VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reportáž psaná na Vinohradské

REPORTÁŽ / „To nesvědčí nic dobrého,“ říkám si při příjezdu autem k uherskohradišťskému zimnímu stadionu, odkud se chci už po svých vydat do středobodu večerních radovánek Slováckých slavností vína a otevřených památek - do Vinohradské ulice.

11.9.2017
SDÍLEJ:

Ve Vinohradské ulici v sobotu večer obvykle vrcholí program Slováckých slavností vína v Uherském Hradišti.Foto: Deník / Trubačík Vojtěch

Horko těžko totiž v jinak rozlehlých parkovacích stáních u místního Kauflandu a zimního stadionu nacházím alespoň jedno volné místo pro svůj vůz. Nakonec se však můžu konečně vydat nahoru a zase dolů cestou lemovanou vinařskými stánky a vinařskými sklípky.

„Nahoru bych nedoporučovala ani chodit. Je tam asi sto tisíc lidí, neuvěřitelný nával,“ odrazuje mě hned u brány do Vinohradské ulice Eva Šáchová, která přes den vystupovala s Popovjanem na stanovišti mikroregionu Dolní Poolšaví. Sama vyřešila situaci přímo šalamounsky „Tady hned za branou hrají Falešnice. Doporučuju zůstat tady, na nic lepšího beztak nejde nahoře narazit,“ snaží se mi poradit.

„Faktem je, že dál mě čeká jenom stoupání, fronty a davy lidí,“ na chvíli se nechávám zviklat ve svém odhodlání vůbec poprvé dojít až na konec ulice při slavnostech vína. Nakonec se ale na výpravu i přes varování dávám a hned první metry vlastně nedělám nic jiného, než se věnuji nazdárkování. „Nazdar,“ mávám na bývalého spolužáka stojícího na boku cesty. „Čau,“ vzápětí odpovídám známému ze Starého Města. Proces rychlé a efektivní výměny obligátního pozdravu se v prvních pěti minutách směrem na vrchol opakuje několikrát.

To už se ale pomalu přibližuji k největšímu stanu Vinohradské ulice, který už tradičně leží u centra SYNOTu. Letos se na ochutnávce Národní výstavy vín sešlo od jednasedmdesáti vinařů čtyři sta sedmdesát vzorků. „Funguje to tak, že si u pokladny koupíte bloky, jeden po pěti korunách, a pak platíte za ochutnávku jednotlivých vín, které vám nalejí u pultu. Nejvíce, pět bloků, stojí šampion výstavy. Letos se jím poměrně netradičně stalo červené víno odrůdy Alibernet,“ informovala mě u vstupu pořadatelka koštu Jitka Bezchlebová ze Sdružení českých vinařů. Vzápětí navíc dodala, že průměrně se v sobotu vypije ve stanu zhruba patnáct set sedmiček vína.

Kolem půl desáté večer na mě však už šampion nezbyl, a tak se musím spokojit s vítězem kategorie šampaňského vína, z něhož si trochu usrkávám. Ani po několika vteřinové snaze o rozpoznání jeho výjimečnosti jsem však rozdíl mezi ním a bohemkou nerozeznal. I proto jsem další ochutnávání vzdal a vydal se vstříc dalším stanovištím. Uprostřed cesty po chvíli potkávám Hradišťana Petra Mareše, kterému se nápad dostat se až na konec ulice moc nezamlouval. „Aby z toho nakonec nevznikla reportáž psaná na oprátce,“ dobírá si cíl mého výletu. Trochu odvahy mně namísto přátel dodává až neznámý kluk, který mě v rychlosti míjí a něco si hlasitě vysvětluje do telefonu. „Já už jsem byl nahoře, dole, nahoře, dole a teď jdu zase nahoru. Tak kde vás teda mám najít?,“ ptá se a já si v duchu odpovídám, že jestli to někdo zvládne i několikrát po sobě, dojít na konec Vinohradské ulice snad nebude tak hrozné.

Postupně po cestě potkávám osm otevřených historických sklepů, dvaadvacet venkovních stanovišť a dvanáct cimbálových muzik neustále vyhrávající a vybízející přihlížející k tanci. Navíc po kritických úsecích u vinařského domu Mařatice či vinného sklepu SYNOT se cesta rozšiřuje, dav rozmělňuje a najednou se ocitám před poslední stánkem vinařství Volařík. Namísto festivalové atmosféry přelidněného prostranství tady nahoře panuje atmosféra soukromé oslavy. Tichem noci zde narušuje pouze šeptání hostů při stolech a hudební doprovod cimbálové muziky Kubíci. Na chvíli se proto zastavuji a poprvé si opravdu Vinohradskou ulici začínám vychutnávat. Možná právě díky tomu, že se nahoru nikomu nechce, lze až na konci ulice najít tu pravou a tradiční atmosféru vinného sklípku na Slovácku. Po několika minutách si navíc začínám uvědomovat, že jestli se mi před hodinou nechtělo stoupat Vinohradskou na její konec, nahoře se mi zase nechce z ní scházet. Nejlépe by bylo zůstat tady až do rána.

Autor: Vojtěch Trubačík

11.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Soudní síň. Ilustrační foto.

Pětičlenná skupinka se zpovídá z vydírání podnikatele z Prakšic

Park Rochus v Uh. Hradišti. Ilustrační foto.
9

Stavbou roku je areál na Rochusu, ČSSD se to nelíbí

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

Houbaři „očesal“ zloděj audi, škoda je 300 tisíc

Sbírání hub se pořádně prodražilo dvaatřicetiletému muži, který v úterý 19. září dopoledne vyrazil do lesa nedaleko místní části Bojkovic Bzové.

V Hradišti opět rozdávali mezinárodní certifikáty anglického jazyka

Téměř dvojnásobek žáků Základní školy UNESCO oproti loňsku se sešlo v úterý 19. září ve velkém sále uherskohradišťské Reduty, aby převzali mezinárodní certifikáty anglického jazyka Cambridge.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení