VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Úspěšný produkt DOLLER vznikl v hlavách dvou studentů Univerzity Tomáše Bati

ROZHOVOR/ - Motivační plánovací diář DOLLER je úspěšný produkt, který vznikl v hlavách dvou studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Že se dá žít vlastní sny a pracovat na své budoucnosti, dokazuje ohlas, který tahle dvojce budí všude, kam se hne. Jak to všechno bylo, jaké jsou dosavadní zkušenosti s úspěchem a kam se celý DOLLER v budoucnu posune, jsme si rozebrali se samotnými autory myšlenky „pastelkového diáře“ Jirkou Doležalem a Honzou Emlerem.

11.9.2017
SDÍLEJ:

Diáře Doller nabízí neotřelý způsob každodenního plánování i cest za uskutečněním životních snů.Foto: DENÍK/repro

Diáře Doller nabízí neotřelý způsob každodenního plánování i cest za uskutečněním životních snů.

Nevím, jestli je to jen otázka mé sociální bubliny, ale mám pocit, že je vás teď všude kolem plno. Rozjíždíte nějakou kampaň?

HE: Není to přímo nějaká kampaň, spíše se to nyní hezky sešlo. Chceme se totiž více soustředit na Slovensko, a proto je toho nyní víc.

Slovensko?

HE: Na Slovensku nám v podstatě úplně chyběla komunikace. Ještě před rokem jsme měli dobu doručení okolo sedmi pracovních dnů. Nyní už ale nabízíme stejný servis, jako u nás. Objednáš si a do dvou dnů máš DOLLER u sebe. Navíc jsme tam před nedávnem otevřeli první odběrné místo v Bratislavě, takže nemusíš platit ani poštovné.

A co další zahraničí? Máte ještě jiné jazykové mutace?

JD: Máme ještě anglickou a německou verzi. Ale ty zatím máme schované. Naplno tyhle trhy můžeme rozběhnout, až na ně budeme mít kapacitu.

Takže to Slovensko bude testem vstupu na zahraniční trhy?

JD: Nechceme brát Slovensko jako zahraniční trh, ale je pravda, že to je takové prvotní testování. Samozřejmě, každá země vyžaduje specifický přístup. U nás je to ale ještě otázka hlavně organizační. Proto nyní řešíme růst o další členy a posílení jednotlivých procesů. Zá roveň nyní stavíme nový web, který už bude i vícejazyčný. Takže jsme v takové fázi příprav, kdy se učíme a zároveň budujeme tým, abychom mohli příští rok pomýšlet na větší expanzi.

To zní ještě hodně „start-upově“ nebo spíš rozjezdově, máte už běžné firemní zázemí?

JD: Teď jsme se zrovna přestěhovali do nového domu. Byli jsme v bytě 3+1, kde jsme bydleli, měli kancelář i sklad.

HE: Už bylo potřeba oddělit ten svět pracovní a mimo pracovní. Nám to vlastně ani tak nevadilo, ale když k nám někdo přišel do práce, tak je asi fajn, aby se cítil jako v práci a ne jako na návštěvě u někoho doma. Dům nám tohle rozdělení umožňuje a jsou tam další benefity. Jako zahrada s ovocnými stromy, kam si můžeš v létě sednout, pracovat na počítači a trhat jablka na svačinu.

Takže plánujete růst, přizpůsobujete tomu prostory a řešíte nábor nových lidí. Jak to strategické plánování ve firmě probíhá? Používáte k firemnímu plánování vlastní produkt? Vezmete si DOLLERy a kreslíte s pastelkami v rukách?

JD: Rozhodně to není tak, že bychom ho nosili jenom na okrasu (smích). Pořád s ním pracujeme (před každým leží jeden kus) a máme v něm rozplánovanou jak firemní, tak osobní vizi. Tím, že přesně víme, kam se chceme ubírat, tak se můžeme soustředit na samotné plnění úkolů nutných k jejímu uskutečnění a vymýšlení nových věcí, které nám k tomu pomůžou.

HE: V podstatě DOLLER pokrývá ten nejvyšší level, komplexní pohled na celou věc a zá roveň pak pro každého z nás ty denní operativní činnosti. Skupinové a firemní věci potom sdílíme s ostatními přes Trello. To slouží ke kontrole konkrétních kroků a komunikaci nejen v týmu, ale i s externími partnery a agenturami. Není to tak, že by DOLLER byl univerzální nástroj na všechno.

