Výzva čtenářům: Přijďte v sobotu 2. června na 2. Slováckou benefici věnovanou Karlu Rachůnkovi

Šestnácté "Pieroty" vytvořil Vladimír Morávek

Loni ocenění převzala slavná herečka Květa Fialová Autor: DENÍK/archiv

10.2.2012 20:40

Uherské Hradiště - Řezbářský kousek Vladimíra Morávka z Bratislavy získají letos výherci ankety Největší z Pierotů. Výsledky se herci i veřejnost dovzí na divadelním plese zítra od 20.12 hodin V Klubu kultury v Uherském Hradišti.

S nápadem ocenit herecké počiny roku Slováckého divadla přišel tehdejší šéfredaktor Slováckých novin Jiří Jilík v roce 1996. Tehdy asi nikdo netušil, že tím zakládá zajímavou tradici. První tři roky byla udělována jen jedna cena, v dalších letech pak ceny tři Pierot za inscenaci, Kolombína za ženský a Harlekýn za mužský herecký výkon. O výtvarnou podobu symbolické ceny byly v uplynulých letech požádáni jak významní výtvarníci, tak regionální autoři. Jednalo se například o keramičku Idu Vaculkovou, sochaře Bořka Zemana, malíře Zdeňka Targuse Červinku, grafiky Karla Beneše a Vladimíra Suchánka, keramika Vladimíra Groše, malíře Zdeňka Rozkopala, Jana Černého, Lenku Jurečkovou nebo Milana Rašku, Vlastimila Mahdala či Ladislava Pálku.

„Pieroty“, o jejichž udělení rozhoduje odborná porota složená z divadelních kritiků, publicistů a kulturních pracovníků, si postupně odnesli Karel Hoffmann (role Čochtana) v roce 1996, režisér Igor Stránský v roce 1997 (Měsíc pro smolaře) a o rok později Vladimír Doskočil (role Čochtana).

Od čtvrtého ročníku byly udělovány ceny tři: 1999 režisér Igor Stránský (Hello, Dolly) a herci Jaroslava Tihelková a Robert Bellan, 2000 Jan A. Pitínský (Gazdina roba), Irena Vacková a Kamil Pulec, 2001 Radek Balaš (Pokrevní bratři), Jaroslava Tihelková a Martin Vrtáček, 2002 Jan A. Pitínský (Bratři Karamazovi), Jitka Josková a Martin Vrtáček, 2003 Oxana Smilková (Racek), Jitka Josková a Tomáš Šulaj, 2004 Jan A. Pitínský (Liška Bystrouška), Jitka Josková a Martin Vrtáček, 2005 Igor Stránský (Maryša), Alexandra Vronská Kallusová a Jiří Juřina, 2006 Igor Stránský (Richard III.), Alexandra Vronská Kallusová a Tomáš Šulaj, 2007 Jan A. Pitínský (Divá Bára), Jitka Josková a Miroslav Zavičár, 2008 Zdeněk Dušek (Šest postav hledá autora), Irena Vacková a Martin Vrtáček. Za rok 2009 zvítězila inscenace Cikáni (režie Jan A. Pitínský) a herci Pavlína Vašková (Obchodník s deštěm) a Pavel Majkus (Naši furianti). Loni byl oceněn muzikál Cikáni jdou do nebe (režie Radek Balaš) a herecké výkony Květy Fialové (Harold a Maud) a Zdeňka Trčálka (Penzion pro svobodné pány).

Pierota, Kolombínu a Harlekýna pro letošní anketu, která bude hodnotit loňské inscenace a herecké výkony, vytvořil významný slovenský řezbář (dříve kameraman a sochař) Vladimír Morávek z Bratislavy. Před dvěma lety byl přizván jako host tradiční tvůrčí dílny výtvarníků a fotografů Uherskohradišťska a Trenčínska. Akce ho natolik zaujala, že loni přijel jako účastník.

Tam vznikl nápad, aby vytvořil ceny pro anketu. Morávek se narodil v roce 1949, absolvoval Střední školu uměleckého průmyslu v Bratislavě, obor fotografie, a pak kameru na pražské Filmové akademii múzických umění. V letech 1975 až 2006 pracoval jako kameraman ve Slovenské televizi. Přitom se věnoval řezbářství, které se pak stalo hlavní náplní jeho aktivit. Často vystavuje doma i v zahraničí. Účastní se sympozií a folklorních slavností, neboť navazuje na řezbářskou tradici lidového umění.

V monografii o něm Mária Zajíčková píše: „V oscilácii medzi gotickým a barokovým sochárstvom, výrazovo silnou l'udovou rezbou, insitným umením a moderným sochárstvom postavenom na symbole si vzhl'adom k vybraným témam vytvoril svojský, originálny štýl, v ktorom tlmočí svoje názory, postoje, do ktorého pretavuje svoje emócie...“

V Uherském Hradišti jsme se s dílem Vladimíra Morávka mohli setkat na všech výstavách betlémů pořádaných Galerií Slováckého muzea.

Jak přišla na svět cena Největší z pierotů

Již po šestnácté budou letos na divadelním plese oceněni tvůrci divadelních inscenací a herci cenou Největší z pierotů. Jak toto ocenění vzniklo?

Nápad se zrodil v redakci Slováckých novin v polovině 90. let. Přemýšleli jsme nad tím, jak přispět vedle novinářské publicity ke zviditelnění Slováckého divadla, ne jako marketingová podpora, ale jako jedna z cest, jak poukázat na hodnoty divadla, na jeho nezastupitelnou roli v kultuře města i celého regionu Slovácka.

Slovácké divadlo totiž pamatuje i časy, kdy muselo bojovat o svou existenci, například v době, kdy byla budova vrácena v restituci původnímu majiteli, či v době vzniku Zlínského kraje, kdy kdosi z byrokratů usoudil, že stačí v kraji jediné divadlo, samozřejmě to horší zlínské...

Ve městě, jehož obyvatelé mají blízko nejen k divadlu, ale i k výtvarnému umění, nebylo daleko k nápadu nechat cenu každoročně vytvořit jiným výtvarným umělcem. Pak už zbýval jenom název ceny.

Tehdy jsem si vzpomněl na spisovatele Františka Kožíka a jeho nejslavnější román Největší z pierotů věnovaný francouzskému mimovi českého původu Kašparu Debureauovi.

Oslovit Františka Kožíka nebyl problém, znali jsme se a jednou za pár let i krátce setkávali na Dolňáckých slavnostech v Hluku. Zavolal jsem mu. František Kožík s návrhem na udělování ceny souhlasil, ale z účasti na plese v roce 1996, kde byla poprvé udělována, se ze zdravotních důvodů omluvil.

Tak vznikla tradice ceny Největší z pierotů. Je velká škoda, že divadelní dramaturgie nenašla za těch šestnáct let cestu k některému z Kožíkových děl.

Marně jsem se v minulosti pokusil na Františka Kožíka upozornit dramaturgii divadla. Neuspěl jsem. Škoda. Nejen proto, že si František Kožík jako jedna z největších osobností Slovácka a velký umělec, pozornost kraje, z něhož vzešel, zasluhuje, ale i proto, že by nastudování jeho textů mělo u diváků zcela určitě větší ohlas než bláboly, byť z pera nositelů Nobelovy ceny. Jiří Jilík

Miroslav Potyka