Kliknutím zvětšíte„Pro mě je borec a má můj respekt každý, kdo se vůbec postaví na start nějakého dlouhého závodu,“ říká v rozhovoru pro Slovácký deník šestatřicetiletý Straňan.
Začneme tradičně, jak jste se dostal k dálkovému lyžování a jak dlouho tento sport provozujete?
Pocházím z lyžařské rodiny, takže jsem neměl daleko k běžeckému lyžování. Aktuálně sedmým rokem výkonnostně závodím.
Pocházíte ze Strání, ale patříte do týmu, který má základnu v Bedřichově. Jak k tomuto spojení došlo? Mohl by člověk dělat tento sport i jako jednotlivec bez týmu?
Když jsem začínal, potřeboval jsem někoho, kdo mě správně naučí techniku, připraví mi kvalitně lyže a dá mi dobré základy k tréninku. Tímto bych chtěl vyzdvihnout jméno Tomáše Jakoubka z Jablonce nad Nisou, který mi v tom všem velmi pomohl a i díky němu jsem se posunul tam, kde nyní jsem! Jako jednotlivec bych sice určitý progres také učinil, ale pokud chcete opravdu závodit, tak je lepší být v týmu. A Silvini je v tomto sportu v Česku jedničkou.
Nedávno jste se zúčastnil i nejdelšího závodu na světě. Jak se dá připravit na 220 kilometrů v jednom zátahu?
Vše trochu záleží na tom, s jakým cílem člověk na takový závod jede. Moje příprava byla celoroční o mnoha hodinách tréninku, v létě kolečkové lyže, běh s holemi, kolo, v zimě pak co nejvíce lyžování a vytrvalostního tréninku, posilovna, jízda soupaž na lyžích, kterou jsem také při závodě jako techniku preferoval. Neméně důležitou součástí jsou pak samotné závody, které v průběhu celého roku absolvuji. Jak se říká, závod je nejlepší trénink.
Nelze se nezeptat na podrobnosti nejdelšího závodu na světě…
Plánoval jsem si, že to chci ujet asi za 16 hodin, ale povětrnostní podmínky – husté sněžení, vítr a až minus 15 stupňů, byly nakonec tak šílené, že jsem svůj plán musel výrazně přehodnotit. Do sedmdesátého kilometru jsme jeli jako skupina asi o deseti lidech. Pak jsem musel zastavit na WC a to se mi stalo osudným. Už jsem je nedojel a až na otočku sto desátého kilometru jsem jel sám. Stopy zapadané, strašná zima, foukal ledový vítr. Tam mi v hlavě hned naskočila myšlenka: 'Jestli pojedeš sám, tak to v těchto podmínkách nedojedeš!'
A jak jsto to tedy vyřešil?
Počkal jsem na dva Nory za mnou a celé jezero (20 km) jsme odtáhli spolu. Přestal jsem cítit prsty jak na nohou, tak na rukou. To znamenalo první velkou krizi. Mezi 130. až 170. kilometrem to hodně bolelo. Tam jsem si říkal, že asi přijdu o prsty minimálně na nohou. Na 170 kilometru (kontrolní bod – pozn. autora) se mě doktor minimálně třikrát ptal, zda jsem v pořádku. Asi tři minuty se na něj dívám a říkám, že jo a jedu dál. Zase sám. Severskými lesy, v noci s čelovkou. Před vámi běhá stádo losů – no prostě peklo v skandinávském stylu. (smích) Pak se stal zázrak, neboť mě dojeli dva Švédové. S nimi jsem přijel na magickou metu 200 kilometrů. V tu chvíli jsem začal skálopevně věřit, že to dojedu. Posledních osm kilometrů jsem jel kilometr za 4:50minut, což není vůbec špatné tempo. Ostatně doteď nechápu, jak jsem tak mohl jet po 212 kilometrech předchozí úporné dřiny. V cíli jsem si i trošku probrečel. Ty emoce byly silné. Z lyží mě muselo sundat šest lidí. Tak unavený a zkřehlý jsem byl. Výsledkem 69. místo, sedmé ze zhruba třiceti Čechů na startu. Celkem se závodu zúčastnilo 440 závodníků. Já jsem přijel v čase 19 hodin a tři minuty. Tímto bych chtěl poděkovat firmě Kasko a obci Strání za výraznou podporu. Bez nich by má účast na takové akci nebyla možná.