Trochu jsem vás podezíral, jestli je to součást firemní kultury. Něco jako: „Na schůzku vždy s DOLLERem v ruce!“ Ale je pravda, že jsem potkal lidi, kteří DOLLER mají a používají ho jako jakýkoliv prázdný zápisník. Jak byste vysvětlili někomu, kdo vás vů bec nezná, v čem spočívá ta hlavní přidaná hodnota?

HE: Pro nás je nejdůležitější funkce strategického plánování, možnost se hlouběji zamýšlet nad sebou samotným a rozvíjet svou kreativitu. Navíc, aby ti čas jen tak neplynul, každý mě síc je oddělený měsíčním shrnutím. To slouží k tomu, aby sis mohl vyhodnotit, jak postupuješ, co bys chtěl změnit do dalšího měsíce a co se ti povedlo. Máš možnost se zastavit a znovu nadechnout. DOLLER má charakter osobní kroniky. Stejně jako je důležité mít přehled o tom, co musím udělat, tak je i důležité přemýšlet nad pozitivními výsledky, které se nám povedou. Úspěchy často ani nevnímáme nebo na ně zapomeneme v momentě , kdy se něco pokazí. Tady je můžeš vždycky najít.

JD: A díky tomu, že je DOLLER nedatovaný, můžeš začít kdykoliv. Navíc, jeho systém je hodně univerzální a jak ho budeš využívat, je jenom na tobě. Lidé si občas myslí, že do něho musí vše kreslit, ale tak to není. My doporučujeme si nakreslit hlavně vizi, ten vysněný cíl. Protože obrázek je mnohem konkrétnější než slovo. Přemýšlíš už reálně nad tím, jak ta budoucnost má vypadat. S vizualizací se taky více zapojují jiné části mozku, emoce a podvědomí. Navíc si to lépe pamatuješ.

Obecně se dá říct, že DOLLER mají lidé, kteří přemýšlí o své budoucnosti. O tom, co je baví, co chtějí dělat a co si chtějí plnit své sny.

Máte v tom kus psychologie. Kde se to ve vás vzalo?

JD: Věci týkající se vizualizace a plánování se v odborné literatuře objevují už od sedmdesátých nebo osmdesátých let. Je spousta výzkumů, které udávají, že jenom samotné plánování cílů zvyšuje produktivitu o deset až dvacet procent, protože víš, co potřebuješ udělat a kam směřuješ svoji pozornost. My jsme hledali v tom, co existuje a co nám dávalo nějaký smysl a v podstatě si udělali takovou rešerši.

A kde se vzala ta počáteční myšlenka? Jak jste se k tomu vašemu podnikání vlastně dostali?

HE: Každý jsme řešili nějaký svůj projekt. Já ještě jako student jsem chtěl rozběhnout školu pro lidi, kteří se chtějí naučit pracovat s Macbookem. S ostatními kamarády jsme pak probírali i další nápady na podnikání. Každý jsme měli spoustu nápadů, ale i různých aktivit, brigády, školy a všechno kolem a chybělo nám něco, kam bychom si to mohli zapisovat a trochu ten zmatek organizovat. Hledali jsme na trhu, jestli je nějaký komplexní nástroj, který by nám vyhovoval. Všechny knížky, které se věnují plánování a osobnímu rozvoji radí udělat si na papír svou vizi, zjistit své silné stránky, vizualizovat a rozplánovat si cíle na menší atd. Ty si to sepíšeš na papír a ten po čase někam založíš, nebo ztratíš, zapomeneš. My jsme chtěli tu vizi mít pořád u sebe, abychom se k ní mohli vracet. Taky jsme chtěli, aby to nebyl jenom diář, kam ti padají schůzky a porady, ale aby byly součástí celkového plánu a abys měl jasný přehled, kde mají v tom tvém plánu nějaký smysl. Další věc, kterou motivační diáře dělají a kterou absolutně nesnášíme, je, že ti říkají, co máš dělat. To jsme rozhodně nechtěli. Jedinou motivací by měl být ten cíl, ta vize a ty by měly pomoct motivovat nás samotné.

Takže jste hledali motivační, strategický plánovač sami pro sebe a když jste ho nenašli, tak jste si ho vyrobili sami?

JD: Přesně tak. My jsme si DOLLER vytvořili, abychom mohli žít naše sny. Měla to být pomů cka, která nás k nim přivede. Já jsem třeba ani podnikat vlastně nechtěl.

