:-) :-) :-) O tom to herectví je. Když je vám do smíchu, na jevišti musíte plakat, a když se vám v osobním životě chce plakat, na jevišti se musíte usmívat.

Ahoj Soukupko! Vždyť sotva mluvím, v tašce nakoupené bonbony Strepsils a několik infarktů za sebou. Včera to bylo fajn, kluci a Máňa výbor (Pavlína Vašková, Andrea Nakládalová a Kamila Hromková) hrály jak o život. Tak jsem je musela podpořit aspoň fanděním. Škoda že jsme o jeden bod prohráli. V osobním životě jsem jako beránek, vždyť mně znáš. A na ty přesnídávky od tebe se velmi těším.

Buď máte možnost na Rádiu Zlín nebo na Českém rozhlasu Radiožurnál. Prosím Vás, ale nevěřte všemu, co tam říkají! :-) :-) :-)

Jsem z Uherského Brodu, kde jsem navštěvovala základní školu. Konzervatoř jsem studovala v Brně. Ráda si vyjedu na kolečkových bruslích podél Baťova kanálu ze St. Města do Babic. Jinak se mi Hradiště líbí celé a vždy jsem hradišťákům záviděla, že mohou jezdit po městě na kole, protože Brod je celý na kopci.

Zatím na žádnou, protože nevím, co mně čeká.

Po prázdninách se těšíme do divadla, ale delšímu volnu bychom se nebránili, protože prázdniny jsou opravdu jediná dovolená, kterou máme. Pokud volno potřebujeme kvůli pracovní nabídce, snaží se pan ředitel vždy vyjít vstříc, protože jak sám říká \"kšef je svatý\", ale žádnou zimní dovolenou na horách nemáme.

Milane asi se budete divit, ale žádnou. :-)

Moc děkuji, je možné že taková nabídka nebo role přijde a já se potom rozhodnu, že ze Slováckého divadla odejdu. Ale tím, že mám možnost hostovat a poznávat jiné divadla, což obohacuje můj herecký život, tak o odchodu zatím neuvažuji a vážím si toho, že jsem v tak skvělém divadle už desátou sezonu.

Právě se začal zkoušet muzikál Cikáni jdou do nebe v režii Radka Balaše a na Malé scéně Slováckého divadla se zkouší hra Bůh masakru v režii ředitele SD Igora Stránského. Já ani v jedné z těchto inscenací nejsem, dostala jsem další nabídku hostování v Brně v divadle Reduta, kde bych měla zkoušet s panem Pitínským Voskovce a Wericha Korespondence. Co dalšího mě ve Slováckém divadle čeká, zatím netuším.

Tím, že nemám vysněnou roli, tak jsem nikdy nebyla zklamaná z toho, jakou roli jsme dostala. Obsazení si určuje režisér někdy s pomocí dramaturgyně, korepetitora a režisér má rozhodující slovo o obsazení, protože on má představu o celé té hře, jak má vypadat. Noví režiséři, kteří přijíždějí pracovat do Slováckého divadla poprvé, chodí na naše představení, půjčují si záznam starších inscenací, které už nehrajeme aby co nejlépe poznali soubor. A která role mě nejlépe sedal? Jeden divadelní kritik kdysi napsal: \"Ona Lišku nehraje, ona jí je.\" A já doufám, že takových rolí jako byla právě Liška Bystrouška která mně opravdu sedla jak p....l na hrnec bude více.

Ahoj Pavle, krátká a stručná odpověď: \"Počkej, až tě potkám v Uherském Brodě!\" :-):-) A jinak - do divadla jsem se těšila, a jsem plně připravena na veškeré výzvy, které mě každý den přinese. Tak se na tebe těším ve Slováckém divadle!

Chodím na premiéry svých kolegů, protože vím, jak mne samotnou to vždy potěší, když nás přijde kolega podpořit. Filmy mám ráda když jsou inspirovány podle skutečné události, ale především preferuji filmy u kterých do poslední chvíle nevím, jak to dopadne, které mne neustále překvapují, a to byl pro mne v Karlových Varech italský film Dvojitá hodina.

Mám ráda teplo a moře, tak když to jde, o prázdninách vyjedu do zahraničí, s tím, že si do kufru zabalím i knížku a využiji také možnost podívat se po kultuře té země, kde trávím dovolenou.

Nemám vysněnou roli, protože bych pak mohla být zklamaná, že jsem si ji nikdy nezahrála nebo že ji dostala kolegyně a ne já. Jak už jsem uvedla, jsem vděčná za každou roli, kterou dostanu.

Mám ráda role, které jsou pro mně výzvou, na kterých se můžu něčemu přiučit, v něčem zdokonalit a je mi jedno, jestli je to dramatická nebo komediální role. Jsem ráda za každou příležitost, kterou dostanu. Podle mě se ty potvory vždycky hrají lépe než ta nevinná andělská tvář.

