VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Balkán jsem chtěla poznat už od dob studií

ROZHOVOR - Etnografka ze Slováckého muzea Romana Habartová se s rodinou a partou přátel vydala v druhé polovině srpna na poznávací cestu po Albánii. Všichni byli připraveni na velkou neznámou a dobrodružství, které jim „země orlů“ nabídla.

6.10.2007
SDÍLEJ:

Romana Habartová na poznávací cestě po Albánii.Foto: Libor Habarta

Jakým dopravním prostředkem jste cestovali?

Pokud se člověk chce něco o jakékoli oblasti dovědět více, musí se vydat na cestu nějakým pozemním dopravním prostředkem. My jsme jeli autobusem. Vzhledem k zoufalému stavu albánských silnic a nebezpečnosti terénu mnohdy téměř krokem a často jsme chodili i pěšky, takže jsme měli příležitost hovořit s lidmi.

Proč jste se rozhodla navštívit zrovna Albánii?

Balkán byl pro mě velkou neznámou a od dob studií jsem si přála se sem vydat. Proto mě možnost projet Maďarsko, Srbsko, Makedonii, Albánii, Černou Horu a Chorvatsko nadchla. Podařilo se nám nahlédnout do míst, která zatím zůstávají pro většinu lidí utajená. Alespoň letmo zjistit, jak mohou lidé ještě v 21. století žít, a jakoby vrátit se v čase v některých momentech o sto let zpět.

Kde jste jako první zakotvili?

Náš první větší pobyt představovala návštěva hlavního města Makedonie, Skopje. K nejzajímavějším místům patří turecký Kamen most, obdoba našeho „Karlova mostu“, který spojuje staré město s novým. Poblíž se nacházejí kdysi největší turecké lázně na Balkáně Daud Paša a u něj pravoslavný kostel Sveta Dimitrija. Asi největší atrakci představovala návštěva starého tureckého bazaru Čaršija.

Zaujala vás Skopje?

Určitě by si Skopje zasloužila naši větší pozornost, ale my jsme se vydali směrem k jihu, do romantického údolí kaňonu Matka, kde jsme měli možnost vyšlápnout si do hor.

Kam jste zamířili dál?

Další cesta vedla do Tetova na staré kupecké cestě. Za zmínku stojí Národní park Mavrovo s vrcholy Planiny Bistra nad Mavrovským jezerem. Užasli jsme nad rozsáhlým mnichy rekonstruovaným klášterním komplexem v Rajčici u Debaru. Při hranicích kolem Debarského jezera jsme se vydali do města Struga a pak do fascinujícího města Ohrid na Ochridském jezeře, kterému se po právu říká Makedonské moře.

Čím je jezero zvláštní?

Je snad nejstarší na světě a nejhlubším jezerem na Balkáně, s hloubkou kolem 300 metrů. Město Ohrid stojí za návštěvu a vřele všem doporučuji. Ohrid je opravdovou makedonskou mekkou.

Co vás v Ohridu nejvíce zaujalo?

Hned při příjezdu nás oslovila vlídnost, srdečnost a přívětivost místních lidí, kteří se chtějí pochlubit vším, co ve městě je. Naše prohlídka začala plavbou po jezeře, odkud se nám naskytly úžasné pohledy pro dokumentování. Historická část Ohridu nabízí návštěvu desítek památek. K nezapomenutelným okamžikům patří i kempování na březích Ochridského jezera.

Pokračovali jste dál do nitra Albánie?

Ano, projížděli jsme krkolomnými cestami přes Pogradec do Voskopojë, svého času jedno z největších center na Balkáně, kde žilo na 40 000 obyvatel, bylo zde na dvacet ortodoxních kostelů, univerzita, akademie umění… Město bylo zničeno Turky a obyvatelé odešli do nedalekého města Korče. Dnes se jedná téměř o zapomenutou vesničku s několika desítkami pasteveckých rodin.

Jak vypadaly tamní památky?

Areály klášterů s kostely jsou v žalostném stavu a zasloužily by si pozornost kulturního světa, podporu a záchranu. V době našeho působení se vzňal v lesích nad Voskopojë oheň, který sužoval místní obyvatele celou noc a ani nás nenechal v klidu.

Kam jste zamířili další den?

Po ranní koupeli v bystřině jsme se vydali do města Korcë – „Paříže Albánie“, které bylo důležitým obchodním a intelektuálním centrem. Přišli jsme k nejzajímavější a nejrozsáhlejší tržnici balkánského typu v Albánii, kde se prý dá koupit úplně všechno. Dorazili jsme tam však až odpoledne, kdy po tržišti zůstal neskutečný nepořádek, lidé z trhu se rozjížděli na kolech, bryčkách, ve svých různě upravených ojetých vozech, chlapi hráli karty, popíjeli pivo Korča, a tak jsme se přidali a alespoň nasáli atmosféru návštěvou ovocného a bylinkového trhu.