Když jsme ale na něm nějakou dobu pracovali, zjistili jsme, že mu věnujeme veškerý čas a že nás to hrozně baví. Když jsme pak po Startovači zjistili, že lidé mají o DOLLER opravdový zájem (k dnešnímu dni se prodalo na 37 000 kusů, pozn. redakce), už nešlo jednat jinak.

Od produktu (i od toho nejlepšího) k podnikání je to ještě docela kus cesty. Jaká byla ta vaše? Jirko, ty jsi inženýr financí, takže máš dostatečnou průpravu pro podnikání.

JD: Je pravda, že škola ti dá nějaké základní předpoklady, naučí tě přemýšlet, hledat si informace a další. Určitě je to super základ pro život, ale nemyslím si, že to je nutně skvělá průprava pro podnikání. Naopak tě možná trochu deformuje.

Jak to myslíš?

JD: Vysoká škola je charakteristická zápočty a na konci semestru zkouškovým obdobím. Je to ale úzce časově ohraničené. V podstatě ti stačí pochopit systém, v konkrétním období zabrat, a když mákneš, nemáš o áčka nouzi. Jenomže v životě to takhle nefunguje a v podnikání už vůbec ne. Tam máš pestrost všech situací najednou, musíš je propojovat a přemýšlet o nich v celkovém obraze. V podnikání neodevzdáváš svou práci jen někdy, ale vlastně každý den.

Na naši univerzitu se pořád v různých rolích vracíme, spolupracujeme s vedením, se studenty z FMK. Nejde ale automaticky počítat s tím, že jako absolvent vysoké školy máš v podnikání vystaráno.

HE: Někdy říkáme, že vysoká je základka pro dospělé. Dostaneš zase základy v jiné rovině, které ale musíš sám rozvíjet.

To jsme zpátky u DOLLERu. To přemýšlení o sobě samém navázané na plánování vlastních snů. Ví zákazník, když si ho kupuje, co si kupuje? Kupuje si ho se znalostí toho příběhu?

JD: My se snažíme tohle komunikovat v první řadě. Proto ho prodáváme jenom online nebo na některých našich odběrných místech. Chceme mít totiž jistotu, že lidé ho nekupují jen kvů li tomu, že se jim líbí nebo protože je nyní populární.

Je vevnitř návod k použití? Co když ho budu někomu chtít dát jako dárek?

JD: Návod tam není. Když ho někdo dává jako dárek, tak většinou ví, proč to dělá a samo o sobě je to to nejlepší doporučení. Protože lidé ho dávají jako dárek už s tím příběhem.

HE: Nám se totiž pak vrací ty jejich příběhy. Lidé nám píšou, že i díky DOLLERu se odhodlali změnit zaměstnání, více toho stíhají, začali být více kreativní nebo jenom to, že si začali sami sebe více uvědomovat. A ta zpětná vazba ukazuje, že jednotný univerzální návod ani nejde udělat. Každý si ho používá po svém. Což nám samozřejmě dělá velkou radost.

Kolik jste jich napoprvé vyrobili?

JD: Tisícovku. A měli jsme strach, že je budeme ještě několik let rozdávat tetičkám a babičkám pod stromeček. Na Startovači se ukázalo, že to celé dává smysl nejenom nám, ale i dalším lidem.

Jak rychle jste tu první tisícovku udali?

JD: 23. listopadu jsme spustili kampaň a 17. prosince jsme první tisícovku kompletně rozeslali.

HE: Pomocí Startovače jsme nakonec prodali 1350 kusů, a museli tak znovu objednat další várku. Chybělo nám totiž těch 350 kusů. Druhá várka se vyprodala do měsíce taky a tak to šlo pořád dál a jde de facto dodnes.

Výborně. A máte vlastně nějaký prostor pro rozvoj? Nemyslím další trhy, ale jestli je kam ten váš produkt posunout?

HE: Máme vymyšlenou další sadu produktů, další pilíře, které zapadají do celkové koncepce. DOLLER jako produkt zatím sedí cílové skupině takový, jaký je. I když máme ná pady na nějaké vylepšení, zatím to neplánujeme. Další aktivity směřují ke vzdělávání, pořádáme semináře, „Úspěchobraní“, chystáme knížky a další. A celé to jde ruku v ruce s naší dlouhodobou vizí. Každopádně to není tak, že máme DOLLER a tím to končí. Naopak, jsme hodně natěšení to celé posunout dál.

Osobně vidím kus vašeho úspěchu v perfektním názvu produktu. Kdo se trochu zají má, tak ví, že je to složenina vašich jmen. Jak jste se přímo k tomuto názvu dopracovali?

