VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Odhalili pamětní desku čtrnácti veteránům

Buchlovice – V úterý odpoledne byla v rámci uctění památky válečných veteránů odhalena na náměstí Svobody v Buchlovicích pamětní deska. Do ní jsou vytesána a zlatým písmem vepsána jména čtrnácti hrdinů, kteří se narodili, žili a působili v Obraně národa v Buchlovicích.

1.5.2013 1 AKTUALIZOVÁNO 1.5.2013
SDÍLEJ:

PIETNÍ AKCE. Na buchlovickém náměstí Svobody byla v úterý odpoledne odhalena pamětní deska čtrnácti statečným buchlovickým občanům, kteří za II. světové války bojovali v zahraničí proti nacistickým okupantům.Foto: DENÍK/Zdeněk Skalička

Za druhé světové války bojovali proti nacistickým okupantům na různých frontách v čs. zahraniční armádě.

„I když se až na jednoho vrátili po válce domů k rodičům, děvčatům a přátelům, zdálo se, že jejich anabáze zdárně skončila. Ale jejich život neprobíhal tak idylicky. Po květnu 1945 přišel únor 1948 a více jak polovina z nich se rozhodla pro druhý odchod do zahraničí a prožila život mimo vlast," uvedl ve svém projevu předseda okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Uherské Hradiště a jeden z hlavních organizátorů uctění památky válečných veteránů Jan Štokman z Buchlovic.

Pietního aktu konaného u příležitosti 68. výročí osvobození Buchlovic rumunskou armádou od německých okupantů se zúčastnila řada významných hostů veřejného a politického života.

Byli mezi nimi zástupce Generálního štábu Armády České republiky generálmajor Aleš Opata a předseda přerovské odbočky Svazu letců generálmajor Jiří Kubala, který spolu se starostou Buchlovic Jiřím Černým nápisní pamětní desku čtrnácti statečným veteránům z městečka pod Buchlovem odhalili.

Poté delegace státních a politických orgánů, aktivních výsadkářů 43. výsadkového praporu z Chrudimi, 102. průzkumného praporu z Prostějova, vojáků 74. motorového praporu z Bučovic, klubů vojenské historie a výsadkových veteránů z Holešova, Zlína, Prostějova, Chrudimi, Olomouce a Slovenska položily k pamětní desce věnce a kytice květů.

V průběhu pietního shromáždění zaburácely nad buchlovickým náměstím tři bitevní vrtulníky z 22. letecké základny z Náměště nad Oslavou a zazněly slavnostní salvy.

Jan Štokman: Na svého strýce Jiřího nikdy nezapomenu

Buchlovice – Stále jsou a ještě dlouhá léta zůstanou zapsány v myslích buchlovických pamětníků vzpomínky na léta II. světové války a první chvíle osvobození. Kolik je to vlastně let? Šedesát osm, už tolik? Většina z nás si to ani nemůže pamatovat. Známe to z knížek, filmů a z vyprávění.

Vzpomínky oživují pomníčky a pamětní desky, vybudované s pietou a láskou těm, kteří v naší vlasti nebo v zahraničním odboji bojovali proti německým okupantům za naši svobodu.

„Jedna z takových pamětních desek se jmény čtrnácti občanů, kteří byli členy pěší roty Obrany národa v Buchlovicích, byla dnes odhalena na našem náměstí Svobody. Je na ní i jméno mého strýce Jiřího Štokmana," říká hrdě devětašedesátiletý Jan Štokman, spoluautor zbrusu nové brožury s názvem Buchlovice a československý zahraniční odboj v letech 1939 až 1945, ale také předseda okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Uherské Hradiště.

U pamětní desky, která je vsazena u památníků padlých buchlovických občanů v I. a II. světové válce, se zahledí kamsi do davu válečných veteránů, vojáků i občanů a začíná skládat slovo ke slovu.

„Můj strýc zahájil svoji cestu do zahraničního odboje 21. prosince 1939. Bylo mu tenkrát devatenáct let. K tomuto kroku se rozhodl pod tlakem nebezpečí zatčení gestapem. Bylo to pro něj v té době, podle vyprávění mého táty a příbuzných, rozhodnutí jediné možné," vzpomíná Štokman.

Ve věku, který považujeme v lidském životě za nekrásnější, šel Jiří Štokman bojovat do zahraničí se zbraní v ruce a s ním řada dalších, kteří nevěděli, kde skončí a zda se vůbec do své vlasti vrátí.

„Strýc byl na útěku do zahraničí krátce vězněn v maďarské Citadele. Když byl převážen ke slovenským hranicím, podařilo se mu uprchnout. Známou jižní balkánskou cestou se dostal přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút do Francie," popisuje Jiřího synovec Jan cestu svého strýce v zahraničí.

Tam se přihlásil k plnění zvláštních úkolů a po výcviku byl zařazen do výsadkové skupiny CLAY, s níž byl v dubnu 1944 vysazen do protektorátu, v údolí Trnovce u obce Hostišová. Po válce byl nadporučík Jiří Štokman instruktorem šifrování na Vojenské akademii v Hranicích, kde zůstal do začátku října 1946.

„To už se ale stal v hodnosti kapitána instruktorem bojové zdatnosti ve skupině důstojníků pěchoty z povolání," rozpomíná se Jan na vyprávění svého táty.

Čas začal pomalu zahlazovat ty nejkrutější stopy války a Jiří Štokman se rozhodl opustit svoji rodnou vlast podruhé.

„Bylo to 23. dubna 1948. Tedy krátce poté, co po únoru 1948 uchvátili v republice moc komunisté. Strýc se stal jako řada dalších důstojníků ze Západu pro armádu nového lidově-demokratického zřízení nepohodlný," osvětluje jeho odchod z vlasti Jan Štokman.

„Tehdy jsem byl čtyřletý klučina. Matně si vzpomínám, jak se u nás tehdy sešla skupina lidí. Že plánovali odchod za hranice, to jsem se dozvěděl až už jsem byl školákem. Svěřila mně to moje babička s tátou, který byl půl roku zavřený v internačním táboře ve Svatobořicích," svěřuje se Štokman.

Se strýcem, který žil v asi rok v New Yorku a pak poblíž San Franciska v Kalifornii si dopisovali.

„V dopisech ale nikdy nevzpomenul na útrapy války. Vždycky vzpomínal rozkvetlé zahrady, barevné jaro, léto a podzim v naší vlasti. Jsem stále v písemném kontaktu s jeho synem Michalem, který umí částečně česky," neskrývá radost Štokman.

Nepokrytě dává najevo, že ani Michal nevěděl některé tátovy zážitky z války, které zprostředkovaně ví on.

„Strýc odpočívá daleko od své vlasti. Zemřel 17. července 1981. Popel byl po jeho smrti rozptýlen na úpatí pohoří Sierra Nevada. Na svého strýce Jiřího nikdy nezapomenu," dodává Jan Štokman.

Autor: Zdeněk Skalička

1.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Oční lékařka Magdaléna Dospělová.

O nemoci očí s doktorkou Dospělovou ON-LINE

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
DOTYK.CZ
9

Lžete a zase lžete, pronesla Valachová a pak se rozplakala

Veřejné projednávání o zápachu a hluku. Bojkovjané se proti rozšíření firmy bouří

Silná slova jako děláte z lidí blbce padala na veřejném projednávání rozšíření společnosti Moravia Cans v Bojkovicích. Ta, aby mohla zvýšit svou konkurenceschopnost, chce rozšířit výrobu, to se však nelíbí Bojkovjanům žijícím v jejím okolí.

Vesnický folklor byl vložený do rukou vědeckého týmu

Lidová kultura je často široce diskutovaný pojem, který bývá nejčastěji definován zbytkově v kontrastu k elitní kultuře. Zábavný pořad s názvem Vesnický folklór?!, který se v sobotu večer odvíjel na pódiu Klubu kultury Uherské Hradiště, byl odborným pořadem o záludnostech lidové kultury v obcích na Slovácku s neodbornou besedou u cimbálu.

Herec Pavel Majkus: Step, to je radost a nabíječka

ROZHOVOR / Herec Slováckého divadla v Uherském Hradišti Pavel Majkus patří k osvědčeným a známým tvářím souboru. Na uherskohradišťských prknech ztvárnil bezpočet rolí, v poslední době exceluje například jako logoped Lionel Logue ve hře Králova řeč, diváci jej mohou vidět i v nové pohádce režisérky Zoji Mikotové Špalíček veršů a pohádek.

AKTUALIZOVÁNO

Londýn? Lidé se bojí voleb, říká bývalá redaktorka Deníku

Další teroristický čin v Evropě, v anglickém Manchesteru, si vyžádal 22 obětí a další šedesátku zraněných. K útoku došlo v pondělí v noci, po koncertu zpěvačky Ariany Grande. Šlo o druhý útok v západní Evropě při nebo po kulturní akci během dvou let, v listopadu 2015 teroristé stříleli do publika při koncertu v pařížském klubu Bataclan.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies