Po vynikající zkušenosti se slováckými herci se přihlásil do konkurzu na nového ředitele uherskohradišťského divadla a vyhrál. A do třetice právě začíná připravovat komedii Sám na dva šéfy, která bude jedním z nejzajímavějších titulů příštího roku.

Co je na hře Sám na dva šéfy podle vás nejzajímavější? Proč jste si ji vybral?

Mám pocit, že současná dobře napsaná komedie, vhodná pro většinové publikum, je dnes velmi vzácné zboží. Proto se divadla tak často vrací ke stokrát hraným hrám Moliéra či Goldoniho. Ty se však odehrávají ve zcela jiném společenském kontextu a jsou zpravidla psané v jiné divadelní konvenci, než je ta současná. Navíc bývaly psány jako aktuální komentáře tehdejší doby. Tím se inspiroval autor námi právě připravované komedie Sám na dva šéfy Richard Bean a přenesl zápletku Goldoniho Sluhy dvou pánů do Anglie začátku šedesátých let. Zápletka i její rozuzlení je tak mnohem uvěřitelnější, a tím pádem i zábavnější. Myslím si, že předloha je opravdu velmi, velmi vtipná. Teď jen nestát dramatikovi v cestě a nepokazit to.

Vrcholí prodej předplatného na rok 2015. Znamená pro vás něco, že míváme kolem osmi tisíc předplatitelů?

Znamená to pro mě především obrovský závazek. Vím, že divadlo je už teď na hranici své kapacity a budeme hledat způsoby, jak tuto situaci vyřešit. Do Slováckého divadla se musí dostat každý, kdo o to bude stát.

Zdá se, že si předplatné do Slováckého divadla na jubilejní rok objednává ve srovnání s předešlými lety ještě víc nových předplatitelů. Nemáte z toho „husí kůži"? Vyhovět vkusu tak velké skupiny lidí…

Husí kůži by mi naopak nahánělo, kdyby diváků ubývalo. Oni ale vědí, proč do Slováckého divadla přicházejí. Vědí, že repertoár je poskládán tak, aby si v něm vybral každý to své. A v tom bych rád ve spolupráci s mým týmem pokračoval.

Od září převezmete kormidlo Slováckého divadla se vším všudy. Co vás ale čeká v prvních měsících roku 2015 (tedy kromě zkoušení nové komedie)?

Po premiéře komedie Sám na dva šéfy mám pár dní na zotavenou a začíná mi letní semestr na brněnské JAMU, kde kromě jiného vyučuji herectví, což mne notně zaměstnává, a budu také připravovat dramaturgický plán Slováckého divadla na příští sezónu.

Jestli to není příliš osobní kdy se do Uherského Hradiště s rodinou přestěhujete?

Vzhledem k povinnostem v Brně asi až ke konci sezony, tedy na přelomu května a června. Přestože stěhování bytostně nesnáším, na tohle se velmi těším. Brno mi bude chybět, ale Slovácko si mě získalo už dávno.

Autor: Josef Kajetán