Ale povedlo se a patří jim díky za odvahu. Dnes si proto můžete přečíst zpověď kouzelníka Jiřího Hadaše. A příští týden se dozvíte, co na sebe prozradil politik Antonín Seďa.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Toho je opravdu moc. Jako malí kluci jsme měli hodně aktivit. Jezdili jsme odmalička na tábory, chodili do kroužků, doslova řádili s bandou kamarádů za „barákem" a kouzlili. Není to sice nejhezčí vzpomínka, ale určitě na ni nezapomenu. Je to zážitek z letního tábora na Mikulčině vrchu, kdy nás vedoucí potrestali za nepořádek a naházeli nám boty pod kopec. Když jsme pro ně museli jít, tak jedna bota ležela přímo ve vosím hnízdě. Doslova vyděšení jsme ten kopec vyběhli a vrhli se do koupelny pod ledovou sprchu.

Jaký jsem byl žák?

Když se mám srovnat s mým bratrem dvojčetem, tak jsem byl vzorný. Ale jinak si myslím, že jsme s mým bráchou a kamarádem Jardou Bartoškem byli vyhlášená trojka. U všeho, co se ve škole stalo, jsme samozřejmě nemohli chybět. Jen to mělo nevýhodu, že moje mamka pracovala ve školní jídelně na stejné škole, tak to všechno měla z první ruky. Ale byli jsme bezvadná třída, tak nás spolužáci vždy v jídelně u okýnka bránili.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Tak to nevím, my tu školu opravdu neměli rádi. Ideální předmět byl tělocvik.

Moje první láska?

To bylo na prvním stupni asi ve druhé třídě a jmenovala se Martina. A dokonce nám paní vychovatelky v družině připravily svatbu. Tenkrát jsem byl ale opravdu hodně naštvaný, nic jsme netušili. Do jídelny přiběhli kluci a tahali mě do třídy. Ten den zrovna byly mé oblíbené buchtičky s krémem, které jsem nemohl ani dojíst.

Čím jsem chtěl být?

Asi úplně vším. Jen učitelem a kouzelníkem určitě ne. A jak to nakonec skvěle dopadlo.

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?

Ještě jsem tu pravou životní partnerku nepotkal. Asi si ji musím vyčarovat.

Děti, to jsou starosti i radosti…

Určitě s tím můžu souhlasit. Vlastní děti ještě nemám, jak s oblibou říkám, na to mám ještě čas… Ale užil jsem si jich docela hodně během 12 let učení na základní škole, které mě nesmírně bavilo. Také mám skvělé synovce a neteř. Děti jsou úžasná „hračka", jen tak si je na chvíli půjčit, ale nejlepší na nich je, když je můžete vrátit jejich rodičům.

Kdo je u nás pánem domu?

Až budu mít svůj dům, tak já to asi nebudu.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Lidská blbost a také zaparkované auto přes dvě parkovací místa.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Nevím, já mám výhodu, že se vždy pro něco nadchnu a baví mě to. Dále to vypadá tak, že zapřáhnu všechny ostatní a dívám se, jak jim to skvěle jde.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Miluji lenošení, takže když můžu, jen ležím a sleduji TV. Během toho si několikrát zdřímnu. A to by člověk nevěřil, jak se z toho unaví…

Mé nejoblíbenější jídlo?

Jsem vděčný strávník. Mezi mé nejoblíbenější patří všechny těstoviny.

Pivo lahvové, nebo točené?

V létě točené.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Mezinárodní kouzelnický festival Magic fest v Uherském Hradišti. Ale to není asi férová odpověď, když jej pořádám.

Můj vztah ke sportu…

Dokážu se na něj chvilku dívat.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Protože mě to baví. A mám radost, když svým vystoupením dělám radost i divákům.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?

Má práce je mým koníčkem a je příjemné, když za něj máte zaplaceno a uživíte se s ním. To bych přál opravdu všem.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Vždy. To je i na mých kouzelných vystoupeních vidět. Nemůžu jít před diváky a tvářit se, že mě to nebaví. To by nefungovalo.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Takovou divnou chuť jsem ještě nikdy neměl. A ani ji nechci dostat.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Dítětem a prožívat si to „bezstarostné" dětství.

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Po jednom našem vystoupení přišel za námi divák a zeptal se, zda si může sáhnout na asistentku Vendulku. To už mně přišlo podezřelé. Venda souhlasila, tak se jí divák jemně dotkl. Ihned začal nahlas křičet: „Ona je živá, je živá, to není robot…" Čímž samozřejmě vzbudil okolo malinký rozruch a my se snažili co nejrychleji zmizet.