Antonín Moštěk vychoval 42 keramiků, řemeslu se věnují i jeho dva synové

„Celý můj produktivní život je pevně svázán s keramikou. Protože jako kluk školou povinný jsem rád maloval, dali mě rodiče v roce 1955 do učení v družstvu Lidová tvorba Tupesy," vzpomíná Vlčnovan na začátky své keramické dráhy. Osud mu dopřál poznat znalce lidových fajáns Heřmana Landsfelda ze Strážnice, který ho velice ovlivňoval, a u něhož se keramikem vyučil.

„Bez keramiky, kterou dělám šedesát let, si život neumím představit. Žádné jiné řemeslo totiž dělat neumím. Vyráběl jsem majoliku, hrnčířčinu i kameninu," svěřuje se mistr hrnčířského umění.

Výroba keramiky mu šla od ruky jak v tupeských, ratíškovických a strážnických dílnách, ale i v někdejším Ústředí lidové umělecký výroby Uherské Hradiště či ve vlčnovské fajárenské dílně. Tu před 25 lety odkoupil a v ní přichází na svět keramika vytvořená jím, jeho dvěma syny, Liborem a Břetislavem, ale i jejich manželkami.

Čtyřiasedmdesá­tiletý Antonín Moštěk denně vstupuje do dílny provoněné do všech koutů hlínou. Spoustou záludné mazlavé hlíny. A proti ní ruce. Obyčejné lidské ruce ovládané rozumem, citem a prožitky. „Za pětačtyřicet let jsem předal praktické zkušenosti dvaačtyřiceti budoucím keramikům, mezi nimiž byli i oba mí synové. Rád předvádím výrobu keramiky na různých místech Česka i Slovenska. Radost, kterou při tom udělám jiným, je i moje radost," říká hrdě vlčnovský keramik.

Jeho tvůrčí rukodělná činnost byla oceněna titulem Nositel tradice lidových řemesel, Mistr lidových řemesel Zlínského kraje, Mistr lidové umělecké výroby a kromě jiného je nositelem známky Tradiční výrobek Slovácka.