Do interaktivně pekelného prostředí komunistického kriminálu bych však přednostně poslal ty, kteří mají z té doby svědomí a ruce potřísněné krví vězňů týraných za své přesvědčení a politické názory. Ačkoliv lidských zrůd v uniformách dozorců mnoho nezůstalo, tu hrstku seniorů, v současnosti už jen rádobyvzbuzující soucit, bych s chutí prostřednictvím filmové a zvukové projekce, vrátil zpátky do doby, na kterou se tak úporně snaží zapomenout.
Tlustou čáru za minulostí udělat nelze. Obzvlášť tehdy ne, pokud jí dodnes dluží omluvu, lítost a pokání, celé zástupy tehdejších bezohledných aktérů.

Čtěte také:

Vznikne ve věznici unikátní trenažér totality?