Vydali jste se také do výšek hor?

Vyšlápli jsme na drastickou cestu směrem k jihu k vysokým pohořím Nemerčica, stoupání se neustále střídalo se sjezdy do údolí a tento styl cesty i některým silným povahám nedělal dobře. Jako očistu jsme vnímali možnost okoupání v místních řekách, např. ve Vjöse nebo Drinu. Dál jsme projížděli partyzánskými vesničkami a vychutnávali si neopakovatelné a nezapomenutelné horské „nebeské“ výhledy. Velkým překvapením pro nás byla i chráněná přírodní rezervace, oblast kolem městečka Syri i Kaltër s vyvěračkou Syri i Kaltër – Modré oči - s křišťálově čistou vodou, kterou někteří odvážlivci otestovali skokem do levého nebo pravého oka s obrovskou úzkou propastí pod hladinou.

Přivezla jste si ve vzpomínkách nějaký zvláštní zážitek?

O zážitek se postarala návštěva Butrintu, „Býčího města“ s antickými vykopávkami, nejvýznamnější historická památka Albánie. V roce 1992 byl komplex zapsán na listinu světového dědictví UNESCO a v roce 2000 byla celá oblast vyhlášena národním albánským parkem. Fascinoval nás rozsáhlý dochovaný komplex zřícenin původního starobylého města, o kterém Vergilius tvrdil, že jej založili Trójané. Navíc jsme tam měli i štěstí potkat se se současným albánským prezidentem.

Nocovali jste nějak netradičně?

Netradiční nocování bylo na místě vždy, ale tady se naše kroky vydaly do malebné starobylé pirátské vesničky Queparo v pobřežních horách, podél skalnatého pobřeží a pláží, kde se nám naskytla zajímavá možnost přenocovat na střeše Alipašovy pevnosti.

Jak jste prožili další dny?

Pět zbývajících dnů jsme započali cestou podél pobřeží Jónského moře, přes vesničky Himare a Dhermi, nad kterou se tyčí dvoutisícové pohoří Cikës. Dhemri nám nabídlo i skvělé koupání, za nímž však následovalo velké překvapení, stoupání do sedla Llogare ve výšce 1053 m a připadali jsme si jako v nebesích. Ve výšce 1000 m jsme ve Vlárském průsmyku rozbili už po deváté svůj tábor.

Vrátili jste se z hor ještě zpátky do města?

Příští dopoledne jsme trávili v městečku Vlora u poloostrova Karaburun, který odděluje Jónské a Jaderské moře, jen v mlze jsme zahlédli ostrov Sezan s kasárnami NATO, místo, odkud se dal v minulosti bránit vjezd do Vlórské zátoky. Odpoledne jsme navštívili největší albánský přístav Durres a vydali jsme se do hlavního města Albánie Tirany. Přestože už to vypadalo, že krutá stoupání a klesání krajinou máme za sebou, na noc jsme se vydali opět serpentínami po úzké cestě do Národního parku Dajti nad Tiranou, s výhledem asi 800 metrů nad hlavním městem. Odtud náš přesun směřoval na sídelní hrad albánského národního hrdiny Skanderbega do Kruje, městečka, které bylo ve 12. století hlavním městem říše Arberitů. To se nachází na úpatí hor ve výšce asi 600 metrů se starobylým orientálním bazarem, kde se dá také koupit vše, co si zamanete.

Co tam bylo nejzajímavějšího k vidění?

Rozsáhlé etnografické muzeum, které je snad nejlepší v Albánii. Muzeum nabízí ukázky pálení kořalky, lisování olivového oleje, zpracování vlny, život majetné osmanské rodiny, nachází se zde také veřejnosti přístupná věžní kulla, která ale není dokladem krevní msty, ale skutečnou obrannou věží, svatyní řádu bektašů. I v Kruji dnes máme přátele.

Vaše cesta se pomalu chýlila ke konci. Co jste ještě stihli vidět?

