Několik ostrovů nasázených téměř vedle sebe a my je označujeme stejným názvem. Jenže jejich zanedbatelná vzdálenost nedokázala zabránit naprosto rozdílnému rozkvětu kultur. Sousedem Martiniku je Svatá Lucie. Ostrov, o který se v minulosti doslova prala Anglie s Francií. Zvítězila Anglie. Tudíž se vývoj začal směřovat jiným směrem. Platidlem se stal východokaribský dolar a úředním jazykem je angličtina.

S těmito informacemi se naše česká výprava s korespondenty vydala 22. března na katamaránu prozkoumat sousedící ostrov. Po rozbouřeném moři to s námi házelo jako s hadrovou panenkou. Nikde na lodi nebylo bezpečno. Každou chvílí přišla vlna z jiné strany, na Svatou Lucii jsme všichni dorazili promočení od hlavy až k patě s žaludky v pofiderním stavu.

Prošli jsme uvítací branou a ocitli se na ulici. Něco bylo špatně. Zachvátil mě pocit naprosté zmatenosti. Jakoby někdo vykrojil Londýn z Anglie, posypal špetkou Ameriky a zasadil do jižní Afriky. Auta jezdila vlevo a zároveň byly ulice přecpány černochy. Na chvíli jsme se zastavili na místním trhu, který byl stejný jako na Martiniku. Plný barev, šperků, šátků, prodavačů… Ale tentokrát jsem jim vůbec nerozuměla. Zvykla jsem si, že na trhu se nás snaží nalákat na jejich zboží, tak si s námi začnou povídat. Angličtinu zvládám, ale ať jsem se snažila sebevíc, nerozuměla jsem. Mluvili kreolštinou, anglickou kreolštinou.

S tím jsem se už setkala, ale pouze francouzskou kreolštinou. Používají ji především černoši na trzích, ale postupem času se rozšiřuje čím dál tím víc. Dokonce tak pojmenovávají i ulice. Je to něco jako zkomolenina francouzštiny. Minium artikulace. Kdo by se obtěžovat s jejich složitým „R"? Jednoduše jej nahrazují „W".

Na programu byla ještě návštěva menší ovocné zahrady. Za chvíli nám v Karibiku dozrají manga. Už teď je snídám, svačím a někdy jako dezert na večeři. Co teprve, až úplně nastane jejich sezona? Naštěstí je tu více druhů. Malinké, velké, žluté, oranžové… jsou naprosto úžasné. Poté následovala ukázka pečení jejich typického chleba a ochutnávka. Svatá Lucie je známá vývozem rumu, kokosového oleje a banánů, především banánového kečupu. Doma bych si dala chleba s máslem, tady nám naservírovali nasládlé placky s banánovým kečupem. Velmi ráda bych popsala chuť, ale soustředila jsem se na jedinou věc – polykat. Moje jediná vzpomínka. Rychle sníst, ať už je to za mnou.

Na rozloučenou nám zatančili nějaký typický tanec. Prapodivné pohupování a podupávání. Horší situace nastala, když jsme to měli zopakovat.

Na náš ostrov, Martinik, jsme se opět vraceli na lodi. Některé slabší žaludky už nezvládly nápor vln. Bylo už k večeru a zmáčení od vln jsme se v opravdu vysoké rychlosti vraceli domů. Tohle bylo poprvé a naposled, co jsem se v Karibiku třásla zimou.

Autor: Sabina Pressová