Jedna proběhne v 10.00 hodin dopoledne, druhá - večerní, se uskuteční od 19.00 hodin. Vstupenky na obě představení si můžete rezervovat v pokladně divadla nebo na webových stránkách divadla.

Jan Horák: „Když přijedu do Hradiště, tak nemám pocit, že bych kdy odešel."

Honzo, jak se máte? Co rodina?

Díky Bohu zdravá, děkuji za optání. Je těžké na tak všeobecnou otázku odpovědět jinak než formálně. Ale opravdu tak nějak vnímám, že se mám dobře. Starosti, které mám, nejsou existenční, dělám to, co mám rád a co považuji za smysluplné.

Ve Slováckém divadle jste působil šest let. Nestýská se vám po něm?

Strašně moc! Což je moc dobře, protože to znamená, že ten čas v Hradišti byl dobrý.

Na co nejraději ze svého působení v Uherském Hradišti vzpomínáte?

Na lidi. Zní to trapně jako slogan, ale Slovácké divadlo jsou především lidi. Ne jen ti, co v něm pracují, ale i ti co, do něho chodí. A i když už jsem pryč několik let a s mnohými jsem od svého odchodu nemluvil, stejně se cítím s každým nějak propojený. Vlastně se ani moc nedá mluvit o vzpomínání, protože to nevnímám tak, že by něco skončilo. Je to pecka, že když přijedu do Hradiště, tak nemám pocit, že bych kdy odešel. Ale to je možná i genius loci.

Na malou chvíli se vrátíte do Slováckého divadla se svou one man show František blázen. Na co se můžou diváci těšit?

Na fakt velký nářez. Jak obsahově, tak divadelně. Chtěl jsem se vrátit k počátkům divadla, k vyprávění. Jen prázdný prostor, vypravěč a divák. Inspiroval jsem se narativním divadlem Daria Fo, mrkněte na videa na Youtube, je to legrace. Zajímalo mě, jestli lidé dnes dokážou naslouchat příběhu bez zvláštních efektů, jen holý příběh. A protože svatý František je postava neobyčejná, showman, truvér, lidový vypravěč a blázen, který zcela nezáměrně způsobil v Evropě doslova revoluci, tak ani vyprávět o něm nelze jen tak obyčejně.

A to vás na Svatém Františkovi tolik ohromilo, že jste o něm napsal hru…

Ano i jeho energie, myslím tím vnitřní síla, pokora a humor. Jsou to věci, které jsou na sebe tak úzce navázány, že když jedna chybí, tak zbytek značně pokulhává. A František vším překypoval. Představte si člověka, který stojí před papežem, obhajuje své záměry, a když mu dojdou slova, tak začne tančit. Blázen.

S „Františkem" cestujete po celé republice, dokonce jste hrál i na Slovensku. Máte vůbec čas na odpočinek?

Moc ne. Kamarádka mi to představení překládá do italštiny a já se to zkouším učit. Jde to ztuha, protože italsky neumím, ale chtěl bych to hrát v Itálii. Začínám zkoušet Gogolovu Ženitbu. A rád bych vytvořil one man show pro děti.

Momentálně se staráte o bývalý augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem, kde se také angažujete v nezávislých projektech. Co všechno v klášteře pořádáte?

Kromě akcí, které jsou navázány na církevní svátky, pořádáme soustředění s gregoriánským chorálem, divadelní soustředění, duchovní obnovy, výstavy, jednou za rok pořádáme benefiční studentský divadelní festival, také jsme na začátku září založili ekocentrum. A s mládeží jsme teď byli na pouti v Římě. To bylo moc krásné.

Co byste vzkázal čtenářům či divákům?

Rád bych jim popřál, aby se jim během adventu a svátků přihodil nějaký ten čas zastavení a ztišení, čas kdy svůj zrak otočí dovnitř a budou se sebou rádi a pak svůj zrak otočí ven, ale pohlédnou dál, za to všední, k tomu, co je přesahuje a posadí se z toho na zadek a v tom dětském úžasu vstoupí do nového roku. A přijďte na Františka, rád vás uvidím! (kaj)

O čem František blázen je"Když František kázal, tak při tom tančil a zpíval, proto je i vyprávění o Františkovi roztančené a rozezpívané. Byl to svým způsobem extremista: když splnil svoje poslání, tak nešetřil tělo, a tak se taky snažím moc nešetřit a zkoumat hranice svých sil. Vyprávění legend bylo u samého počátku evropského divadla, tak se inspiruji u jarmarečních vypravěčů a u začátků commedie dell´arte a hledám vyjádření, které je zábavné pro dnešního diváka. Mám totiž pocit, že vyprávění příběhů mezi lidmi ubývá, a tak chci vyprávět." – Jan Horák