Vydali jsme se přes Shkodër či Skadar, nejvýznamnější a největší město severní Albánie, které bylo tradičním centrem Ghegů a je také nejstarším městem Evropy. Za návštěvu stála i mohutná pevnost Rozafa, kde sídlila illyrská královna Teuta, ale třeba i Benátčané, kteří ji uchránili před sulejmanem Pašou. Odpoledne jsme dorazili po silnici, která ještě nebyla vybudovaná, do fascinující zapomenuté horské vesničky Xhaj. Jen mžikem jsme měli při krátké túře možnost nahlédnout do Národního parku Theth s téměř leteckými výhledy na pohoří Prokletije a do místních strží a údolí. Poznání je obrovské.

Jak jste se rozloučili s Albánií?

Loučení končilo krátkou zastávkou v údolí Vermoshiu u hranic s černou Horou, v rokli Hani i Hoti ve výšce 1240 metrů. I Černá Hora k nám byla vlídná. Snad sem bude směřovat další naše cesta. Podél Skaderského jezera, jsme se vydali na Podgoricu, s koupací zastávkou v kempu v Petrovacu. Nevynechali jsme ani vyhlídku na ostrov Svatý Štefan a prohlídku historického centra tajemného a vzrušujícího Kotoru, který leží u nejhlubšího fjordu v jižní Evropě. Je městem se středověkým opevněním a díky unikátům je na seznamu UNESCO.

A vaše úplně poslední zastávka?

Poslední celodenní výlet patřil perle Jadranu, městu bílého mramoru Dubrovniku s dokonale dochovaným starým městem, kláštery, kostely, paláci, kašnami, muzei a galeriemi, s příjemným koupáním v Jaderském moři. Poté nás již čekal jen noční přejezd Chorvatskem, přes Slovinsko a Vídeň do Uherského Hradiště.

Jaké si ponecháte na Albánii vzpomínky?

Zažili jsme zde místní svatbu, pohřeb, návštěvu v domech při tradičních pracích, při vochlování vlny, byli jsme pozváni na pravou tureckou kávu, ochutnali jsme čerstvý sýr, čerstvě nadojené mléko, z pece vytáhnutý chléb, ryby ze sádků, místní speciality i pití všeho druhu. Jeli jsme po silnicích, které byly zaznačeny jen v mapách, k jejich realizacím zatím nedošlo, prošli jsem řadou bunkrů, horami, řekami, jezery a moři. Navštívili jsme množství sakrálních staveb různých církví, setkali jsme se s muslimy, katolíky i pravoslavnými křesťany. Všude jsme se setkali s tolerancí, s vlídnými a dobrými lidmi, kteří by se rozdali z mála. Vrátili jsme se všichni ve zdraví domů.

A největší zážitek?

Zážitků je tolik, že se je na jedenkrát nepodaří vměstnat na tuto stránku. Nejcennější jsou neopakovatelné zážitky, velké poznání a přátelství nejen mezi lidmi, kteří se vydali stejnou cestou a které jistě i neobvyklé, často také drsné podmínky zatím u nás málo známé země dokonale stmelily, ale i nová přátelství v Makedonii a Albánii. Snad se do těchto zemí někdy vrátíme.

6.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nadace SYNOT rozdělila v hradišťském Klubu kultury dva miliony korun
8

Nadace SYNOT rozdělila v hradišťském Klubu kultury dva miliony korun

Přípravný zápas: 1.FC Slovácko – Zlaté Moravce 3:0 (2:0)
26

Slovácko nasázelo Zlatým Moravcům tři góly

Noční srážka dvou osobních aut si vyžádala tři zraněné

Tři zraněné si vyžádala dopravní nehoda krátce po půlnoci na sobotu 24. června u Bystřice pod Lopeníkem.

Dva zraněné vytáhli z auta v příkopu hasiči

Zraněním řidiče a spolujezdce osobního automobilu na křižovatce silnice I/50 mezi Bánovem a Suchou Lozí skončila dopravní nehoda ve středu 21. června krátce před 15. hodinou.

Život na Velké Moravě přilákal do skanzenu rekordní počet školáků

Pět tisíc žáků a studentů základních a středních škol z České a Slovenské republiky, Ukrajiny a Anglie využilo nabídky Archeoskanzenu Modrá a tamního sdružení Velkomoravané k účasti na 9. ročníku dvoutýdenního jarního výukového programu nesoucího název Život na Velké Moravě.

Jedenáct zadržených fanoušků. Superpohár zaměstnal stovky policistů

Vysoký stupeň rizika, nasazení desítek těžkooděnců, psovodů, jízdní hlídky, vrtulníků či antikonfliktního týmu a jedenáct zadržených výtržníků. I tak se dal vnímat ostře sledovaný fotbalový zápas mezi týmy FC Fastav Zlín a ŠK Slovan Bratislava, které se utkaly po třiadvaceti letech v obnoveném finále o Československý pohár.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies