Doširoka rozzářený úsměv na jeho tváři nám hned ve dveřích signalizoval, v jaké pohodě se nachází, což potvrdil i v dalších zhruba deseti minutách našeho rozhovoru.

Jak dlouhou šňůru koncertů se Stromboli máte za sebou a kolik jich letos ještě máte naplánovaných?

Tento v Buchlovicích je tuším čtvrtý a čekají nás další. Hrát budeme celé léto. Dohromady zhruba patnáct koncertů, většinou na festivalech. Pak ještě příští rok v únoru chceme uspořádat jeden samostatný koncert.

Před třiceti lety jste vystupovali i u nás na Slovácku. Jedno z vašich vystoupení bylo také to v sokolovně v Uherském Brodě, vybavují se vám z toho období nějaké vzpomínky?

Určitě. Morava je bytostně spojená s bigbítem a pro mě s Pražským výběrem. Na to vzpomínám rád, protože, dá se říct, šlo o veselou etapu našeho života, protože jsme většinou skončili někde ve sklípku (smích). Tady na Moravě jsme vždycky měli a máme takové vděčné a skalní posluchače.

Kdy a za jakých okolností se zrodil nápad oživit koncertní vystupování Stromboli?

Abych byl upřímný, tak já jsem se do toho nějak nehnal, protože ono je lepší, když jsou některé věci jenom jednou a jsou pak krásné ve vzpomínkách. Já jsem ale dostal takovou nabídku, která se těžko odmítá, abychom udělali vzpomínkový koncert v O2 aréně. No, a jakmile padla na stůl, tak jsem zvažoval, jestli začít bouchat do tamtamů a svolávat ostatní. Nakonec jsme se teda domluvili, že to uděláme. No a to další hraní bylo v návaznosti na to, jak se nám ten první koncert povede a jestli to bude tikat. Jinak pokud by tam byla nějaká pochybnost, tak já bych tomu nedal zelenou a dál by to nejelo. Tím ale, že to v O2 aréně dopadlo dobře, se ten celý oživený projekt rozjel…

I s novou deskou…

Ta si myslím, že je to takový most mezi minulostí a současností, protože abychom se jenom prohrabávali tím památníčkem, to zase pro mě nemá takový význam. Tím chci říct, že pro mě je zásadní současný pohled a myslím si, že propojení s Třešňákovými texty bylo pro mě velmi silné.

Jak dlouho jste ji připravovali?

Složenou jsem ji měl během tří měsíců. Pak přišla zhruba měsíční fáze samotného natáčení.

Tedy zkušeně bez nějakých komplikací…

My jsme to dělali tak nějak na dálku, virtuálně. Na tu desku jsme ani nezkoušeli. Já jsem měl připravené demonahrávky, podle kterých se to rekonstruovalo. Klauda natočil bubny, Jirkovi jsem poslal dema s basami, které pak následně nahrál, a tak to šlo.

Reakce Báry Basikové na možnost koncertního Oživení Stromboli byla jaká?

Podobná jako moje. Také měla pochybnosti. Máme do toho šťourat? Tehdy to bylo krásné, máme se k tomu vracet? Dělá to kde kdo. Potom ale zvítězil ten moment, že to bylo hezké, dejme to znovu. A ten koncert v O2 aréně měl jakousi zvláštní sílu. Víte člověk v našem věku, už není zralý na to, aby stavěl nové kapely a v sedmdesáti dělal nový repertoár. Prostě existují jakési zásadní životní podpisy, jako Stromboli a Výběr pro mě, kterých by si měl člověk vážit, a pokud je možnost je takto oživit s důstojností, tak to stojí za to. No a vnímám také, nakolik důležitý a silný moment to musí být pro lidi, kteří sem dnes na náš koncert přišli.

V Buchlovicích zdaleka nevystupujete poprvé, máte nějaké speciální vzpomínky na tento amfiteátr?

Já tady dnes hraju už počtvrté a vždycky to bylo pěkné a příjemné. Škoda jen toho Víťova odchodu, se kterým to tu bylo bytostně spojené. To jediné mi tady dnes chybí.

Vizitka Michala Pavlíčka:

Jeden z nejlepších tuzemských kytaristů současnosti, skladatel svérázných hříček i autor introvertních rockových opusů, stejně jako melodicky silných působivých balad, skladatel symfonické a scénické hudby se zcela původním rukopisem, vyhledávaný producent i mentor mladých hudebníků, je široce respektovanou individualitou, což konečně dokumentuje i řada vítězství a ocenění v odborných anketách.

Narodil se v roce 1956 v Praze, vystudoval FAMU a na muzikantské scéně se objevil v polovině 70. let 20. století. Za nejvýznamnější lze považovat jeho působení v kultovní kapele Pražský výběr, který kromě muzikantské originality přinášel texty odrážející nálady a pnutí v neoficiální a neloajální kultuře.

Zákaz činnosti Pražského výběru jej přivedl ke spolupráci na řadě hudebních projektů a také k založení skupin Stromboli, později i Big Heads a skupiny BSP (Baláž-Střihavka-Pavlíček). Jako autor a kytarista spolupracoval na albech předních českých interpretů jako jsou Bára Basiková, Zuzana Michnová, Monika Načeva, Jana Koubková, Kamil Střihavka, Hana Hegerová, Lucie Bílá, a dalších.

Michal Pavlíček složil hudbu k mnoha divadelním představením. Byl několikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka. V oblasti scénické a filmové hudby se zapsal více než stovkou scénických opusů. Napsal hudbu k mnoha inscenacím a seriálům (např. Místo v životě, Cesty domů, Život je ples aj.), filmům (např. Proč , Na půdě nebo k Odcházení Václava Havla.)

Za hudbu k filmu Odcházení byl nominován na Českého lva 2011. Je autorem symfonických baletů (např. Zvláštní radost žít nebo Malý princ v Slovenském národním divadle ).

Složil hudbu pro Laternu magiku Minotaurus a Hádanky, k muzikálům Klaun, Excalibur, Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. Jako skladatel působí i na zahraniční scéně. Napsal hudbu k britskému historickému seriálu BBC Červený Bedrník. Vydal přes 70 nosičů CD a DVD.

Má dospělé syny Jana a Michala i sedmiletého Matyáše z druhého manželství.