Společně s mým kamarádem Lukášem Kašným jsem měl to štěstí, že jsem ho v žákovském věku mohl několik sezon trénovat. Řezňa, jak jsme mu tehdy říkali (teď už má v týmu a u kamarádů přezdívku Řízek), nebyl hráčem, který dával pět gólů za zápas, přesto vyčníval. Vyčníval svým přístupem. V kabině jste ho sice skoro neslyšeli, na to tam byli jiní experti, pro mužstvo a kolektiv byl ale nenahraditelný. Už tehdy z něj vyzařoval velký klid, pohoda, rozvaha. A především to byl neskutečný dříč. Co jsem slyšel od jeho spoluhráčů, vydrželo mu to dodnes.

Díky tomu všemu patří Dalibor Řezníček, přestože je mu teprve čtyřiadvacet let, už šest sezon ke stálicím zlínské obrany. Pro mnohé fanoušky nenápadný hráč, pro trenéry a odborníky nepostradatelný článek fungujícího týmu.

Mohu s klidným svědomím napsat, že nejen kvůli jeho sportovním úspěchům, ale i kvůli tomu, jaký je, spočinulo žezlo pro sportovního krále Uherského Brodu ve správných rukou.

Dalibore, Řezňo, Řízku, ať se daří dál!