Pochází z Kudlovic z vinařské rodiny a už dvaadvacet let bydlí ve Starém Městě se svým mužem a dvěma syny. O sobě tvrdí, že je kudlovská staroměšťanka. Vystudovala vinařskou školu ve Valticích, i když jejím prvotním snem byla uměleckoprůmyslová škola. Sen se nesplnil, ale proměnil v realitu v podobě folkloru v Hradišťanu a Hradišťánku, kde má, jak sama říká, možnost se umělecky vyřádit.

„Autorkou takového pořadu jsem poprvé. Je to obrovská zodpovědnost za dobrý výsledek vykonané práce sedmnácti vedoucích, kteří vedou děti k radosti z písniček a tancování. Téma o dětských snech jsem nosila v hlavě dlouhou dobu.

Měla jsem však představu o průběhu jednotlivých vstupů, které se navzájem prolínají a to se mi, doufám, podařilo. A jestli to bylo náročné? Pojem náročné se stalo méně náročným díky vynikajícímu týmu vedoucích, kteří vše perfektně řídili dle scénáře,“ říká Hastíková. Ve svém autorském programu čerpala ze zážitků z dětství, z pohádek i tajných přání. První reakce byly pochvalné, diváci pochopili záměr zcelení a propojení.

„Mnoho ohlasů se týkalo i uvedení reprízy, protože spousta zájemců se do sálu nedostala, takže uvidíme,“ dodává Hastíková. V Hradišťánku začala tančit v roce 1972 a o sedm let později přešla do Hradišťanu. Tam také pod vedením Laďky Košíkové tancuje dodnes. „Zažila jsem několik generací a v každé se dělo něco nového, zajímavého, přínosného i poučného. Mám mnoho kamarádů a přátel z těchto let a moc si toho vážím – každého z nich,“ prozrazuje Hastíková. Se souborem projela kus světa. Byla v Řecku, Tunisu, Holandsku, Španělsku. Největší zážitky podle jejích slov jsou však spojeny s poslední cestou do Číny. „Je to úplně jiný svět. Nedá se to vypovědět, Čína nás zcela pohltila. Nejdůležitější a nejmilejší jsou pro mě však stejně pocity z ohlasu diváků u nás doma v Česku a především v Hradišti,“ přiznává.

Optimistický pohled má i na dnešní děti a jejich přístup k lidovým písničkám. „Vůbec se nebojím, že by děti zůstaly bez písničky. Je jich všude dostatek a tady u nás v Hradišti je slyší na každém kroku. A navíc se všude obnovují tradice – fašanky, dožínky, hody, vinobraní. Optimismus na mé straně vysoce převyšuje ten planý pesimismus,“ vysvětluje. I její synové jdou v jejích šlépějích. Starší Petr v současné době studuje Duncán Centre konzervatoř v Praze a mladšího Ondru má ve své skupince Hradišťánku. Ani bez podpory rodiny by to nešlo. „Chtěla bych poděkovat rodičům, že mě k folkloru přivedli a mému Jožkovi, s jehož náklonností můžu dělat v dobré vůli tuto činnost pro radost sobě a třeba i ostatním,“ vyznává se Hastíková.