Před 30 lety se v uherskohradišťském MESITu zřítila část výrobní haly

Část výrobní haly se zřítila. Pod jejími troskami našlo smrt sedmnáct lidí, jeden ze zraněných zemřel po převozu do nemocnice. „Štěstím v neštěstí bylo, že se střídaly směny, a tak bylo v hale méně lidí," okomentoval neštěstí současný generální ředitel holdingu MESIT Vlastislav Mazúrek.

Po tragédii vyšetřovali nejrůznější odborníci příčiny havárie. Výsledkem bylo zjištění, že sloupy se prolomily kvůli použití hlinitanového cementu, který po třiceti letech ztratil svou pevnost.

Páteční vydání Slováckých novin věnujeme vzpomínce na tragickou událost z roku 1984

Generální ředitel MESIT holdingu Vladislav Mazúrek: Firma se rozhodla budovu z morálních důvodů zbourat

Uherské Hradiště /ROZHOVOR/ - Třicet let uplyne v neděli od havárie v MESITu v Uherském Hradišti, která si vyžádala osmnáct obětí. Smutné výročí si připomínají jak pamětníci, tak vedení společnosti. „Je to asi největší stín a trauma, které patří do naší minulosti," nechal se slyšet generální ředitel holdingu MESIT šestapadesátiletý Vladislav Mazúrek. Ve firmě už pracuje od roku 1988 a rok a půl působí na postu generálního ředitele.

Připomíná si společnost tento smutný okamžik, pořádá nějaký pietní akt?

Havárie v roce 1984 je asi takovým největším stínem a traumatem, které patří do historie této společnosti. Nesmíme před tím ale zavírat oči a nesmíme na to zapomínat. Každý rok si událost připomínáme. Klademe věnce u pomníku, který je postavený v místě, kde budova začínala. Věnce přináší vedení MESITu a předseda odborové organizace. Individuálně se mohou přidávat jednotliví lidé, třeba svíčkou nebo kytičkou. Letos se bude vzpomínka konat v pátek 21. listopadu, symbolicky ve 14.30 hodin. I když výročí havárie bude až v neděli, děláme pietní akt v pátek, aby se ho mohli zúčastnit zaměstnanci. (Celý rozhovor si můžete přečíst v dnešním vydání Slováckého deníku)

Lékař: Ošetřit jednoho pacienta jsem lezl dovnitř vzduchotechnikou

Uherské Hradiště Patnáct minut po půl třetí zazvonil na ARO v hradišťské nemocnici telefon. „Spadl MESIT," ozvalo se ve sluchátku. Takové jsou první vzpomínky lékaře Jana Cimbálníka na událost z 23. listopadu 1984. Tento den si mnoho lidí spojuje s havárií v hradišťské firmě zabývající se tehdy vývojem a výrobou leteckých přístrojů. V pátek odpoledne se tam zřítila část výrobní haly a pod troskami zemřely bezmála dvě desítky lidí a další čtyři desítky byly zraněny. (Celý článek si můžete přečíst v dnešním vydání Slováckého deníku)

Přežil propad do sutin z druhého patra. Život mu zachránil pracovní stůl

Ten den, 23. listopadu 1984, Jiřímu Vyoralovi nikdo z paměti nevymaže. Během několika sekund se totiž sice podruhé narodil, ale zároveň přišel o osmnáct kolegů a lidí z práce, které znal. Stali se oběťmi tragédie, kterou způsobilo zřícení dvou pater a nástavby budovy s pracovním označením M1 v areálu hradišťského podniku Mesit. Dobrovolným hasičům z Mařatic Zdeňkovi Vlachynskému a Ludvíku Osohovi trvalo dvě a půl hodiny, než těžce zraněného Jiřího Vyorala objevili v sutinách a vytáhli zpod betonových bloků a spleti armaturních drátů.(Celý článek si můžete přečíst v dnešním vydání Slováckého deníku) 

František Dufka se zřítil do hlubin haly

Rodinu Dufkovou zasáhla tragédie v Mesitu obzvlášť krutě, když byli postiženi tři členové rodiny. Otec František, syn Pavel a snacha Dana. František Dufka byl dobrý fotbalista a v Mařaticích byl zájem o jeho služby ve fotbalovém oddíle. Proto se ocitl ve významném strojírenském závodě Mikrotechna (později přejmenován na Mesit pozn. aut.). František Dufka vždycky zastával nějakou technickou funkci, tehdy to byla funkce mistra u leteckých přístrojů. V době havárie byl mistrem nástrojárny a jeho kancelář v I. patře budovy byla místem tragédie.(Celý článek si můžete přečíst v dnešním vydání Slováckého deníku)

Řidič po mě nechtěl ani peníze, ani průkazku

Anna Pochylá z Hluku se v Mesitu v Uherském Hradišti vyučila soustružnicí kovů a zůstala tam pracovat stejně jako mnoho jiných. V roce 1979 odešla na svou první mateřskou dovolenou a v červenci v roce 1984 se po druhé mateřské dovolené vrátila nazpět.

Ten den, 23. listopadu 1984, přišla na odpolední směnu a po převlečení na šatně v prvním patře odešla do přízemí, kde se nacházela výrobní dílna. (Celý článek si můžete přečíst v dnešním vydání Slováckého deníku)

Autor: Pavel Bohun, Blanka Malušová, Antonín Zlínský