Folklorní soubor Kunovjan
KUNOVICE - Populární soubor vznikl na přelomu let 1969–70 v Kunovicích (tehdy součást Uh. Hradiště) z dětského kolektivu Děcka z Kunovic. Navázal na tradici slováckého krúžku, který zde existoval od roku 1929 do první poloviny let šedesátých. Svůj název má od roku 1974, zřizovatelem bylo nejprve JZD Kunovice, od roku 1983 SZK (nyní Klub kultury) Uh. Hradiště.
Miroslav Potyka
Diskutovat (0) 7.11.2007 9:40 aktualizováno 7.11.2007 16:40
Již jako dospělý soubor pod vedením Miloše Plachého připravil Kunovjan první celovečerní premiéru v roce 1977, od té doby připravuje premiérové pořady pravidelně, většinou jednou za dva roky. Repertoár vycházel především z uherskohradišťského Dolňácka, ale zasahoval i celé Slovácko (Podluží, Horňácko, Kopanice, Zálesí) s přesahem na Slovensko (Myjava, Kubra, Moravské Lieskové). Soubor se také věnoval zpracovávání zvyků a obyčejů výročního cyklu, ztvárňoval i nejrůznější pracovní náměty (např. pásma Ej zelé, zelé, Idú ženci z pole – prostírajte stole, U potoka a další). Scénické až divadelní prvky stále více pronikaly do jevištní stylizace folklorních námětů a staly se pro práci Kunovjanu typické, což platí i pro současnou tvorbu.Výraznou oporu měl soubor ve stejnojmenné cimbálové muzice (primáši Petr Mikulka, později a v současnosti Jaroslav Zatloukal, umělecký vedoucí Jaroslav Schottl). V mimořádně plodném a úspěšném období osmdesátých let minulého století se Kunovajn čtyřikrát probojoval do ústředních kol národních (Třinec) a celostátních (Košice) soutěží souborů písní a tanců, což bylo v konkurenci na Slovácku obdivuhodné. Často také reprezentoval v zahraničí, vystupoval v televizi.
Miloš Plachý, jemuž pomáhala manželka Marie, ukončil svoji činnost v souboru v roce 1991 a ve funkci uměleckého vedoucího jej vystřídala tanečnice souboru (a etnografka) Romana Habartová. Navázala na předchozí úspěšné období a pochopitelně vnesla do práce souboru nové prvky. Organizačně jí pomáhal Zdeněk Hrňa a později tanečník David Pavlíček, který umělecké vedení převzal v posledním období.
Za dobu svého trvání získal soubor řadu ocenění (např. Cena ministra kultury v roce 1988, několikrát laureát Strážnice), byl a je pověřován významnými reprezentačními úkoly (Pražské jaro 1977, Praha 2000 – evropské město kultury a další), spolupracovali s ním významní folkloristé (Zdena Jelínková, Jaroslav Jakubíček, Jaromír Nečas, Jan Rokyta). Velkou popularitu si získaly štěpánské besedy s první částí vánočně poetickou a druhou recesně silvestrovskou (Snídaně se Starou, Dolejte řediteli, Najvonuk, Miss Transvestit, Možná přijde i kotelník, Foscar, Hodina folkloru, Dnes naposled apod.).
Pod dojmem zhlédnutí pořadu Kunovjanu napsal spisovatel Ludvík Vaculík: „Ten plán a obraz přirozeného života, jaký tu účinkující skládají, nedá se předvést na jejich zaměstnáních a funkcích – v úřadě, ve škole, v dílně či bance. Z materiálu jejich skutečného života se těžko dělá poezie... Dá se z dnešního života vyvinout rituál, kult a kultura rovná tomuto starému lidovému umění? V tomto starém rituálu a umění se další a další mladí lidé očišťují do svého přirozeného postavení: jako muži a ženy, ve funkci mužů a žen...“ Myslím, že správně vystihl smysl práce souboru i všech podobných folklorních kolektivů.
Letošním premiérovým pořadem „Staré dobré nové časy“ 20. října zahájil Kunovjan novou etapu své historie. Jak jsme informovali, přizval k premiéře soubor Handrláček z Kunovic (původně dětský, nyní již pochopitelně dospělý) a oba kolektivy se spojily pod názvem Kunovjan. Ať se jim společná práce daří.
Přečtěte si také:
-6°C
-4°C
-2°C
