„Říkal jsem si, jak to, že to ještě nikoho nenapadlo," vzkázal světoznámý dramatik do Uherského Hradiště. On, ani nikdo jiný z tvůrců ale netušil, že se komedie zařadí mezi nejhranější tituly slovácké scény za celých sedmdesát let její existence. Dnes večer překročí magickou hranici 100. repríz. I po téměř osmi letech od premiéry je o ni takový zájem, že je vyprodána už od poloviny prosince.

Herci ale všechny diváky uklidňují: „Není slastnější pocit, než když hrajete před plným hledištěm a diváci jsou tak spokojení, že příště přijdou zas. A proto pro ně i příště budeme hrát."

Jak Ondřej Brzobohatý skládal hudbu

„Jste ve Slováckém divadle ohromná parta. Pro vás bych chtěl složit muziku," prohlásil před lety moderátor, hudebník a kamarád uherskohradišťských herců Ondřej Brzobohatý. Výsledkem je muzika ke komedii 1+2=6.

„S Ondrou mě seznámil Jožka Kubáník. Věděl o tom, že Ondra by pro Slovácké divadlo rád něco složil a jednou to v Praze v divadelním klubu vymysleli a rovnou si plácli," vzpomíná režisér Robert Bellan.

„Ovšem pozor, já jsem se o tom dozvěděl až potom! Oni se domluvili beze mě. Pak mi jen Jožka předal na Ondru telefonní číslo, ať mu zavolám," říká usmívající se režisér Bellan.

„Sešli jsme se pak v jeho studiu a Ondra mi něco zahrál. Ale mně se ty motivy nelíbily. Nehodilo se to k naší hře. Nabídl další, ani ten se mi nezdál, a tak to šlo pořád dokola. Už byl chudák zoufalý. Přicházel s novými a s novými nápady a já jsem pořád nebyl spokojený," popisuje těžký vznik hudby režisér.

„Snažil jsem se mu přiblížit svou představu na melodiích z televizních seriálů, až jsme se trefili. Simpsonovi. Úplně ožil, i když už bylo okolo půlnoci a hrál a hrál a hrál. A nakonec napsal skvělou muziku," raduje se z výsledku režisér Bellan a prozrazuje i jedno tajemství.

„V hudbě zní i Ondrovy texty. A taky se mu povedly. Řekl jsem mu jen slova: taxi, dvě manželky, rodina a on je dal v angličtině dohromady tak, že to vypadá jako text, ale ve skutečnosti jsou to jen volně pospojovaná slova do vět, které nedávají smysl."

Tři otázky pro režiséra Roberta Bellana

Jak na vás komedie 1+2=6 zapůsobila po prvním přečtení?

Jako první jsem četl 1+1=3, tedy první část naší hry. Moc nadšený jsem z ní ale nebyl. Po čtyřech stránkách jsem byl unavený humorem. Autor totiž kupil jednu zápletku za druhou a už to bylo na úkor stavby situací. Nemá podle mě tu nezbytně nutnou zpětnou vazbu a neumí rozlišit, kdy už je to na úkor hry jako celku.

Co se s tím dá dělat?

Dramaturgyně Iva Šulajová přišla s nápadem, že hru razantně proškrtáme a přidáme k ní pokračování, které si diváci v Londýně po obrovském úspěchu na autorovi Rayi Coonym vynutili.

Ale dvě hry dostat do jedné, to byl oříšek, ne?

A jaký! Seděl jsem nad tím několik dnů, kreslil jsem si grafy, dělal jsem si značky a nic nepomáhalo. Ty zápletky jsou totiž velmi komplikovaně propletené a já jsem si s tím neuměl jednoduše poradit. Tak jsem jednoho zoufalého večera poslal Ivě e-mail, že končím. Ona se ale odradit nedala a pracovala na tom tak dlouho, až vykřesala výtečný scénář, kde je všeho akorát. Zasloužila by si za to pomník.

Autor: Josef Kajetán