VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak chutná Východní Slovácko? Doporučil bych každý recept, tvrdí Libor Velan

Region /ROZHOVOR/ - Libor Velan právě vydává knihu Jak chutná Východní Slovácko. Nejde však o klasickou kuchařku, knížka totiž nebude jen o vaření. Podle autora půjde také o cestovatelský bedekr pro návštěvníky Slovácka.

3.10.2014
SDÍLEJ:

Libor Velan. Foto: Archiv Libora Velana

„Chceme představit krásnou krajinu, zajímavé lidi, lidové zvyky a něco z místní gastronomie," vzkazuje Libor Velan (na snímku) v rozhovoru pro čtenáře Slováckého deníku.

Kolik má publikace stran? Je 
u každého jídla i jeho fotka?

Kniha bude celobarevná a bude mít 152 stran. Každé jídlo bude mít fotografii, aby čtenář věděl, jak to má vypadat. U jídla, které je notoricky známé, jsme po-
užili ilustrační snímek dominantní suroviny.

Jak vás vůbec napadlo vydat knihu regionálních pokrmů? Oblast východního Slovácka jste vybral, protože z ní pocházíte?

O historii pokrmů na Slovácku jsem začal psát už před patnácti lety. Sbíral jsem pověsti a občas se tam připletl i nějaký archaický název jídla. Bavilo mě pátrat, co to vlastně je. Vybral jsem si oblast, ve které žiji, kterou znám a ke které mám co říci.

Odkud jste recepty získával?

Ze začátku to byly staré kroniky. Něco se dalo objevit v okresním archivu. Tam jsem pročítal kroniky hlavně z Bystřice pod Lopeníkem. V soukromém archivu jsem našel první díl kroniky ze Suché Loze z roku 1926 až 1945, která je dnes považovaná za ztracenou. Jsou tam i zmínky o stravě našich předků. Začal jsem se dále ptát starších lidí. V poslední době děláme společně s obecním úřadem 
v Bystřici pod Lopeníkem a 
občanským sdružením Slovácká dědina ochutnávky místních pokrmů. Místní za námi chodí a vzpomínají na to, co jedli dříve. Největší přínos jsou ovšem vzpomínky rodáků, kteří přijedou do rodné vesnice. Tam jsou ty recepty více původní, bez nánosu nových postupů. Někdy jsou z toho slovní přestřelky typu: jestli brambor patří do kyselice, nebo ke kyselici. A která z 99 kyselic je nejvíc místní a která je už přespolní.

Je kniha nějak zaměřená, třeba na hlavní jídla, moučníky, nebo tam lidé najdou od každého něco?

Důležitou roli při výběru receptu do knihy hrála rozmanitost. Začínáme polévkou, pokračujeme hlavním jídlem, pečenými sladkostmi, džemy a likéry. Nechtěli jsme jít jenom po tradici. Naopak, zařadili jsme tam i modernější suroviny, které tady už zdomácněly. Třeba dýně Hokkaidó. Recepty by neměly působit těžkopádně, ale měly by být více sexy. Chtěli jsme se držet současného trendu – čerstvé, sezonní, lokální.

Který z receptů v knize je váš nejoblíbenější a proč?

Nemám moc rád, když se říká nejoblíbenější, nejlepší. Ta hlavní síla regionálních receptů je v rozmanitosti. Můžeme si v sezoně vybrat surovinu, která je v nejlepší kondici, nejlíp chutná, je místní, za dobrý peníz a je po ruce. Z toho důvodu jsou v knize jenom produkty místních farmářů a pěstitelů. Musíme je tímto podporovat.

Který byste jídlo doporučil a proč?

