakou naši herci tancovali a zpívali," je přesvědčený ředitel divadla a zároveň režisér hry Igor Stránský.

Autor: Josef Kajetán