Kamilo, co o vaší postavě Madleně můžete prozradit?

Madlena je silná žena, ale trochu moc poslušná. Jak velí doba, ohlíží se na veřejné mínění, čímž si způsobí celou řadu problémů, vedoucí k osobní prohře a tragédii. Je upřímná, schopná, pracovitá, a když je třeba, tak i velmi tvrdá. Touží po lásce, po šťastném rodinném životě. Má ale smůlu na chlapy.

Máte s Madlenou něco společného?

Určitě jí nejvíc rozumím v tom, že je pro ni její dítě na prvním místě a že je ochotná pro ně obětovat všechno. Co se týká poslušnosti k rodičům a švagrovi, tam už jsem na tom hůř, já bych asi víc šla "proti proudu". Na druhou stranu zůstala na všechno sama, to pak člověk jinak přemýšlí.

Jak se vám spolupracuje s režisérem Stránským?

Jsem překvapená, jak má už během čtených zkoušek velmi přesnou představu o inscenaci jako celku. To jsem ještě nezažila, většinou vše vznikalo až při zkouškách. Jako režisér je na nás herce mimořádně připravený a já jsem zvědavá, jak se nám podaří skloubit jeho a moje vidění postavy Vojnarky.

O čem je novinka

České realistické drama Aloise Jiráska Vojnarka vypráví příběh o Antonínu, jež se dal z trucu na vojnu, protože jeho vyvolenou Madlenu provdali za bohatšího Vojnara. Po návratu však Antonín zjišťuje, že se z Madleny stala vdova. Nastoupí k ní jako velmi schopný čeledín, navíc se láskyplně stará i o jejího malého synka. Hluboko a na dlouho ukrytá láska mezi oběma stále ještě mladými lidmi brzy znovu vytryskne. Bohužel jen na chvíli. Antonínovo válkou zmrzačené srdce není schopno dospělé lásky a jeho i Madlenino štěstí pomine tak rychle, jako nastalo. Osud je nakonec oba podělí tím, před čím nelze uniknout.

„Vojnarka je hra o lehkosti touhy, mládí, o tíze odpovědnosti, o lehkosti i tíze života a smrti," prozrazuje o novince dramaturgyně Markéta Špetíková, která s režisérem Stránským spolupracovala i při jeho zatím poslední režii. Tou byl Shakespearův Macbeth s premiérou v březnu loňského roku.
„Zajímavostí je, že Vojnarku napsal Jirásek podle skutečného příběhu Heleny Benešové, avšak jeho průběh byl trochu odlišný od hry," uzavírá Špetíková a připomíná, že režisér Igor Stránský má k dílu Aloise Jiráska blízko - v listopadu 2013 nastudoval s herci jeho slavnou Lucernu.

Jubilejní režie Stránského

Ačkoliv je to už půl roku, co z něj odešel, Igor Stránský na Slovácké divadlo nezanevřel. S divadelníky zůstává v kontaktu. Od konce dubna jej mají diváci možnost vidět v tragikomedii Kniha o hřbitově, kde ztvárnil roli Otaty a nyní se pustil s uherskohradišťským souborem do nastudování další hry - české klasiky Vojnarka. A půjde o jeho jubilejní devadesátou režii.

„Jirásek se mi zdá opomíjený. Když se nyní naskytla příležitost, abych ji režíroval, vůbec jsem nezaváhal. Hledal jsem představu, jak Vojnarku režírovat, protože v 60. a 70. letech bylo dominantní sociální drama a myslím si, že to bylo natolik zprofanováno, že si z toho i herci dělali legraci, proto bych ji chtěl znovu a důstojně zrežírovat" říká režisér Igor Stránský. „Nebudu ji režírovat jako sociální drama z českého venkova, ale jako drama psychologické ve formě antické tragédie," dodává Stránský.

Do hlavních rolí režisér Igor Stránský obsadil Kamilu Zetelovou, Jiřího Hejcmana, Kamila Pulce a další herce. Výpravu vytvoří Eva Jiřikovská, hudbu složí Josef Fojta, choreografie bude dílem Ladislavy Košíkové. Premiéra je naplánována na sobotu 18. června od 19.00 hodin.

Autor: Josef Kajetán