Babička říkala, že už jako komediant jsem se projevovala ve školce. Navštěvovala jsem Lidovou školu umění, kde jsem dělala balet, flétnu, keyboard, chodila do dětského pěveckého sboru Comenius a samozřejmě také dramaťák. Mým snem bylo stát se herečkou a já si za tímto svým cílem šla tvrdě. Jsem velmi ráda, že práce je i mým koníčkem. Znovu opakuji, že ve Slováckém divadle jsem spokojená a zatím nepřemýšlím o změně. K poslední otázce - loni v září měl premiéru film Lištičky, který jsem točila předminulé prázdniny v Irsku. A i s ním jsme byli letos pozváni na FF do Karlových Varů.

Pepíku, mám dva psy, a pes je přece nejlepší přítel člověka, nemyslíte? :-))))

Nežárlím a myslím že ani kolegové. Úspěch Jožky Kubáníka je úspěchem i pro nás a celé Slovácké divadlo. Nesmírně si vážíme toho že Květa Fialová chce být s námi na jevišti Slováckého divadla. A každému bych přála ji osobně poznat, protože je to vynikající herečka a hlavně úžasný člověk s krásným srdcem.

Koupila jsem si čerstvý mařatický chleba a chystala si svačinu do divadla. Při krájení jsem si přeťala šlachu na ukazováčku levé ruky. Stalo se tak hodinu před představením. V hradišťské nemocnici dělali vše pro to abych představení 1+2 = 6 stihla. Bohužel to vyžadovalo zašití šlachy a prstu a dlahu na 6 týdnů a představení se ten den muselo zrušit. Což mě velmi mrzí, ale budeme se to snažit vynahradit tento pátek.

Děkuji za pochvalu. Málokdy se stane, že bych si text před představením nezopakovala. Hlavu máme tak vytrénovanou, že text sám naskakuje s tím, co na jevišti děláme. Samozřejmě se někdy stane, že slovo - věta vypadne, tak zaimprovizujeme (nejlepší improvizátor SD je Josef Kubáník). A také máme nápovědu, která sedí z pohledu diváka v pravém portále, vidět ji není, ale pro nás je v těchto těžkých situacích důležitá osoba. K další části otázky: v tuto chvíli si opravdu nevzpomínám na žádnou situaci ale třeba se vám samotnému poštěstí při vaší návštěvě Slováckého divadla.

LFŠ jsem navštívila, velmi mně zajímal dokument Heleny Třeštíkové Katka na který jsem si zašla. Jinak jsem si spíš užívala atmosféry LFŠ v ulicích Hradiště. Na otázku dovolené jsem již odpovídala.

V Karlových Varech se mi líbilo velmi, krásně jsem si to tam užila i se svou kamarádkou a kolegyní se kterou jsem točila film Lištičky. Shlédla jsem asi 9 vynikajících filmů, nejvíc mne oslovil italský film Dvojitá hodina. Ke druhé části otázky - potkala jsem se s panem Postráneckým, který často a rád jezdí do Slováckého divadla, tak s ním jsem si skleničku šampaňského velmi ráda dala.

Umím, ale zatím si to nepředstavuji. Mám možnost hostovat v jiných divadlech (Národní divadlo Praha, Reduta Brno) a zatím to naše Slovácké divadlo vede na plné čáře. Ale nikdy neříkejme nikdy, tak se může stát že za rok to bude třeba jinak. Tady v Hradišti se fakt dělá dobré divadlo, opravdu jsme parta, rozumíme si s lidmi, máme ty naše diváky, které máme rádi a oni mají rádi nás, prostě to funguje, je tu takové zvláštní kouzlo na tom Slovácku.

No to bych byla velmi ráda, přijďte tedy v pátek před představením do divadla. Dala bych si pořádný kuřecí řízek, mně ty přesnídávky stejně moc nejedou.

Samozřejmě že se velmi těším. A určitě před představením budu svačit přesnídávku, protože s ní nehrozí, že bych si znovu přeťala šlachy na prstu.

Zdravím čtenáře webu Slováckého deníku. A k otázce Bianky: Letošní prázdniny jsem prožila s dlahou na levé ruce a docházením na rehabilitační oddělení hradišťské nemocnice. Taky jsem se zúčastnila filmového festivalu v Karlových Varech a poslední volný víkend jsem zakončila ve Vizovicích na Trnkobraní. Měla jsem hodně plánů: chtěla jsem navštívit několik tanečních workshopů, ale kvůli mému zranění jsem to musela všechno zrušit. Další plán bylo odjet do zahraničí k moři, do Portugalska, kde mám s kamarádkou kamarádku, ale ani toto bohužel nevyšlo.