O tom, čím byl Kratina původně, lid si vytvořil různé dohady. Jisto je jen, že tu před více než dvěma sty padesáti lety byl a s ním tlupa silných, nebojácných chlapů. Celá tato společnost se svým vůdcem Kratinou byla ubytována v pevné, ale od roku 1709 uherskými kuruci polorozvalené tvrzi u Jestřabic, zvané Hradisko. Odtud prováděla odvážné a promyšlené přepady panských fasuňků na silnicích, ale nenechala na pokoji ani formany, převážející zboží bohatých obchodníků. Nejednou museli „kratinovci“ bojovat s panskými ozbrojenci, provázejícími fůry plné cenného zboží a nejednou zaútočili panští oděnci s objednanými vojáky v přesile na Kratinovu tvrz a dobyli ji, ale nikdy se nestali vítězi. Kratina pokaždé i s chlapy zmizel, jako by se po nich země slehla. Z tvrze vedla totiž tajná chodba ke vsi a jedna její část vyúsťovala ve sklepě jestřabské formanské hospody, kam Kratina se svými občas zavítali v přestrojení na špeh, kdo, kdy, kam a s čím jede, jak je ozbrojen a podobně. Běda tomu, kdo Kratinu prozradil. Na chalupě mu zakokrhal červený kohout nebo to s ním dopadlo ještě hůř.

Největší strach z něj měli ovšem páni. Jestřabice tehdy patřily svobodným pánům Gillernům a ti měli s Kratinou takové zkušenosti, že se nakonec ani nesnažili jít proti tlupě na odboj. Po každém pokusu o pronásledování tlupy vyhořelo obyčejně nějaké panské hospodářství.

Lupič Kratina byl muž velice odvážný. Když dlouho nikdo nejel s nějakým cennějším nákladem, neváhal si jít, jak se vypravuje, pro peníze k majiteli panství sám. Oznámil pánovi na Koryčanech, kde mělo panství sídlo, kterého dne si přijde pro peníze a určil částku, kterou mu má pán připravit. Přesně ve stanovenou dobu, kde se vzal tu se vzal, byl Kratina na zámku. Pán peníze připravil, Kratina je převzal a zmizel. Stráže měly přísně zakázáno jej sledovat nebo pronásledovat, neboť majitel panství věděl, že by se mu to nevyplatilo.

Loupežný rytíř Kratina se svou tlupou prý nashromáždili velké poklady, ale neukrývali je ve tvrzi. Tam by to bylo nejisté. Naloupené poklady odnášeli do hor, kde na Kameňáku za Jestřabicemi měli neznámé a bezpečné skrýše ve skalách. Pátrat po pokladech za Kratinova života se nikdo neodvážil. Tlupa si horu dobře hlídala. Na Kameňáku byla prý veliká lípa, pod níž se rozptýlené mužstvo vždy scházelo a odkud se pak i rozcházelo na lup. Teprve po smrti Kratiny a útěku jeho tlupy se lidé z okolí Jestřabic dali do hledání pokladu ve skalách, ale není známo, že by někdo něco nalezl.

Lupič Kratina byl prý původně zemanem na Jestřabicích, ale o své pozemky byl bohatějším panstvem připraven a upadl do chudoby. Zverboval tedy skupinu odvážných chlapů a dal se s nimi na lupičskou cestu. Obyčejným lidem neublížil, mstil se jen pánům za křivdu spáchanou na něm a jeho lidech, neboť jeho společníci byli většinou také původně páni poškození jako on. A tak lidé jestřabští a okolní vzpomínali po staletí na bývalého zemana Kratinu, loupeživého rytíře.

Tajná chodba z bývalého Hradiska do sklepa někdejšího zájezdního hostince byla zazděna. Kameňák dodnes pečlivě ukrývá a nevydává Kratinovy bájné poklady, které tolika lidem dlouho nedávaly spát. A po pověstném Kratinovi zbyla jen polní trať, kde prý jestřabský zeman míval své pozemky a kde se dodnes říká Na Kratinkách.