HE: Byl to asi tak třetí název, který nás napadl, a hned jsme věděli, že je to to pravé. Nechtěli jsme, aby to mělo nějaký popisný název, něco jako „motivační diář 2015“ nebo podobně. Kombinuje se u něho spousta dobrých faktorů a symboliky, která je čitelná i na ven. Funguje docela dobře anglicky, navíc v tom máme to osobní zapojení, což je pro nás taky určitý závazek a zodpovědnost a navíc “doer” je v angličtině člověk, který něco dělá.

Ale je to závazek vás dvou. Jste si jistí, že to podnikání ustojí vaše kamarádství a naopak?

JD: Známe se od prváku na výšce a DOLLER přišel v páťáku. Máme spolu už něco odpito a každý jsme jiný, ale v podstatě stejní blázni. Občas se samozřejmě pohádáme, ale společně věříme stejné věci a na tu se soustředíme a drží nás to pohromadě. Ono se sice říká, že podnikat se má v lichém počtu a tři partneři už jsou moc, ale nám to takhle vyhovuje a využíváme ty rozdílné pohledy na stejnou věc. Navíc se na sebe můžeme spolehnout, takže je tu i dobrá zastupitelnost.

Když jsme se poznali, potkali jsme se kvůli vašemu angažmá ve streetballovém turnaji na platformě Baťova institutu 14 - 15. Co vás vede k takovýmto aktivitám?

HE: To jsou aktivity našich kamarádů z Ballin ́ Zlín z.s., které se nám líbí a chceme je podpořit. Jsou to takové aktivity, které rostou odspodu a nejsou jenom pro zábavu a to má pro nás nějaké kouzlo.

JD: Takové aktivity právě podle nás přispívají k celkové atmosféře a nabídce vyžití ve Zlíně. Tohle prostě chceme podporovat a účastnit se toho.

Vy jste původem ze Zlína?

JD: Nejsme, ani jeden.HE: Pro nás je Zlín tak trochu výzva. Vždycky se nám tu líbilo, během studia jsme si to tu hodně užívali. Před sedmi lety tu byla spousta super aktivit. Teď máme pocit, že ta nabídka pro studenty není tak velká.

Není to jenom změnou priorit? Jako student máš přece jenom větší možnosti jít na kteroukoliv akci, než když máš povinnosti a závazky v podnikání nebo „nedejbože“ rodinu?

HE: Ani ne. My to stejně bereme z pohledu těch současných studentů. Když jsme tu začínali studovat, tak to ve Zlíně žilo. A není to názor jen náš, ale i našich přátel, se kterými jsme stá le v kontaktu. Právě spousta našich přátel se hned po škole sebrala a ze Zlína odešla, kvůli tomu, že tu buď neměli uplatnění, nebo se jim nelíbilo kulturní vyžití.

JD: Proto se chceme trochu zapojit a pomoci další věci nastartovat. Cítíme zodpovědnost za to, jak to tady vypadá a taky potřebujeme, aby mladí šikovní lidé hned neutíkali do Prahy nebo do Brna. Vytvořit pro ně zajímavé živé prostředí nejde udělat přes noc, to může trvat několik let. No a proto s tím musíme začít dělat něco hned teď. Nemusí to být žádné megalomanské projekty, drobné věci se dají zorganizovat i zafinancovat a můžou dobře

pomoci. Praha je finanční centrum a vždy bude. Brno je zase kolébka pro IT. A my věříme, že Zlín může být tím kreativním centrem.

Autor: Redakce

11.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Soudní síň. Ilustrační foto.

Pětičlenná skupinka se zpovídá z vydírání podnikatele z Prakšic

Park Rochus v Uh. Hradišti. Ilustrační foto.
9

Stavbou roku je areál na Rochusu, ČSSD se to nelíbí

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

Houbaři „očesal“ zloděj audi, škoda je 300 tisíc

Sbírání hub se pořádně prodražilo dvaatřicetiletému muži, který v úterý 19. září dopoledne vyrazil do lesa nedaleko místní části Bojkovic Bzové.

V Hradišti opět rozdávali mezinárodní certifikáty anglického jazyka

Téměř dvojnásobek žáků Základní školy UNESCO oproti loňsku se sešlo v úterý 19. září ve velkém sále uherskohradišťské Reduty, aby převzali mezinárodní certifikáty anglického jazyka Cambridge.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení