Zážitek z vystavených děl umocnil i koncert žaček Slovácké základní umělecké školy v Uh. Hradišti a hudecká muzika s primášem Martinem Hrbáčem z Veselí nad Moravou.

Výstavu zahájila a pro naše noviny tvorbu malířů komentuje kurátorka výstav Marie Martykánová:

Výstava uherskoostrožského výtvarníka Zdeňka Hudečka (1938) s názvem Krása neumírá je připravena k životnímu jubileu malíře a představuje jeho tvorbu za posledních deset let. V několika námětových okruzích – krajina, portrét, figura, zátiší – vychází autor z reálných podnětů, které se střídavou intenzitou upravuje a dotváří o své představy, prožitky a fantazii. Ve svém názoru se pohybuje mezi jemnou dekorativností, promyšlenou skladebností a příjemnou hravostí, což jeho obrazům dodává svěží lehkost a srozumitelnost.

Lucie Chrástková (1980) je mladou autorkou, která vyhledává své náměty v různých prostředích a vybírá si předlohy s bohatou variabilitou zužitkování v mnoha souvislostech a významech. Pro uherskohradišťskou výstavu připravila cyklus nazvaný Vůně švestkových povidel, v němž předkládá či vypráví příběh starého opuštěného interiéru, kde po lidech zůstaly zapomenuté předměty a v atmosféře symbolicky uplynulého času také lehká zádumčivost.
František Chrástek (1953) se v Galerii SM představuje opět po 12 letech se souborem fotografií z poslední doby. V jednotné poloze charakteristických znaků autorského projevu se tematika pohybuje v hluboké obsažnosti odkazů na mýtické, filozofické i náboženské zdroje, ovšem opomíjeny nejsou ani intimní záznamy lidské životnosti či části objemů lidského těla.

Společná výstava dvou uherskobrodských umělců – otce a dcery – přináší nejen doklady osobitých postupů každého z nich, ale také zajímavou konfrontaci dvou generačních názorů.

Akademický malíř Vladimír Zálešák (1961) se věnuje převážně krajinářské tematice, která ho přitahuje pro svou nekonečnou proměnlivost v různých záběrech a čase. Výřezy z exteriéru často propojuje se vzdáleným horizontem, nad nímž se s nemenší intenzitou prosazuje obloha jako tvarově bohatá scéna. Pozornost věnuje skladbě krajiny, kde se vzájemně podporují a doplňují přírodní formace s architekturou. V kombinacích tvarů měkkých, oblých i kubizujících dosahuje pocitu neustálého pohybu v kontrastu se stabilitou stavitelských objektů.

Jiří Jilík