VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Divadlo Brod nastudovalo Caesara, premiéru zakončily bouřlivé ovace

Uherský Brod – Když v roce 1932 legendární dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich poprvé uvedli svoji antickou feérii Caesar, zaznamenali obrovský ohlas. Pro jejich Osvobozené divadlo to byla zlomová hra, která dala scéně přívlastek politická.

18.4.2014 1
SDÍLEJ:

Divadlo Brod nastudovalo Caesara, premiéru zakončily bouřlivé ovace. Foto: Markéta Švehlíková

O dvaaosmdesát let později právě po této satirické hře sáhlo uherskobrodské Divadlo Brod. Premiéra se uskutečnila ve velkém sále Domu kultury ve čtvrtek 10. dubna a potvrdila, že inscenace je velmi aktuální i dnes a diváci jí (i laskavému humoru W+V) velice dobře rozumějí.

Pánové Voskovec a Werich v době, kdy fašismus začal roztahovat svá chapadla, volně zpracovali situaci z antického Říma, odehrávající se krátce před Caesarovou smrtí (jejíž okolnosti jsou všem dobře známy). Psali ji v době aktuální hrozby fašismu a zachytili v ní pomocí alegorie i groteskních prvků svůj postoj k tehdejší politické situaci i mezilidským vztahům.

Divadlo Brod se k legendám W+V vrací potřetí. „Zestárli jsme, máme jiný pohled na svět kolem sebe, ale stále nás něco pudí „se vyjádřit". Poselství hry je jasné, hrůzným zůstává fakt, že hra je tolik aktuální i dnes. Prubujeme v ní však trošku i trošku jiný společenský jev," uvedl principál Roman Švehlík. Příchodem demokratického kapitalismu společnost zhrubla, znecitlivěla, zrychlila se. Humor W+V a jejich pokračovatelů (Horníčka, Suchého, Šlitra, Svěráka, Smoljaka) je založený na hře se slovy, na znalostech kontextu, je humorem inteligentním a intelektuálním. Bohužel pomalu mizí. Brodští divadelníci inscenováním Caesara chtěli zjistit, nakolik je humor, vážící si člověka a jeho člověčenství divákovi masírovanému televizním humorem plným přímočarosti, vulgárnosti a urážek, ještě srozumitelný.

Milenka římského císaře Caesara (Libor Talaš), egyptská královna Kleopatra (Marie Rapantová), tráví zimu v Římě. Čas si však krátí nejen s císařem, ale i s dalšími muži a ženou (Marcus Antonius, Ratata, Musculus). Senátor Brutus (Pavel Boruta) spolu s již značně nahluchlým řečníkem Cicerem (Bohumil Křivda) se snaží Kleopatru přesvědčit, aby odjela, z obavy, že zanikne republika, protože se Caesar bude stejně jako Kleopatra chtít stát králem. Nakonec dojde k obchodní dohodě, po níž Kleopatra s odchodem souhlasí.

Caesarovi odpůrci chystají na císaře atentát. Velekněžka Ratata (Lenka Sasínová) jej hodlá nechat sežrat lvem v lázních, což ale nevyjde. Náhradní varianta – zabít Caesara v Osiriově chrámu – také ztroskotá. Ratata se tu nejprve musí zbavit mladé otrokyně Onomatopoe (Veronika Brázdilová), která císaři za jeho přízeň ochotně prozradila, jak velké už jsou jeho parohy a do chrámu na něj přišla počkat. Dalšího příchozího si Ratata s císařem splete a zabije tak jiného muže. Když se k situaci nachomýtne i Kleopatra s Marcusem Antoniem, milenec ze žárlivosti Ratatu zabije. Poté, co do chrámu vejde Caesar, mu Kleopatra sdělí, že Ratata byla zabita proto, že usilovala o jeho život. Oba z chrámu odcházejí, zatímco uvnitř padne poslední rozhodnutí, totiž že Caesar bude zabit následující den při odchodu ze senátu 23 ranami dýkou.

Celým příběhem provází a u všech situací se vždy náhodně naskytnou dva muži: Terentius Bulva (Pavel Chramosta) a Titus Papullus (Roman Švehlík), kteří sice patří do římské společnosti, ale jejich vystupování, slovník i názory se od ostatních postav značně liší (připomínají člověka na prahu dospělosti, který je přesvědčen, že jde svou vlastní cestou, ale stejně jej pomalu semílají kola vládních poměrů a praktik). Jejich repliky na scéně i předscéně (forbíně) jsou od určitého bodu naprosto nadčasové. Chramosta se Švehlíkem je ještě ke všemu ušili přímo na míru dnešní situaci a komentují v nich některé události právě hýbající světem, Evropou, Českou republikou i samotným Uherským Brodem.

