Ideálním příkladem byly do detailu naplánované oslavy prvomájových Svátků práce. Pamětníci mi zajisté potvrdí, že se nejednalo o nic jiného než o dokonale zrežírovanou frašku, kde smutnou hlavní roli hrál povětšinou ideologicky zmasírovaný národ.

Za povinné účasti svého obyvatelstva tak země východního bloku dávaly nepřátelskému Západu jasně najevo, nakolik se mají imperialisté klepat strachy před semknutou společností, vedenou její ozbrojenou pěstí – komunistickou stranou.

Kdekdo si možná na ty trapné situace falešných úsměvů, papouškovaných hloupých hesel a stádotvorného dupání ulicemi melancholicky zavzpomíná. Já si však myslím, že přikrášlovat si dobu, jež svou zlovolností brala jedněm životy a jiným budoucnost, je zavádějící nasazování růžových brýlí. Naopak, dokázat označit éru „báječných let pod psa“ tím pravým, nelichotivým jménem, může být neuvěřitelně osvobozující. Také proto bych v případě existence stroje času doporučil exkurze do prvomájových průvodů sedmdesátých let minulého století – jako lék na výpadky historické paměti.