VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Díl třetí: Čas velkých planetárních katastrof

Uherský Brod - Pro živou hmotu je smrtelně nebezpečné kosmické gama záření. Co do svítivosti se jedná o nejvýraznější fyzikální jev doposud známý v astronomii, při kterém se uvolní nesmírné množství energie ve formě gama záření.

27.7.2012
SDÍLEJ:

Katastrofy vnímáme jako negativní událost. Z kosmického pohledu se to tak jednoznačně nejeví.Foto: www. astro.cz

Trvá řádově od zlomku sekundy do 100 sekund a bývá doprovázen následným několikadenním dosvitem rentgenového a ultrafialového záření nebo viditelného světla, proto je možné tento proces zaznamenat jako záblesk na Zemi na satelitech nebo citlivých přístrojích.

Gama záblesk má mnohonásobně větší energii, než je svítivost celé galaxie Mléčné dráhy. Kdyby k zásahu Země gama zábleskem došlo ve vzdálenosti od tří tisíc světelných let od Sluneční soustavy, tak by pozemský pozorovatel viděl něco jako mlhavé světlo, pak by obloha ztemněla a za několik dní by k Zemi dorazila sprška velmi intenzivního a velmi nebezpečného záření, které by zničilo pozemský život.

Už delší čas se vedou spory, co bylo příčinou vyhynutí dinosaurů. Jednou z alternativ byl zásah naší planety intenzivním gama zábleskem. Toto vysvětlení je ale dost sporné, protože takový zásah by mohl na Zemi zničil všechno živé. Před nebezpečným zářením z vesmíru neposkytne úkryt oceán ani podzemí. Je proto těžko rozhodnout, jaký destruktivní vliv měl případný zásah gama zábleskem. Rozpad radioaktivních izotopů totiž jako důkaz katastrofy nemáme, protože ty se za 100 milionů let rozpadnou.

To, že by gama záblesk mohl nastat v těsné blízkosti Sluneční soustavy, nikdo stoprocentně vyloučit nemůže. Již bylo dokonce zjištěno působení jednoho z větších gama záblesků na nejsvrchnější vrstvy naší atmosféry. Pravděpodobnost, že by k záblesku došlo tak blízko, je ale velmi malá, patrně k němu nedojde dříve než za 50 až 100 milionů let. Katastrofy vnímáme jako negativní událost. Z kosmického pohledu se to tak jednoznačně nejeví. Výbuch supernovy, konkrétně její rázová vlna, stál u vzniku naší Sluneční soustavy. Vlna uvedla do pohybu mechanismus přerodu prachoplynné mlhoviny v akreční disk, ve kterém se nabalovala hmota z původních hmotných částeček do větších celků. Tak vznikly planety a jejich měsíce. A na jedné z planet se život vyvinul do podoby inteligentních tvorů. Za to, že nyní můžete číst tyto řádky, vděčíme výbuchu blízké supernovy. A výbuch další blízké supernovy v budoucnu může být příčinou jejího konce. Proto astronomové sledují tyto objekty, aby nás upozornili na blížící se nebezpečí, kterému ale nebude možné zabránit… Minulost Sluneční soustavy, představuje sérii častých kolizí při bombardování velkých těles těmi malými, jejichž pozůstatky v podobě kráterů pozorujeme na pevném povrchu planet či jejich měsíců, jako je tomu například na Merkuru i našem Měsíci. Střety mezi tělesy probíhaly v několika vlnách, naposled před 65 miliony let. To je při stáří sluneční soustavy 4,5 miliardy let poměrně nedávno. Velké kolizi Země s obrovským tělesem přisuzujeme vznik Měsíce v období 50 milionů let po vzniku naší planety. Za pouhých 125 minut po srážce se od Země oddělil mrak prachu pozůstatek po tělese a části zemského povrchu , vymrštěný do prostoru, který potom zkondenzoval a stala se z něj oběžnice Země. V roce 1998 objevený asteroid 1998 KI 26 by mohl být pozůstatkem střetu planetky se Zemí před 65 miliony let. Při tom došlo k odtržení horniny, ze které se později objekt zformoval, tedy podobně, jak mohl vzniknout Měsíc. Není to „slepená" planetka, je z jednoho kusu materiálu.

Dříve se těmto srážkám nevěnovala velká pozornost, nyní se ale ukazuje, že měly mimořádný vliv na utváření povrchu Země, tvorbu atmosféry (následkem dopadů komet se na zemský povrch dostala voda) a na vývoj života. Velkou zásluhu na tom má český astronom a klimatolog RNDr. Ladislav Křivský CSc. V rozhovoru, který jsem s ním připravil na konci 80. let pro deník Svobodné slovo pod názvem Katastrofy podle scénáře, odpovídá na otázku: Jaké jsou důkazy o srážkách Země s planetkami?