U dálkových běhů je určitě důležitá vytrvalost, jak ji člověk co nejlépe vytrénuje?
Trénink vytrvalosti je stejný jako u jiných sportů. Probíhá celoročně a člověk se zlepšuje postupně. Nejvíce se používá model tréninku v co nejdelším možném čase ve středně nízké intenzitě zátěže, ať už jde o běh, kolo nebo lyže. Samozřejmě to ale není pouze o tom. Pro lyžování je potřeba mít přípravu zaměřenou komplexně, a to od vytrvalosti, síly, rychlosti až po techniku.
Je důležitá při takto dlouhém závodě i psychická odolnost?
Psychická odolnost pro takovýto závod je dle mého nejdůležitější faktor úspěchu či neúspěchu. Člověk se po určitém čase nebo v určité fázi vyčerpání dostává do krizí, kterou když hlava nezvládne, tak závod většinou končí. Nicméně i tato odolnost se dá natrénovat v průběhu celoroční přípravy tak, aby byl člověk co nejvíce na krizové momenty připraven.
Dá se někde na Slovácku dálkové lyžování trénovat? Jak často trénujete a co v tréninku děláte?
Pokud jsou k tomu vhodné sněhové podmínky, tak ji u nás na Slovácku mohu být takřka ideální. Lokace Strání-Javořina, respektive Kubíkův vrch – Stará Myjava nabízejí velmi slušně upravené běžecké stopy. Jinak když není sníh, tak jezdíme na kolečkových lyžích po všech kopcích a cyklostezkách. Trénuju v závislosti na daném cíli. Normálně trénuju čtyřikrát týdně, ale poslední tři měsíce před tímto vrcholem sezony jsem trénoval klidně i šestkrát týdně. Díky i mým zdejším tréninkovým partnerům, že mi v tom výrazně pomohli.
Jaké jsou vaše největší životní sportovní úspěchy, na co jste nejvíce hrdý?
Úspěchem pro mě je u každého závodu to, když jedete +50 procent času vítěze závodu. To je údajně známka toho, že umíte lyžovat. A musím se pochválit, že to se mi poslední dobou daří. Na druhou stranu pro mě je borec každý a má můj respekt, kdo se vůbec postaví na start nějakého dlouhého závodu.
Kolika závodů jste se už zúčastnil a který je pro vás nezapomenutelný?
Závody už ani nepočítám, je toho hodně. Ale za zmínku stojí ty tři nejslavnější laufy světa, které mám za sebou – švédský Vasaloppet (celkem 2x), italská Marcialonga (také 2x) a norský Birkebeinerrennet.
Když chce člověk dělat dálkový běh, měl by mít nějaké předpoklady? Je nějaký věk ideální k tomu začít s ním?
Pro dálkové běhy prakticky neplatí žádné limity kdy začít, snad jen někde mají organizátoři podmínku minimálně 18 let. Přihlášení na takové závody je na vlastní nebezpečí a zodpovědnost.
Vypracovat se na dálkového běžce chce ale čas a trpělivost. Čím má člověk více zkušeností a má více natrénováno a absolvovaných závodů, tím se zlepšuje jeho výkonnost. Je to stejné, jako když chcete uběhnout maraton. Zdolat se to dá, ale vždy záleží na jaké úrovni.
V dálkovém lyžování se vám asi nevyhnou teploty hluboko pod bodem mrazu, v jakých nejnižších teplotách jste běžel a jak se dá chránit proti omrzlinám?
Závodil jsem i v minus 23 °C ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. Proti omrzlinám se dá chránit jak tepelnými náplastmi, tak kvalitním oblečením. Já měl třeba speciální ponožky až do -30 stupňů, ale stejně jsem ty omrzliny měl. Je to individuální. Každý to snáší jinak…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
