Již půl roku jste v nové pozici, pozici senátora. Nelitujete někdy, že jste se na politickou dráhu vůbec vydal?

Vůbec ne, než jsem do politiky vstoupil, důkladně jsem zvážil všechna pro a proti. Také jsem se radil s rodinou, protože bylo zřejmé, že budu mít méně volného času. Naopak tuto funkci beru jako velkou výzvu. Stále je co zlepšovat a já jsem s radostí navázal na odkaz mého otce, který před lety sám kandidoval. A kdo ví, třeba za pár desítek let bude i mne následovat můj zatím teprve roční syn Ivošek…

Dá se vůbec srovnat práce senátora s podnikatelským životem?

Jistě, v obojím je třeba se dokázat včas a správně rozhodnout. A také je samozřejmě potřeba nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Musíte hájit zájmy řady lidí ať už jde o voliče, respektive veřejnost, nebo zaměstnance. Myslím si, že právě zodpovědnosti se spousta našich politiků bojí, proto někteří z nich nejsou příliš aktivní. Na druhé straně v byznysu si můžete dovolit více riskovat. Pokud nevyjde jeden obchod, kompenzaci může přinést jiný. V politice takto fungovat nemůžete.

Je něco, co vás v Senátu překvapilo?

Ano, poznal jsem tu řadu velmi schopných lidí se zdravým selským rozumem. Takovýchto lidí si velmi cením a je radost s nimi spolupracovat.

Dlouho se spekulovalo o tom, zda vstoupíte do některého z politických klubů, což jste odmítal. Nerozmyslel jste si to ještě?

V tomto směru jsem rozhodnutí nezměnil. Je mi blízká řada kolegů senátorů napříč politickým spektrem, nicméně zůstanu „samostatná jednotka". Musím říci, že jsem také rád, že nejsem svázán žádnými stranickými pravidly a při hlasováních se mohu řídit skutečně svým vlastním názorem, a nikoliv názorem stranického vedení, se kterým bych se nemusel ztotožňovat.

Přeci se ale zeptám ke které straně máte nejblíže?

Vždy jsem tíhl spíše doprava. Na prvním místě proto musím zmínit Stranu soukromníků, která je mi velmi blízká. Je v tom i trocha nostalgie. Tuto stranu totiž před lety spoluzakládal můj táta. Blízké jsou mi však i ostatní strany, které chrání svobodu a staví se proti rozmáhající se „regulokracii".

Jste místopředsedou podvýboru pro sport proč se věnujete právě této oblasti?

Sport podporuji dlouhodobě také prostřednictvím skupiny SYNOT a stejnojmenné nadace. Také díky tomu vím, jak žalostná je situace v oblasti jeho financování. Shodou okolností je právě v plném proudu takzvaný sportovní grant Nadace SYNOT, který podporuje sportovní kluby, organizace a jednoty celého regionu. Sešly se nám stovky žádostí o finanční pomoc. Sport a jeho rozvoj má zásadní vliv na zdravý životní styl nás i našich dětí. Jenže jednotlivé kluby bojují o přežití, nemají stabilní zdroj financování. Proto zvyšují poplatky. Rodiče tak musejí sahat hluboko do kapes, a řada z nich svým dětem sportovní aktivity jednoduše nezajistí, protože si to nemůže dovolit. A tak vidíme, že současná generace dětí tloustne a v tělocviku již řada školáků nedokáže zvládnout ani kotoul. Sportovci potřebují především stabilitu a dlouhodobou předvídatelnost finančních prostředků pro to, aby děti opět aktivně sportovaly a měly k tomu vytvořeny odpovídající materiální i personální podmínky. Vždyť je ostudou České republiky, že je 91 % veškerých sportovních zařízení bylo vybudováno před více než 20 lety!

Myslíte si, že je tato situace řešitelná? Sport bojuje s nedostatkem peněz už řadu let a zatím to nikdo nezměnil.

Sportu se dnes věnuje pouze hrstka lidí na ministerstvu školství a až doposud se o sport na vládní úrovni téměř nikdo nezajímal. To se musí změnit. Sport potřebuje systematické vedení a stabilní financování, kterého nedosáhneme jinak, než vznikem ministerstva sportu. Daňoví poplatníci by zároveň měli mít možnost část ze své daňové povinnosti věnovat právě sportu. Současně by měl stát k financování sportu nasměrovat veškeré své daňové příjmy ze sázkových her. Konečně chceme, aby bylo zákonem stanoveno, že 50 procent finančních prostředků určených na sport bude prostřednictvím rozpočtového určení daní účelově směrováno přímo do rozpočtů místních samospráv. Obce a města tak získají finanční zdroje pro zajištění sportovních aktivit dětí, mládeže a široké veřejnosti.

Co říkáte na aktuální návrhy zákonů například zákaz kouření v restauracích, registrační pokladny, elektronická evidence tržeb…

Nesouhlasím a nemohu souhlasit s těmito opatřeními, které hraničí se šikanou živnostníků. Proč by měl někdo nařizovat například hospodskému, který si za vlastní peníze vybuduje svou hospůdku, koho do ní smí pustit a koho ne? Navíc na vesnicích by takto řada provozoven úplně skončila. Kuřáci si nakonec vytvoří své kluby někde v garážích, kde se budou scházet a popíjet. Sám jsem nekuřák, ale s tímto opatřením nesouhlasím. Lidé mají mít možnost volby, kam si zajdou. Stejně se dívám na další oblasti, na které se ptáte. Je to pouze bič na drobné živnostníky a malé podnikatele, kterým již tak přílišná byrokracie komplikuje život. Těchto poctivých lidí si přece musíme vážit a podporovat je, a ne jim házet další klacky pod nohy!

