Rovněž nelehkých osudů zdejších lidí, kteří tu žili a žijí trvale, bez aut, bez rychlé lékařské pomoci, často osamělí, vzdálení daleko od sousedů. A navzdory tomu tam vznikla ojedinělá kultura. Z její tradice i odpozorovaných životních příběhů vychází tvorba Marie Gazdové.

Často ani v našem regionu mladí lidé neví, kde se Bošáčky nacházejí. Osídlování Kopanic je historicky datováno na konec 17. a počátek 18. století. Písemné záznamy hovoří o tom, že v roce 1750 vznikaly první osady v okolí Starého Hrozenkova, Žítkové, Vápenic či Vyškovce.

Území Lopeníka v té době leželo mezi Moravou a Uhrami a k území Moravy bylo definitivně připojeno až v roce 1784. Do té doby bylo území nazýváno „oblast pod Lopeníkem". Jako „obec" byl Lopeník zmíněn v písemných pramenech v roce 1791.

Celé území Bošáček je odděleno od okolního světa přírodním terénem. Rozprostírá se pod Lopenickým sedlem, Mikulčiným vrchem, Hribovnami a Kykulou. Z velké části podél slovenské hranice je obklopeno lesy Bukovina, Hladké a Postál. Jednotlivé usedlosti byly budovány na příkrých svazích, různě od sebe vzdálené podle toho, jak velkou měl kdo velkou „kopanicu". Směřovaly do hlubokého údolí, v jehož středu stojí několik metrů od slovenské hranice kamenná budova bývalé obecné školy. Potok, který protéká mezi dvěma protilehlými stráněmi, je dělí na Bošáčky lopenické, patřící pod obec Lopeník, a Bošáčky vyškovecké, patřící pod obec Vyškovec.

Bošáčky lopenické jsou v původních katastrálních mapách označovány jako „Bošáčky pod Budivkama". Význam tohoto přídomku není znám. V minulém století již byly označovány jako Bošáčky pod Lopeníkem. Jsou nejodlehlejší části obce Lopeník. Celá staletí až dodnes bez dopravního spojení s okolním světem, z moravské strany přístupné pouze pěší chůzí přes Lopenické sedlo. Po stránce občanské patří pod obec Lopeník, po stránce matriční a církevní, to je kostelem a hřbitovem, ke Starému Hrozenkovu.

Katastr Bošáček začíná pod Lopenickým sedlem pastvinami na Pavlové a kamenným křížem na rozcestí, který spolu s druhým křížem, postaveným ve středu osady, věnovali v roce 1942 manželé Isidor a Františka Masaříkovi z Bošáček. Od kamenného kříže v Lopenickém sedle vede do Bošáček jediná cesta, a to přes les Bukovina. Využívána je nejenom pro pěší chůzi, ale také k sezonnímu svozu vytěženého dříví. Tato skutečnost se však projevuje na jejím celkovém stavu. Lesní cesta vede prudkým klesáním nezpevněným terénem. Několika oklikami nás vyvede ven z lesa na vozovou cestu ke druhému kříži, u kterého se rozdvojuje. Jedna z nich pokračuje dál přes zelenou hranici do sousední Slovenské republiky, a to do obce Predpoloma Nová Bošáca.

Druhá cesta, jejíž část vede přes soukromý pozemek, byla majiteli uzavřena a tím byl zamezen přístup k usedlostem čtyř rodin, které tu v minulosti žily a hospodařily. Jejich potomci se sem stále vracejí ve snaze zachovat jak obydlí, tak tradice svých předků. Uzavřením cesty byl znemožněn průchod krajinou i možnost vzájemného setkávání se či pomoci sousedům v případě potřeby či nezbytné nouze.

Bošáčky vyškovecké leží částečně pod Mikulčiným vrchem, Hribovnami a Kykulou. Po stránce občanské patří pod obec Vyškovec, která byla jako „obec" ustanovena v roce 1919. Po stránce matriční a církevní patří stejně jako Bošáčky lopenické ke Starému Hrozenkovu.

Vyškovecké Bošáčky jsou, co se týče přírodního terénu, zrcadlovým obrazem Bošáček lopenických. Velkou výhodou pro lidi žijící v blízkosti silnice vybudované na vrcholu Hribovny je pravidelné autobusové spojení s okolním světem. Do zaměstnání, k lékaři, do škol i na nákupy.

Další velkou výhodou pro místní usedlíky ze vzdálenějších koutů vyškoveckých Bošáček je i zpevnění vozové cesty, která jim umožňuje v letním období využití vlastních dopravních prostředků.

Autor: Anna Bujáčková