Uherskohradišťský soubor se na zmiňovaném festivalu představuje už počtvrté a pokaždé dokázal vyniknout. Rychlé šípy zvítězily, Divá Bára si přivezla Cenu rady festivalu, Liška Bystrouška přilákala odbornou veřejnost, která jí vzápětí udělila cenu Sazky a Divadelních novin. V Praze má Slovácké divadlo vynikající zvuk a každé vystoupení je očekáváno s velkou netrpělivostí.

„V Uherském Hradišti je dokonale vyladěný soubor, v němž jsou ochotni se jeden pro druhého obětovat, takový soubor by v Praze nutně exceloval. Většina pražských souborů nemůže Hradišti konkurovat, přesto si dělají větší nároky než tam,“ říká prezident Herecké asociace a člen činohry Národního divadla v Praze Václav Postránecký.

O čem je hra samotná? „V původní české hře Jakuba Macečka a Vladimíra Fekara se ocitáme v Paříži 15. století, ve městě, které dalo předchůdci prokletých básníků nejen živnou půdu pro tvorbu, ale i mnohé podněty k osobní zkáze,“ přibližuje hru její dramaturgyně Hana Hložková.

Hororový muzikál

„Villon byl geniální básník, zloděj, vrah, oběť, zamilovaný kluk, nezdárný syn, třicetileté dítě, ale také šmejd, co práskl kamarády. To je fantastická látka pro divadlo,“ doplňuje dramaturgyni režisér Jakub Maceček, jenž ve Slováckém divadle našel ideální herce. „V Hradišti je velmi kvalitní soubor a je tu z koho vybírat. Navíc v naší hře je spousta zpívání a k tomu jsou tady herci po všech těch muzikálech pěkně vycepovaní,“ chválí soubor režisér. Hororový muzikál Viilon F. se přitom na jevišti Slováckého divadla objevit nemusel. Jeho autoři hru nabídli několika divadelním ředitelům a všichni ji odmítli. Až prozíravý Igor Stránský spolu s dramaturgyněmi Hanou Hložkovou a Ivou Šulajovou kývli. Volba se vyplatila. „Zajímalo by mě, co se teď honí v hlavách těch ředitelů, kteří Villona nechtěli, když sledují jeho vítězné tažení,“ usmívá se Stránský.

Josef Kajetán