„Hned když jsem slyšela o tom, že solné jeskyně existují, rozhodla jsem se ji provozovat. Váhali jsme mezi Otrokovicemi, Luhačovicemi a Zlínem. Zvolili jsme nakonec kvůli počtu obyvatel krajské město,“ podotkla Samohýlová.

Poté, co přesvědčila o svém nápadu další tři spoluvlastníky, snažila se co nejrychleji vyřídit všechny potřebné náležitosti.

„Podařilo se nám jeskyni zařídit půl roku od shánění provozního místa a prvních povolení,“ popsala Samohýlová. Podle ní byl region ještě před rokem doslova neoraným polem.

„Devadesát procent lidí zprvu nevědělo, o co jde. A takoví, kteří měli zdravotní problémy a účinky solné jeskyně znali, jezdili až do Olomouce,“ upozornila.
Vybudování solné jeskyně je podle ní hodně nákladná záležitost, která se však vyplatí.

„Říkala jsem si, že až skončím na mateřské, budu potřebovat práci. Při této pomáhám lidem. Pětačtyřicet minut v jeskyni je jako dva až tři dny pobytu u moře. Je tu příjemné klima a nehrozí spálení od slunce. A ionty, které se uvolňují ze soli, způsobují dobrou náladu,“ usmála se Samohýlová.
Sůl v její jeskyni je dodaná z různých koutů světa a je namíchaná tak, aby měla co nejpříznivější účinky na lidský organismus. Na vybavení místnosti o rozměrech většího obývacího pokoje byl potřeba celý kamion této suroviny.

Největším zadostiučiněním proto pro Samohýlovou je, že se její úsilí vyplatilo a že už si k ní našli cestu stálí zákazníci. Ti si chválí zlepšení kožních i dýchacích obtíží a také problémů se štítnou žlázou a alergiemi.

„Ještě jsem se nesetkala s nikým, kdo by byl nespokojený. Je tu klima se stálou teplotou. Teď v létě se tu člověk i příjemně ochladí,“ zmínila.

Podle Samohýlové museli v únoru a březnu v solné jeskyni i prodlužovat provozní dobu. Chodilo totiž mnoho maminek s dětmi léčit si různá nachlazení. „Navštěvují nás také děti ze školek,“ uvedla podnikatelka. Jako zajímavost dodala, že sůl vydýcháváním a působením tepla postupně ubývá. Proto ji musí na stěnách jeskyně i na podlaze pravidelně doplňovat.