Doporučil bych každý recept, který je vyroben z místních surovin, kde je zaručena čerstvost a férový obchod. Férový obchod je ten, kdy prodejce i spotřebitel dostane to, co potřebuje, a ani jedna strana není znevýhodněna. Nerozumím politice, kdy sušené ovoce z USA je na pultě levnější než místní produkt. Představte si to třeba obráceně. Jste sušená švestka, odjedete si do USA a v obchodě na regále budete levnější než americká kolegyně. Absurdní, něco není v pořádku, je narušená rovnováha. To se děje s kuřecím masem z Brazílie, medem 
z Číny a mohl bych pokračovat do nekonečna. Proto i tahle knížka má pomoci si uvědomit cenu vlastní práce, hodnotu naší krajiny a sílu tradice. V konečném důsledku má pomoci 
k obnovení rovnováhy. Zatím na to z politiků nikdo neslyší.

Libor Velan. Ochutnal jste všechny recepty 
z knihy a víte, kolik jich dohromady je?

Nejenže jsem je ochutnal, ale musel jsem je i uvařit a nafotografovat. V knize je přes padesát receptů. Při výběru jsem litoval, že tam nedostanu všechno, co bych potřeboval. Byl jsem omezen financemi a počtem stran. Tak pracuji na dalších dvou publikacích. Ty další by měly obsáhnout i slovenskou stranu. Pracovní název druhé knihy je Jak chutnají Bílé Karpaty. Ta třetí kniha by se mohla jmenovat Jak chutnají Kopanice. To je moje srdeční záležitost.

Má kniha i nějaké cizojazyčné variace?

Kniha má anglický překlad. Kromě knihkupectví by se měla dát koupit také v informačních centrech. Pokud bude publikace úspěšná, příští dotisk by mohl mít německý nebo francouzský překlad.

Jak dlouho vám trvalo knihu dát dohromady?

Knížku jsem měl připravenou 
k vydání už před dvěma lety. Jenže přišel úraz a byl jsem na dlouhou dobu vyřazen z běžného života. Na knížce jsem pracoval asi dva roky.

Spolupracoval jste na ní s někým?

Když vydáváte knížku, musíte mít vydavatele. Mým vydavatelem je Petr Bilavčík. Spojuje nás zájem o folklor a tradice. Dalším členem týmu je grafik Vladimír Šopík. Myslím, že jsme si k sobě sedli a podařilo se nám vytvořit zajímavou knížku. Při výběru fotografů jsem oslovit šest autorů. Kolega Zdeněk Zábranský přispěl krásným pohledem na krajinu Kopanic. Miroslav Potyka přidal fotografii Miška Evena, který na fotografii v knize maluje ornamenty na Slováckou búdu. Na Miška, který zemřel v letošním roce, jsem často myslel. Debutující autorkou je Magdaléna Kejiková, která je povoláním veterinářkou a fotografuje zvířata. Já jsem nafotografoval všechny pokrmy a ilustrační snímky.

Jaký je váš vztah k vaření obecně, umíte vařit a co připravujete nejčastěji?

Vaření je alchymie. Přesvědčil jsem se, že když s kamarádkou vedle sebe vaříme stejné jídlo, používáme stejné suroviny, že výsledek může být naprosto rozdílný. Přestože jsem velký milovník indické kuchyně, nejčastěji používám jednoduché recepty, abych tam mohl použít svoje domácí suroviny ze zahrádky.

Máte i nějaká neoblíbená jídla?

Určitě, rád si vybírám. Byl jsem vegetarián a občas se k tomu vracím. Mám spíše etický problém s jídlem. To znamená, že nemusím maso z velkochovů a z nejasného místa původu. Chci zkrátka znát svého farmáře a podporovat místní producenty. To je i hlavní motto knihy.

Lidé často říkají, chutná to jako od babičky, co vám od té vaší chutná nejvíce?

Od babičky byly dobré slepičí vývary a omáčky, třeba trnkovou a salátovou jsem v knížce použil. Často mně chyběly domácí vajíčka, jaké měla babička. Pořídil jsem si proto slepice, mám jich dvacet, všechny mají jména a v knížce se taky objeví. Na surovinách hodně záleží. Snažil jsem se přiblížit tomu, co bylo před sto lety. Nenajdete v knížce žádné glutamany a podobné sajrajty, které do jídla nepatří. V tom jsme zajedno se Zdeňkem Pohlreichem.

Jak dlouho se věnujete fotografování a co vás k němu přivedlo?

Fotografuji nějakých dvacet let. Jsou to tisíce negativů v archivu. Fotografování je pro mě způsob sebevyjadřování.

Co fotíte nejradši a proč?

Vždycky mě oslovoval dokument. Chtěl jsem dělat to, co dělá Jindřich Štreit. Zjistil jsem, že mě to neuživí. Ve škole bylo nejhorší fotografování zátiší. To byla obyčejně kádinka s vodou a nám se tam muselo objevit deset odlesků, aby snímek byl dobrý. Všichni, kdo chtěli dělat dokument, trpěli. Najednou se ta zkušenost hodila. Jídlo mě začalo bavit. Zvláště po úrazu, kdy jsem nemohl chodit. Na dokument s krajinou jsem klidně mohl zapomenout.

Co je podle vás na fotografování nejnáročnější?

Nejnáročnější je dostat tam to srdíčko. Když ho tam máte, nezáleží na tom, čím fotografujete, stačí klidně krabice od bot.

Knihu doprovodí výstava, co na ní bude k vidění a proč jste se ji rozhodl uspořádat?

Výstava bude mít premiéru 
v Uherském Hradišti. Od 1. října do 31. října bude k vidění 
ve Slováckém centru kultury a tradic. Pak se přesune do Cafe Clubu v Uherském Brodě. Příští rok ji čeká ještě Brno a Zlín. Výstava je doprovodná akce 
k vydání knihy a měla by propagovat region a jeho kulturní dědictví. Ke křtu knihy dojde až ke konci roku v Uherském Brodě v nové restauraci U Kohúta. Tam budou podle kuchařky připravovat jídla. Komu jídlo zachutná, může si ho udělat doma.

Libor Velan se narodil v červenci 1972 v Uherském Hradišti. Je fotograf, který se od počátku fotografování věnuje krajině Bílých Karpat, sociálnímu dokumentu a reportážím moravského folkloru. Své náměty zpracovává převážně černobíle klasickým postupem a poslední dobou i na barevný film. Fotografii krátce studoval na Lidové konzervatoři v Ostravě. Od roku 1999 pracuje ve Sdružení výtvarných umělců moravsko-
-slovenského pomezí, je členem fotoskupiny Andromeda z Brumova-
-Bylnice a zároveň členem fotoklubu Amforo DK Uherský Brod. Je o něm známo, že rád a velmi dobře maluje. Jeho práce jak fotografické, tak i malířské jsou k vidění na početných výstavách. Získal několik ocenění na celostátních fotografických soutěžích.

Autor: Blanka Malušová

3.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lukáškovi zjistili leukémii v pěti letech.
2

Lukášek z Mařatic bojuje s leukemií. Kostní dření můžete pomoct i vy

Uherskohradišťská nemocnice. Ilustrační foto.
20

Už žádné čekání. Zjistěte si, kolik je v nemocnici pacientů

Zápas se současnou Spartou je výzva, říká kouč Slovácka

Soubor hvězd za mnoho stovek milionů korun versus parta odchovanců fotbalové akademie z jihovýchodní Moravy. Tak by se dal s trochou nadsázky uvést duel 4. kola HET ligy mezi pražskou Spartou a 1.FC Slovácko.

AKTUALIZOVÁNO

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

FOTOGALERIE / Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

V Bánově zmizela ze zaparkovaného auta horská kola za 170 tisíc

Dvě horská kola v celkové hodnotě 170 tisíc korun zmizela v noci z pátku na sobotu 12. srpna v Bánově.

Starosta Slavkova Libor Švardala si převzal zlatou stuhu za vítězství v kraji

FOTOGALERIE / Zlatou stuhu za vítězství v krajském kole Vesnice roku si v neděli z rukou hejtmana Jiřího Čunka převzal starosta obce Libor Švardala. Po úvodních zdravicích a vystoupení mužského pěveckého sboru Slavkovjané proběhlo samotné předávání ocenění. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení