VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rodák z Hradiště, malíř Martin Salajka: Vlk je praděda mých přátel psů

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Výstavu mladého autora, malíře Martina Salajky (1981) v chodbách uherskohradišťské Reduty připravil ve spolupráci s Galerií Dolmen Klub kultury v Uherském Hradišti. Vernisáž prací seskupených pod názvem Heavy Mental se za velkého zájmu veřejnosti uskutečnila ve středu 8. ledna.

21.1.2014
SDÍLEJ:

Výstava Martina Salajky v galerii Reduta v Uherském Hradišti. Na snímku autor M. Salajka.Foto: DENÍK/Pavel Bohun

Martina Salajku znám, dá se říci, po celý svůj život. Vyrůstali jsme vedle sebe v jednom panelovém domě a studovali na stejné střední škole. Proto jsem velmi ráda, že kývl na mou nabídku představit svou současnou tvorbu v Uherském Hradišti. Na přání autora byly obrazy vystaveny v barokní Redutě. Položila jsem Martinovi několik otázek, které by návštěvníky výstavy a čtenáře mohly zajímat.

Jakožto rodák z Uherského Hradiště se prvně představuješ svou autorskou výstavou v rodném městě. Jaké máš vzpomínky na zdejší studia a jaké jsou tvé pocity související s tímto návratem?

Studium na hradišťské SUPŠ je to nejzábavnější, co může pubertálního chlapce potkat. Byla to bezstarostná doba plná večírků a poznávání a díky dobrým pedagogům se člověk i něco naučil. O kvalitě školy svědčí i fakt, že momentálně je pražská akademie plná hradišťských „umprumáků". Na SUPŠ jsem potkal spoustu skvělých lidí a některá přátelství ze školy trvají dodnes. Co se pocitů z první výstavy v Uherském Hradišti týká, tak se musím přiznat, že jsem byl dost nervózní. Především proto, že se člověk představuje publiku, které ho zná. Ale nakonec byla na vernisáži skvělá atmosféra, byl jsem z toho skoro až dojatý.

Tvá vernisáž byla hojně navštívena, jednalo se o nezvyklou účast více než stovky návštěvníků, s jakými reakcemi na své obrazy ses zde setkal?

Návštěvnost mě překvapila, řekl bych, že by lidé na výstavy mladého umění rádi chodili. Nechápu, proč místní galerie více nepracují s mladými absolventy hradišťské SUPŠ, kteří na výtvarné scéně uspěli, je z čeho vybírat. A budu drzý, protože se to ode mne stejně čeká. Živá kultura je sice složitější a není tak líbivá jako v Hradišti milovaný folklor, ale myslím, že konzumování současného umění člověka obohatí víc. I když folklor je taky fajn, ve své čisté energické podobě je skoro jako punk a taky se v něm zpívá pořád o sexu a drogách. Kulturní člověk by měl sledovat to, co se zrovna utváří, a ne lpět jen na tradicích. Reakce na výstavu byly dobré. Oni totiž lidé, co s tím nesouhlasí, to ventilují většinou za zády. A je mně to i docela jedno, vždy je víc kritiků.

Naposledy jsi několik svých obrazů vystavoval v Uherském Hradišti jako účastník IV. ročníku Hradišťského plenéru. V Redutě je nyní k vidění většina tvých nejnovějších obrazů. Za tuto dobu se tvorba znatelně posunula z krajiny do městského interiéru, co tě vedlo k této námětové změně?

Krajina a příroda v mých obrazech dál zůstává, zpracovávám totiž současně více témat. Městský interiér je v současné době mým častým námětem z toho důvodu, že ve městě žiju. A já vlastně neustále reflektuji to, co mě obklopuje jen to proháním svou hlavou a svou imaginací.

Proč právě název výstavy „Heavy Mental"?

Heavy Mental, jako těžké myšlenky. A taky proto, že rád tvrdou hudbu poslouchám, když maluju. Je v ní dost energie a mám rád i metalovou estetiku, proto třeba i ta série lebek, co visí na výstavě.

Častým motivem tvé výstavy je zpodobnění smrtihlava, vlka, sovy a lidských lebek. Symbolika těchto výjevů nabízí mnohé, jakým způsobem ty sám tyto motivy vnímáš a užíváš?

Můra krouží kolem lampy, až se spálí. Vlk je svobodný a čistý a je praděda mých nejlepších přátel psů. Sova je průvodce a radí, je moudrá. A všichni žijí v noci. Lebka je krásný kýč… Tak třeba tak, anebo taky jinak… Ať si to každý přečte, jak chce. Doslovnost mě nebaví. Člověk si má stoupnout před obraz a přestat myslet, pak se dějí věci. A často je dobré tak i žít, bez té otravné racionality.

Již od středoškolských studií ses ztotožňoval s odkazem oblíbeného výtvarníka Josefa Váchala. Cítíš v jeho díle inspiraci i dnes?

Těch oblíbenců mám víc, ale Váchal je podle mě geniální osobnost. Jinak mě dost inspiruje všechno, s čím se setkávám filmy, hudba, literatura… A dost nápadů přichází třeba i při běhání, kdy se hlava nejvíc vyčistí většinou mířím hned po doběhnutí domů ke skicáku. Ale ještě pár autorů, kteří mě ovlivnili, uvedu Ensor, Načeradský, Immendorf, Rittstein, Neo Rauch, Mainer, Dix, Alén Diviš a mnoho dalších. Rád bych zmínil i pár jmen svých vrstevníků, kteří mě oslovují: Hubálek, Brázdil, Janovský, Němec, Absolon, Kotrba, Basjuk a spousta dalších.

Tvoříš v Praze jako autor na „volné noze", jak moc je v současné době obtížné se tímto způsobem uživit?

Je to extrémně těžké. Konkurence je veliká a hraje roli i dost jiných věcí, než je jen kvalita. Rodinné klany, přátelské okruhy a závistivci to vše ještě navíc dost komplikují. A navíc nejsem servilní a říkám, co si myslím, tím si asi trochu škodím. Z podoby výtvarné scény je mi často až úzko, ale bojuju.

Martin Salajka se narodil v roce 1981 v Uherském Hradišti. Vystudoval uherskohradišťskou SUPŠ, poté pokračoval ve studiu malířství na brněnské FAVU v ateliéru Petra Veselého. Své vzdělání ukončil na AVU v Praze v ateliéru Michaela Rittsteina.

Autor: Petra Baroňová

Autor: Redakce

21.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Odpůrci těžby štěrkopísku u Uherského Ostrohu předali báňskému úřadu petici

Novinky představilo vedení filmovky na tiskové konferenci.
5

VIDEO: Novinky filmovky: jednorázové vstupné i filmy staré pouze rok

Na Letní filmovou školu přijedou Troell, Bergman ale i Svěrák

HLASUJTE V ANKETĚ / Už 43. ročník Letní filmové školy začne v pátek 28. července v Uherském Hradišti. Program bude z velké části patřit švédské kinematografii. Mezi největšími zahraničními hvězdami, které se festivalu zúčastní, lze najít i Jana Troella a Daniela Bergmana, syna legendárního režiséra Ingmara Bergmana.

Smutné memento povodní: matku mrtvého nemluvněte nikdy nenašli

SERIÁL POVODNĚ 97´/ „Uviděl jsem tady mrtvé novorozeně, jak leží na písku. Lidé nevědí, komu patří. Případem se zabývají kriminalisté. Dítě asi přinesla voda. Kriminálka ještě hledá matku, protože není vyloučené, že ho porodila ve vodě,“ líčil před dvaceti lety pracovníkům televizního zpravodajství jeden z obyvatel vesnice Bystřička na Vsetínsku.

Fanoušci Slovácka se těší na Spartu, Slavii i derby

Málokdy byli fanoušci tak natěšení na start nejvyšší fotbalové soutěže, jako je tomu letos. Ještě větším lákadlem než obvykle budou duely proti Spartě a Slavii, které do posil investovaly stovky milionů korun. Příznivce Slovácka navíc nenechává chladnými ani větší počet moravských derby, neboť se do ligy po krátké pauze vrátily Baník Ostrava a Sigma Olomouc.

Kapitán Slovácka Šumulikoski: Doufám, že budeme silnější než loni

ROZHOVOR / Už před rokem naznačoval, že ho pravděpodobně čeká v dresu Slovácka poslední sezona. Zatím tomu tak není, největší persona klubu Veliče Šumulikoski je připraven být oporou i v novém ligovém ročníku. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení