Velký sál hlucké tvrze byl naplněn k prasknutí.

„Vstupné bylo dobrovolné, takže počty nevíme, ale vidíte to sám," vítá mě jeden z pořadatelů Miroslav Šuránek, aby mě následně v rychlosti uvedl na místo, a poté se opět věnoval právě vrcholícímu programu.

Svá vystoupení dokončily dětské soubory Žarůžek a Hluboček a na podium vstoupila bodrá seniorka Marie Lekešová, aby vzápětí přivolala ze zákulisí první legrúty, kteří budou doprovázet budoucího krále při jeho červencové jízdě.

Sálem se každou chvíli ozývá burácení potlesku, jímž obecenstvo odměňuje četné humorné poznámky na adresu členů letošní královské družiny. „Jiří Jackiv, typické hucké méno," rozesmívá opětovně z podia obecenstvo Marie Lekešová při představování dalšího člena chasy, zatímco já už registruji ve dveřích malého chlapce v kroji, v doprovodu dvou dospívajících dívek.

To bude on. Říkám si. „A už to přichází. Králem letošní hucké jízdy bude František Libosvár," představuje malého místního hrdinu uvaděčka z pódia, aby následně její slova zcela pohltil potlesk diváků.

„Jsem malý a není mě vidět," zvolává po krátké chvíli budoucí hlucký král František a odbíhá kousek opodál, aby si přinesl přepravní bednu na lahve, následně si na ni stoupne a dostává se tím na úroveň dívek po svých bocích. Obdivuji tohoto jedenáctiletého krále za jeho vcelku suverénní projev.

Vůbec na sobě nedává znát ani známku nervozity, ačkoliv si je nepochybně vědom, že všechny oči přítomných, stejně jako desítky fotoaparátů a několik kamer, jsou namířeny především na něj.

Jakoby před nimi od malička vyrůstal. Následný zpěv devětadvaceti jezdců a malého Františka vzápětí přerušuje obrovský dupot, to zrovna do sálu vtrhne skupinka děvčat ve vlčnovském kroji a unáší na vyvýšené podium překvapeného krále. Nadcházející humorná scénka i místních poměrů neznalému napoví, jaká že to historická rivalita od nepaměti panuje mezi oběma sousedními obcemi.

Vše skvěle dotváří herečky, věrně parodující starosty obou dotčených měst. Sál postupně upouští od bujarého potlesku a mně se konečně podaří na venkovní terase dostihnout hlavní postavu letošní jízdy králů v Hluku.

„Nervózní jsem už ani nebyl, scénky jsem tento týden dvakrát nacvičoval a jinak na to nějak nebyl ani čas," překvapuje mě malý František Libosvár tím, jak statečně veškerou svou slávu snáší, aniž by ale při tom působil jinak, než skromně.

Já se po krátkém rozhovoru opět vnořím do přelidněného davu, abych na druhém konci tvrze oslovil zcela náhodně dvě dívky sedící u východu. „Tato akce se mi velmi líbí," odpovídá na můj dotaz jedna z nich.

„A hlavně pak samotný král. Je to totiž můj bratranec," dodává již s úsměvem devatenáctiletá dívčina, která se mi následně představuje jako Nicole Libosvárová. A podle toho, co mi prozradí, nejspíš Hluk dostal pro letošní rok opravdu krále, který svou rolí zcela žije. „František je hrozně nadšený. Velice se na svou úlohu těší a věřím, že mu vše vyjde," poodhalí své přání dívka. Nezbývá tak než doufat, že se její slova v létě beze zbytku naplní. (Kor)