Mráz vítá ojíněnými větvemi stromů

„Kdo nejezdí na dovolené do ciziny, plnohodnotně nežije,“ zaslechl jsem nedávno z úst jedné vadnoucí dámy, která se už na první pohled snaží zoufale zařadit svým vzezřením mezi -náctileté. Podobná, výrazně chemicky dotvořená žena, hledící z pootevřeného tmavého okénka vozu, jí nestačila v té palbě sebechvály ani přizvukovat. Jedním slovem – scéna jako vystřižená z přihlouplého seriálu anebo reklamy cestovní kanceláře.
Bylo před nedělí a v souvislosti s oním výrokem jsem se o to víc začal těšit na shledání s přáteli, o nichž vím, že nemají tendenční potřebu jezdit do zahraničí a přesto žijí možná plnohodnotnějším životem než vzpomínané ženy. Jako pokaždé jsme si dobře rozuměli a namířili si tentokrát na Jestřabicko za pověstí o loupežníku Kratinovi.
Nezaplatitelnou předností tohoto území mezi Chřiby a Ždánickým lesem je ticho. Nenajdete ho toliko mezi zvlněnými poli směřujícími ke Koryčanům a dále třeba na Brankovicko, ale i na silničkách, jimž je pojem „dopravní zácpa“ neznámý. Jedna z podobných cest nás kolem chátrajícího zemědělského dvora na okraji Jestřabic přivádí k drobné přehradě, sbírající vody z potůčku pramenícího pod Velkou Ostrou. V posledním čase se tu, k potěšení všech, objevilo občerstvení a rozvíjí se rybaření. Pod poli Kamenného stolu se octneme u stavení a rákosem zarosteného rybníčku. Jsme v centru dávného působiště nepasovaného rytíře Kratiny.
Loupežník měl podle zkazky obývat neurčenou tvrz v okolí. Ta nejbližší se nacházela v samotných Jestřabicích na dosud neznámém místě a zanikla někdy počátkem 17. století. Jiná stála poblíž zaniklé vesnice Haluzic a zachovaly se po ní dobře čitelné náspy a příkopy. Ono místo se nám zdálo být příhodnější, a tak jsme zamířili tam. Vyrůstá na malé ostrožně pokračujícího svahu nad úzkým údolím říčky Kyjovky. Stavba procházející železnice v osmdesátých letech předminulého století z tvrziště ukrojila nezanedbatelný kus jeho východní části. Dřevěná stavení kdysi strážního hrádku chránily vedle vzpomenutých příkopů časté záplavy roviny vodami říčky. Na své si dodnes přichází i voda z tajícího sněhu, která proměňuje pole kolem říčky a železniční trati v jedno veliké jezero.
V prudkých svazích pod Malou Ostrou a hřebenem Lenivé hory si málokdo troufl loupežníky pronásledovat. Znali tu své chodníčky, skály a úkryty v nich. Některé si vydlabali i v místních slepencích. Staré buky, duby a lípy, s několika letitými kamennými hranečníky, vytvářejí kouzelnou scenérii hodnou oka milovníka přírody, fotografa či malíře. A přijdete-li v mrazu, přivítají vás ojíněné větve stromů ve své plné kráse, zatímco mlha kryje vzdálenější partie. Zkuste nasát atmosféru spícího lesa, ale pospěšte si, aby sluneční paprsky rychle neslízly tu třpytivou nádheru.
Dlouhé zimní večery v zasněžených chaloupkách bujily kdysi mysl chudých domkářů nejenom ze samot, kteří se předháněli ve vypravování o spravedlivém a nebojácném muži Kratinovi, jenž se postavil na odpor proti zvůli chamtivé vrchnosti. Lidé poslouchali a snili o spravedlnosti, stejně jako o ní sní i řady bláhových současníků. Kratinův duch si to někde nad námi poletuje a až dojde k nejhoršímu, určitě se prý na zemi vrátí a zakročí.

Bořek Žižlavský