Bývalý dlouholetý vynikající reprezentant se do toho stále umí pořádně opřít, což naposledy dokázal v rozhodující čtvrtfinálové bitvě s ČZU Praha, kdy do rakve soupeře sázel jeden hřebík za druhým.

V dubnu oslavíte už dvaačtyřicáté narozeniny, ale vypadá to, že jste nezničitelný. Válíte jako Jaromír Jágr…

(Smích) No tak to určitě ne, to vůbec nejde srovnávat. On hraje výborně každý zápas, zatímco já jenom občas naskočím. A pak se z toho čtrnáct dní léčím. (Opět smích)

Vaši mladší svěřenci a spoluhráči si ale z vašeho věku zřejmě legraci dělat nemohou, když jste pořád lepší než oni…

Tak bych to rozhodně neřekl. Já jsem strašně rád, že si ještě můžu zahrát a že jim stačím. Ještě se i můžu něco přiučit. Proti ČZU jsem cítil, že je potřeba naši hru oživit, a vyšlo to.

Teď vás v repríze loňského semifinále čekají Dobřichovice. Asi je těžké určit favorita?

Dobřichovice se hodně spoléhají na specifické domácí prostředí, tamní hala má nezvykle nízký strop a je hodně tmavá. Když k tomu připočteme bouřlivé publikum, tak se tam vyhrává velice těžko. Bude důležité, jak zvládneme úvodní dva zápasy.

Předem poražení tam jistě nepojedete…

To rozhodně ne. Kdyby se nám podařilo vyhrát jeden zápas, byli bychom velice spokojení.

Připravovali jste se nějak speciálně na zmíněný nízký stop?

Vloni jsme před pátým semifinálovým zápasem absolvovali trénink v hale v Ostrožské Lhotě, teď jsme ale nic podobného nedělali. Jen jsme se upozornili, že naše přihrávky musí být nižší, musíme si na to dávat pozor.

Takže zbraň v podobě tréninku v Ostrožské Lhotě si šetříte až na pátý zápas?

(Úsměv) No, uvidíme, třeba na to dojde.