V současné době je velmi žhavou otázkou přijímání uprchlíků zeměmi EU. Souhlasíte s tímto krokem? Mělo by se podle vás těmto lidem pomoci?

V žádném případě! Velmi zásadně nesouhlasím s tím, aby se uprchlíkům, kteří mají naprosto odlišnou mentalitu, tradice, zvyklosti a náboženství, otevírala štědrá náruč Evropské unie. Nemůžeme přece vpouštět do Schengenského prostoru ty, kteří nepřicházejí s pokorou a nechtějí se přizpůsobit našim pravidlům a zvyklostem. Pokud kompetentní úředníci a politici nejsou schopni hájit Evropu před nájezdy migrantů, kteří chtějí pouze využít sociální systém zemí EU, měli by rezignovat na své funkce. Již dnes tito lidé působí v řadě zemí velké potíže. Zvyšuje se kriminalita, řidiči kamionů mluví o tom, že jsou v ohrožení a migranti se je násilím snaží přimět k tomu, aby je odvezli do jiných zemí. V neposlední řadě se mnoho turistů do některých míst bojí vyrazit na dovolenou. Nevidím jediný důvod, proč by tito lidé měli žít mezi námi.

Byl jste zvolen za region Slovácka, tak se do něj pomyslně přesuňme. Jste v kontaktu s místními lidmi?

Jsem a musím dodat, že velice rád. Pokud mi to mé časové možnosti dovolí, stýkám se s nimi na nejrůznějších akcích, které buď sám pořádám, nebo jsem na nich jako host. Na setkání s lidmi ze Slovácka jsem si zvykl během mé předvolební kampaně, kterou jsem si velmi užil, proto v tomto chci pokračovat. S veřejností však komunikuji také prostřednictvím sociálních sítí a musím říci, že i například na Facebooku se objevují velmi zajímavé podněty k tomu, jak Slovácku pomoci. Kromě toho jsem uspořádal také setkání se slováckými starosty, kde jsem čerpal řadu námětů ke své práci senátora.

Před volbami jste slíbil, že rozdáte svůj senátorský plat. Stalo se tak, nebo se něco změnilo?

Své sliby zásadně držím, takže jak jsem řekl, veškeré finanční prostředky, které jsem získal v souvislosti se svou funkcí senátora, jsou rozděleny mezi nadané studenty regionu, kteří se rozhodli studovat v zahraničí. Vzhledem ke svým mezinárodním zkušenostem z podnikatelského života vím, že právě zahraniční zkušenosti jsou pro vstup do profesního života velmi důležité, a já si vážím všech mladých lidí, kteří mají odvahu si to vyzkoušet a poté uplatnit takto nabyté znalosti v regionu. Jsem rád, že je na Slovácku řada velmi nadaných mladých lidí. Jeden z podpořených studentů se například dostal na prestižní univerzitu Harvard, Cambridge. Další studenti budou nabývat znalosti v Číně, Anglii, Nizozemí, Finsku a v neposlední řadě v americkém Michiganu.

Jak daleko je projekt Slovácké tržnice, který jste inicioval? Dočkají se Hradišťané? Případně kdy?

V objektu takzvané Konírny v těchto dnech panuje čilý stavební ruch. To samo o sobě svědčí o tom, že se Hradišťané dočkají. Slovácká tržnice se poprvé veřejnosti otevře během Slováckých slavností vína a otevřených památek. Sám se moc těším na to, že lidé z regionu budou mít jedinečnou příležitost si zakoupit skutečně kvalitní, regionální výrobky a živnostníci získají možnost jejich odbytu. Abychom jim ještě více pomohli, v prvních letech budou hradit jen symbolické nájmy, navíc mají možnost získání velmi výhodných úvěrů pro své podnikání u Peněžního domu.

Dlouhá léta se v Uherském Hradišti řeší, co s bývalou věznicí. Jak byste situaci řešil vy?

Bývalá věznice v Uherském Hradišti stále chátrá. Ani po více jak 20 letech, kdy ji do svého majetku získalo ministerstvo spravedlnosti, se stát nerozhoupal k tomu, aby investoval jedinou korunu do její rekonstrukce. Nehodlám se s tím smířit. Apeloval jsem na všechny dotčené instituce a absolvoval již mnoho jednání, aby stát konečně uvolnil peníze na rekonstrukci věznice. Dokonce na osobním jednání s ministrem financí Andrejem Babišem jsem dostal ujištění, že se ministerstvo pokusí zařadit potřebný balík peněz již do rozpočtu na příští rok. Jenomže zůstalo jen u slov. Především však nechápu, že se k rekonstrukci nemá samo ministerstvo spravedlnosti. Vždyť Okresní soud v Uherském Hradišti již mnoho let funguje v absolutně nevyhovujících podmínkách. Tento objekt přímo vybízí k tomu, aby se stal zázemím právě pro okresní soud a třeba okresní státní zastupitelství. Věřím, že k tomu, aby se „ledy hnuly", pomůže také nová petice, kterou jsem na záchranu uherskohradišťské věznice inicioval. Kromě toho plánuji uspořádání kulatého stolu se všemi kompetentními aktéry.

Jak se vám daří skloubit politiku s podnikáním a rodinným životem?

Všechno jde, když se chce. Den má přece 24 hodin, což je velká spousta času. Co se týká podnikání, mám kolem sebe tým velmi schopných a spolehlivých manažerů v jednotlivých zemích, kde působíme. Proto se věnuji převážně strategickým rozhodnutím a vyhledávání nových trhů. Funkci senátora se tak mohu věnovat opravdu naplno. A v rodině mám obrovskou podporu. Trávím s ní každou volnou chvilku, a když to nejde, vidíme se alespoň prostřednictvím moderních technologií, jako je facetime. Mám tři malé děti, které mi dodávají obrovskou energii a elán do života.