Na Malou Slováckého scénu divadla se vrací kabaret

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Slovácké divadlo představí do prázdnin ještě dvě inscenace. První, Cena facky, vzniká na hlavní scéně v režii Břetislava Rychlíka. Tu druhou připravuje tým režisérky Martiny Schlegelové. Nese název Fraška à la krab (krabaret) a uvidí ji publikum, jež se vypraví na Malou scénu. Pozoruhodné jsou na ní především dvě věci.

Jednak hru napsal držitel Ceny Alfréda Radoka Milan Šotek, a to v rámci rezidenčního programu pro české a slovenské autory. Slovácké divadlo bude díky tomu první, jež novinku uvede. Další pozoruhodností je fakt, že inscenace navazuje na kdysi slavné kabarety Malé scény, které proslavil především Přemysl Rut. Ten je navíc autorem hudby. Více o novince a její přípravě prozradila dramaturgyně uherskohradišťského divadla Iva Šulajová.

Jak se stalo, že do rezidenčního programu je zahrnuto právě Slovácké divadlo?

Byli jsme osloveni jako jedno z divadel, které se pravidelně snaží uvádět nově vznikající dramatiku na scénu. A snad je o tom povědomost i u mladých autorů, protože se jich přihlásilo rovnou sedm. Zadání znělo: původní kabaret nebo hra pro mládež. Je to proto, že premiérovou inscenaci Malé scény už deset let zařazujeme jako součást studentského předplatného, a tak se snažíme žánrově a tematicky myslet především na mladé publikum.

Jak má laik chápat ono slovo „rezidenční"?

Projekty tvůrčích rezidencí pro mladé umělce jsou běžnou součástí kulturní scény zejména v zahraničí a jsou vypisovány nejrůznějšími organizacemi, často ve spolupráci s ministerstvem kultury. Jedná se většinou o něco jako „výměnný pobyt" umělců daného oboru v tom kterém kulturním centru.

Jak je to v tomto ohledu se Slováckým divadlem?

V našem případě se ve spolupráci s Centrem současné dramatiky a pražským Divadlem Letí jedná o zastřešení vzniku původního dramatického textu pro mládež. Konkrétně to znamená, že po vypsání soutěže o získání rezidence obdrží autor vítězného textu finanční podporu při psaní textu a navíc záruku jeho uvedení v konkrétním divadle. Myslím, že je to skvělý projekt, protože divadla obecně pláčou, že se málo píší nové texty, a autoři zase, že jim je divadla nechtějí uvádět, často proto, že o jejich vzniku ani nevědí. Tady se krásně obojí daří nenásilně propojit.

Mohla byste krátce přiblížit, kdo je autor novinky Milan Šotek?

Milan Šotek je absolvent pražské DAMU, jako dramaturg působil například v Moravském divadle Olomouc, nyní v pražském Divadle na Vinohradech, spolupracuje také se Studiem Ypsilon. Jako autor, herec a režisér založil v Praze Cabaret Calembour, jenž hraje převážně jeho texty, a jak název jeho souboru napovídá, žánr kabaretu je mu více než blízký. Specifikem jeho her jsou neotřelé náměty a dramatické perspektivy a především inteligentní slovní hra. Jeho dramatické práce z let 20082012 vyšly pod názvem Hry se slovy a tanci v nakladatelství Kant v roce 2012. Jeho inscenace Plejtvák byla letos oceněna Cenou Alfréda Radoka v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra.

Píše autor hru našim hercům „na tělo"? Obhlédl si je?

Ano. Milan Šotek náš soubor dobře zná. Viděl mnoho našich inscenací jak na domácí půdě, tak například při festivalovém hostování v Olomouci či na Divadelní Flóře. Ví, že soubor je výrazně múzický, herecky, pohybově i pěvecky dobře vybavený. To je pro žánr kabaretu hodně důležité. A zejména ústřední dvojice postav vznikala skutečně „na tělo" konkrétním hercům, tedy Jiřímu Hejcmanovi a Kláře Vojtkové.

Jaká je další spolupráce s autorem, když píše text speciálně pro vás, jezdívá do Uherského Hradiště?

Několikrát jsme se skutečně v Uherském Hradišti sešli, většinou i s režisérkou Martinou Schlegelovou, a společně pak s chutí zhlédli některý hradišťský divadelní kus. Připomínkování textu probíhalo však také hojně po e-mailu. Rovněž je nutno vzniklý text považovat za základ scénické verze, která bude vznikat přímo zkoušením na jevišti. Tam se jistě ještě mnohé změní, posune, dotvoří.

Důležitá bude také pohybová a hudební složka. Jaké osobnosti na nich s herci pracují?

Svébytný ráz dodá hudební a pohybová složka, obě výborně obsazené: skladatel, spisovatel a divadelník Přemysl Rut a choreograf Martin Pacek. A jak říká sám autor Milan Šotek: „Text se nachází někde mezi kabaretem a hrou pro mládež (scenário), neboť doslovně zapsaný kabaret už není kabaretem, a dobře napsaná hra zase tolik nesází na improvizaci a osobnostní vklad každého herce."

Už jste prozradila dvě jména herců, kteří budou v nové inscenaci vystupovat. Řeknete i ta další?

Ústřední dvojici mladý pár logopedky Zuzany a nohejbalisty Jáchyma, kteří se v úvodu hry vrací ze společné dovolené od moře, ztvární Klára Vojtková a Jiří Hejcman. Ti dva, kterým to od počátku tak trochu neklape, si přivezou nedopatřením v kufru vetřelce klepeťáka neboli kraba. Dostane jméno Edward a brzy ovládne celou jejich domácnost. Role tohoto účastníka netradičního vztahového trojúhelníku bude výzvou pro Davida Vaculíka.

Jak to bude celé pokračovat?

Dále se volně dostaneme do krabího nebe, k rodince velekrabů, k tresce, která se stala krabí tyčinkou, chybět možná nebude ani mořská panna… Jako představitele mnoha rolí a také jako zpěváky krabaretních písní uvidíte a uslyšíte Terezu Novotnou, Andreu Nakládalovou a Petra Čagánka. Jako konferenciér bude kabaretem provázet David Vacke. Chybět nebude ani živá hudba na jevišti.

Jaké představy má nová hra na Malé scéně splnit?

Jak jsem již řekla, byli bychom rádi, kdyby hra pobavila především mladé publikum. Poskytla jim jiný žánrový pohled na divadlo, než jaký mohou vidět například při klasických titulech na sousední velké scéně. Nabídla inteligentní jazykový humor, zajímavé téma, hravost napříč všemi divadelními složkami. A myslím si, že tato nabídka není nezajímavá ani pro diváky dříve narozené. Vždyť potřebu hrát si máme všichni navždycky zakotvenou v sobě. A přes původní hudbu Přemysla Ruta stavíme jakýsi pomyslný most, spojující dnešní Malou scénu se slavnou érou Rutových kabaretů konce 80. let.

Máte vy sama Malou scénu ráda?

Ano, v komorním prostoru Malé scény máme už více než pětatřicet let možnost rozvíjet takzvané divadlo na blízko. Je to prostor netradiční, experimentální, prostor, v němž diváka vždy může něco nového překvapit od proměnlivého uspořádání hlediště a samotného jevištního prostoru až po takřka kontaktní herectví, kdy divák má herce na dotek, cítí jejich energii, a naopak herci cítí a mohou pracovat s energií proudící z hlediště k nim. K atmosféře představení tak nemalou měrou přispívají sami diváci a každá repríza je díky jejich účasti jedinečnou.

Nová inscenace bude uvedena na Malé scéně v premiéře 26. května.