Scénu tvoří několikametrové, od stropu zavěšené pásy látek, evokující sloupy starověkého chrámu. Promyšleným nasvícením se však dokáží vmžiku změnit v Kleopatřinu ložnici, senát, vězení, kam byli uvrženi Bulva a Papullus, římské lázně, Osiriův chrám a nakonec i v Řím současnosti.

Brodskou inscenaci s nenucenou samozřejmostí prostupují písně a melodie Jaroslava Ježka (Kleopatra, Rub a líc, V římské lázni, Ezop a brabenec, Polka specielně aktuální. Rej Vážek, Život je jen náhoda a Nashledanou v lepších časech), které za scénou živě hraje orchestr ze Základní umělecké školy v Uherském Brodě (Tomáš Lekeš – baskytara, Pavel Vacek – trubka, Radek Hais – housle a Tomáš Plášek – klarinet) pod vedením klavíristy Antonína Jeřábka z UH Senior bandu. ZUŠ Uherský Brod do inscenace dodala i herecký potěr – čtyři malé posluchače literárně-dramatického oboru, kteří hrají římské děti.

Závěr hry nenabídne Caesarovu smrt, jak by možná někdo očekával, ale jakýsi střih, po němž se ocitneme v Římě roku 2014, kam už v civilu přicházejí všichni herci, jako turistická výprava. I Papullus s Bulvou se zde potkávají, coby stavební dělníci, kteří hodlají zbourat starý svět a budovy a postavit nový Řím. Jsou si vzájemně povědomí a přemítají, za jakých okolností se mohli setkat a přes minulé životy se doberou až do Říma roku 44 před Kristem. V závěru se shodnou, že nejlepší ze všech životů i přes jeho nedostatky je ten, který žijí nyní. Což potvrzují i slova závěrečné písně: „My dva nic nemáme, nic neznamenáme, ze století do století jdem…" (Nashledanou v lepších časech), kterou zpívají všichni účinkující společně a při premiéře se k nim přidali i spokojení, rozesmátí a na stejnou vlnu naladění diváci.

Podtrženo a sečteno: za herecké výkony herců (skutečně všech) by se nemuseli stydět ani profíci, pouze u zpěvu malinko vázla sóla Onomatopoe a Caesara v písni Římské lázně, domnívám se však, že by postačilo pouhé přetranskribování melodie do polohy vhodnější pro jejich hlasy, či volba recitativu namísto zpěvu. Scéna je jednoduchá a srozumitelná, přesto velmi nápaditá, stejně jako pojetí některých scén (například ta v římské lázni doplněná bublifukem a roztančeným davem fakt nemá chybu). Zbývá už jen jediné. Zvolat: Bravo, Divadlo Brod, AVE CAESAR!

Autor: Markéta Švehlíková

Autor: Redakce

18.4.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysněné dětské postele

Vedoucí fyzioterapeutka Kroměřížské nemocnice Pavla Zemanová

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Archeoskanzen na Modré se proměnil v židovskou vesnici

Baladický příběh Pláč svatého Šebestiána, který se odehrává na pozadí velké morové epidemie na území Svaté říše římské, jež postihla Evropu ve 14. století, natáčeli v Archeoskanzenu Modrá a v polích za tamní Živou vodou scénáristé a režiséři Milan Cyroň a Tomáš Uher.

Když se prase otočí, klec se uzavře. Hejtman nevylučuje ani trávení divočáků

Odchytových klecí se žrádlem, které mají přilákat divočáky, bude na Zlínsku kvůli africkému moru prasat zatím osm. Jedna přijde na 42 tisíc korun, na dalších osm tisíc pak fotopast, která bude umístěna poblíž.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Vernisáž odkryla pohled na Slovácko skrz objektiv fotografů

Detaily krojovaných průvodů mísící se s dominantami regionu v podobě křesťanských kapliček či rozhlednami zasazenými v malebném prostředí slovácké přírody. Na vernisáží fotografií ze Slovácka 21. srpna v komunitní uherskohradišťské kavárně Cafe 21 představilo šest místních autorů svůj pohled na Slovácko skrz objektivy svých fotoaparátů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení