S úsměvem na rtech jsme jim do dlaní sypaly kovové mince – když se mladí snaží, zaslouží si vydělat. Stejně uvažoval i můj známý při setkání s mladistvým čističem bot. Notně prošoupané adidasky si v pozici „pána“ nechal od chlapce důkladně vypulírovat a s blahosklonným výrazem pak řádně po pansku i zaplatil.
Nyní se ke mně doneslo, že se podobným způsobem zkouší uplatnit i někteří starší nezaměstnaní lidé. Není prý vzácné spatřit například z okýnka auta stojícího na semaforu postaršího pána, jak k vám přibíhá s kýblíkem a prosebným výrazem. Tentokrát se však vesměs díváme jinýma očima. Vnímáme toto počínání jako „nový typ žebroty“, jak trefně poznamenal můj známý. Pouliční poskytovatelé mycích a čisticích služeb se navíc mohou dostat do velkých potíží, pokud někdo jejich výdělečnou činnost nahlásí jako nedovolené podnikání. Doba je sice zlá, ale zákon je zákon.

Květa Kovaříková

Čtěte také:

Pouliční umývači riskují opletačky se zákonem