Najednou jako bych slyšel dusot koňských kopyt z Hubertovy jízdy, řinčení chladných i palných zbraní členů občanského sdružení Velkomoravané a jejich přátel z různých družin v České republice, kteří tu před zraky diváků sváděli urputné boje v rámci letního slunovratu nebo při ukázce historické bitvy Veligrad 2009. Pak jako bych slyšel skanzenem stoupat tóny řízné dechovky z festivalu Slovácké srdce, ale v uších mi začaly znít i hity slavných folkových písničkářů Jana a Františka Nedvědových, kteří se po dvanácti letech společně postavili na jedno pódium, jímž bylo právě to v moderském skanzenu.

Jakmile se mně začaly vybavovat vzpomínky na poslední loňskou akci ve skanzenu, oslavu zimního slunovratu ve stylu dávných obřadů, vrátila mě ze vzpomínek do reality průvodkyně skanzenem Renata Hrabalová slovy: „Zvířata jsem nakrmila, teď už se vám mohu chvíli věnovat.“ Zapnul jsem diktafon a pozorně naslouchal jejímu vyprávění.

Čtěte také:

Skanzen v Modré zažívá boom