„Luis Alvarez, nositel Nobelovy ceny, našel ve vrstvě v lomu u italského Gubia staré 65 milionů let 30x více prvků iridia, než obsahují sedimenty z jiných geologických období. Větší obsah iridia i jiných prvků se nachází v některých druzích meteoritů, které jsou úlomky malých planetek. Alvareze napadla jediná možnost, že vrstva tohoto bahna, nacházející se v těchto vápencových vrstvách přibližně stejného stáří, byla obohacena kovy následkem dopadu nějakého většího tělesa, pravděpodobně planetky. Její průměr byl 10 km, ne-li víc. Postupný výzkum ukázal, že tyto vrstvičky, kde je větší koncentrace iridia, se nacházejí na více místech na zemském povrchu. Dnes je zjištěno víc jak 40 míst včetně Nového Zélandu."

Dr. Křivského na tomto výzkumu zaujal význam dopadů planetek, ale v menší míře i komet v návaznosti na vývoj dlouhodobějších klimatických změn po řadu let, 10, 100, ale možná i 1000 let po dopadu. Vypracoval scénář změn, který pravděpodobně následoval po takovém obrovském uvolnění energie. „Výsledky získané Alvarezem a ostatními potvrdily moji hypotézu. Na základě toho, co víme z výzkumů po celém světě, se stále nalézají argumenty pro to, že takových katastrof, které byly způsobeny dopady planetek, je celá řada. Časy dopadů se dnes znají. Jsou to v podstatě katastrofy už dříve známé geologům, které končily jednu a zároveň začínaly novou vývojovou epochu. Takových předělů, doslova revolučních změn v geologických usazeninách, ale samozřejmě i v následném klimatu, byla celá řada. Ukazuje se, jako by se vyskytovaly v určité periodě, 35 38 000 let. Není dosud jisté, je-li to perioda, v které by se z nějakých kosmických příčin Země střetávala v posledních fázích vývoje s jakýmisi častějšími proudy planetek nebo i komet. Na IV. Celostátní konferenci o vltavínech v Třebíči v roce 1978 jsem pád planetky na Zemi předpokládal. Udělal jsem závěr, že by vzrostla mimořádně velká oblačnost, protože by se uvolnily velké masy vod ve formě kapiček a vodních par do troposféry, přízemní vrstvy, která je nositelem počasí, i do vysoké atmosféry, tzn. do velkých výšek."

V rozhovoru Dr. Křivský poukázal na důležitou věc, která je dnes obecně ve vědeckém světě přijímána. Kdyby nedošlo ke srážce nebo srážkám Země s planetkami, nebyla by nastavená vývojová linie savců vedoucí k homo sapiens.

Z historie života na Zemi známe pět vymírání živočišných druhů, a je dost pravděpodobné, že dvě mohly být spojeny s dopady velkých kosmických těles. Pozůstatky po dopadech obřích meteoritů byly nalezeny v podobě velkých kráterů (o průměrech větších než 50 km) na území Kanady a Švédska v období prvohor před 368 až 357 miliony let, kdy vyhynulo 75% živočišných druhů, a na konci druhohor, začátku třetihor, před 65 miliony let, kdy vyhynulo více jak 50% živočišných druhů, mezi nimi dinosauři. Srážka (jejíž pozůstatky evidujeme na území Mexika v podobě kráteru o průměru 300 km) ukončila éru těchto obrů, kteří se na Zemi objevili již před 200 miliony lety, kdy vyhynulo mnoho živočišných druhů a dinosauři se stali pány světa.

Autor: Rostislav Rajchl

Autor: Redakce

27.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Hejtman Čunek se nechal namaskovat jako legendární kapitán Jack Sparrow.
3

Hejtman Čunek se nechal namaskovat za kapitána Jacka Sparrowa

Život jednačtyřicetiletého muže vyhasl při tragické dopravní nehodě, která se stala v pátek 22. září v ranních hodinách na výjezdu ze Starého Města směrem na Huštěnovice.
AKTUALIZOVÁNO
4

Tragédie u Starého Města. Po srážce s kamionem zemřel řidič osobního vozu

Neoprávněně si vyplatil odstupné, viní Podolí bývalého starostu

Zdá se, že ještě neskončily dny posledního zúčtování v Podolí s pěticí pučistů, která se rozhodla v červenci minulého roku odvolat do té doby úřadující starostku Janu Rýpalovou a nahradit jí dvojicí Jaromír Hastík a Miroslav Křižka.

Den bez aut v Uherském Hradišti nabídl zásah hasičů i dráhu pro koloběžky

Zásah hasičů při vyprošťování osoby z autovraku nebo vyzkoušet si policejní želízka. To je jen výběr aktivit, které mohli v pátek 22. září vidět a vyzkoušet si děti na Masarykově náměstí a v Jezuitské zahradě v Uherském Hradišti.

Hodovou chasu ve Vážanech musely krýt před deštěm pláštěnky

Kolotoč hodů s právem nabral na Slovácku o třetím zářijovém víkendu na obrátkách. Jedny z nich se konaly ve Vážanech na úpatí Chřibů.

V létě pařáky, podzim bez babího léta a tuhou zimu nám přinesou hurikány z USA

Více jsme se potili takříkajíc ve vlastní šťávě, zapršelo jen málo. Sužovalo nás všechny vedro a sucho. Takové bylo v kostce uplynulé léto, které už v pátek minutu po dvaadvacáté hodině vystřídá astronomický podzim.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení