Stovkám lidí v hlucké sportovní hale zahrály dechové hudby Mistříňanka, Kosenka, Boršičanka Antonína Koníčka, Šarovec, Stříbrňanka a Moravanka. Programem provedla známá rozhlasová hlasatelka Ivana Slabáková.

Potřetí se dechovkové přehlídky zúčastnila Boršičanka Antonína Koníčka.

„Zahráli jsme skladby z cédéčka Když ta Boršičanka hrá, ale i novinky, jejichž vydání na v pořadí již sedmém CD teprve chystáme – V dálce pomalu svítá nebo třeba Padala hvězdička. Muzikanti se také blýskli při skladbách Sólo na trumpetu či Dva supermani. To je sólo pro tenor a baryton,“ zhodnotil vystoupení orchestru jeho kapelník Antonín Koníček.

Jde o čtyřicátý ročník festivalu a tím pádem se již dá mluvit o velké tradici. Proč tato tradice zapustila kořeny právě v Hluku?
Hluk je vhodným místem pro pořádání takové akce už jen z toho důvodu, že pokud pořadatelům nevyjde počasí tak jako dnes, mohou přesunout scénu ze stadionu dovnitř do haly. To je velice důležité. Jinak festival za minulého režimu založilo tehdejší okresní kulturní středisko. Tím, kdo se o to přičinil, byl nynější ředitel ZUŠ v Uherském Ostrohu František Říha. Od té doby se přehlídka pravidelně koná, což je moc dobře.

Když bychom si pustili záznamy z prvního a letošního ročníku a srovnali je, poznali bychom mezi kapelami nějaký rozdíl?
Dechovka se za ta léta hodně změnila. A to především proto, že dříve v kapelách hrávali lidé, kteří neměli ani základní uměleckou školu. Byli to většinou samouci, například i můj tatínek, nebo řada jiných hráčů. Postupně do dechovek začali nastupovat absolventi základních uměleckých škol, potom i konzervatoří a vysokých hudebních škol. A to otevřelo tomuto žánru nové možnosti.

Vaše Boršičanka vznikla před deseti lety, kde jste vy působil předtím?
Po absolvování konzervatoře a splnění vojenské služby jsem založil Vlčnovjanku. Tu jsem vedl až do roku 1990. Potom jsem dělal v Rakousku šest let dirigenta a učil mládež. No a před deseti lety mě čerství absolventi konzervatoře požádali, jestli bychom nemohli dát dohromady kapelu. Každý působil v jiném souboru, ale chtěli hrávat spolu. Vznikla tedy Boršičanka Antonína Koníčka.