Jaké jsou novinky letošního ročníku?

Snažíme se o ustálenou platformu Slavností, a proto základní kostra zůstává stejná. Nově se více snažíme zapojit Park Rochus. Tuto lokalitu jsme přidali loni a letos ji programově ještě obohatíme. Pro veřejnost je zařízena kyvadlová doprava z autobusového nádraží na Rochus v sobotu mezi 14. a 18. hodinou. Ta je zdarma stejně jako všechny pořady na Slavnostech.
Velmi oblíbená je plavba po řece Moravě. Umožní lidem opustit centrum plné mumraje a zažít pohodu v přístavišti. Ke dvěma muzikantským lodím přibude letos třetí.

Název akce se často zkracuje na Slavnosti vína. Chodí lidé i na památky?

Mezi atmosférou Slavností a památkami je symbióza. Tady si neodpustím zmínit, že jako památku nemusíme chápat pouze budovu, ale třeba folklor nebo etnografii. Nedá se to uchopit, ale můžeme to cítit.

V programu se prolínají vážné žánry s folklorem. Snažíme se vyjít vstříc i mladší generaci. Sobota je folklorní a slavnostní, neděle je klidnější a návštěvníci zavítají více do kostelů a jiných památek.

Odkud do Hradiště lidé jezdí a proč?

Často je to kvůli městu samotnému, které má své „genius loci“. Jsem rád, že k nám každý rok zavítají návštěvníci z Čech, Slovenska, Rakouska i Německa. Cestovní agentury dokonce na Slavnosti vína prodávají zájezdy. Každoročně k nám do Uherského Hradiště zavítá na 60 tisíc lidí. Kdybychom chtěli ze slavností udělat ještě větší akci, mohlo by to Slavnostem spíše ublížit.

Jak vypadá váš život během Slavností?

Nejím, nespím. Stejně jsou na tom kolegové z Klubu kultury. Slavnosti jsou obrovský stroj, který se rozjede a my ho musíme udržet v chodu a napravovat případná zaskřípání. Většinou jsou to naštěstí malicherné věci.

Každý rok se obáváme nepřízně počasí, protože Slavnosti nemají „mokrou variantu“.

Pokud by tedy například týden před Slavnostmi byla velká průtrž mračen, stoupla by hladina řeky Moravy a oblíbený pořad muzikantských lodí by se nekonal. Napětí a stres mi pomáhá zmírnit, když vidím spokojené účinkující a především návštěvníky.

Stalo se někdy, že by vám nepřálo počasí?

Zní to neuvěřitelně, ale ne. Vzpomínám si, že před čtyřmi lety vycházel průvod za drobného deště, spíše mrholení. Nebylo jisté, jestli se vůbec půjde, všichni ale jít chtěli, byť s deštníky a pláštěnkami. Průvod vyšel a přestalo pršet. Přitom o několik kilometrů dál byla průtrž mračen a vítr vyvracel stromy. Hradišti se to kouzelně vyhnulo. Je jedinečné, že to vždy vyšlo.

S jakými stížnostmi se musíte kvůli Slavnostem vypořádat?

Existují jedinci, kteří místo toho, aby se bavili, sledují třeba na hodinkách frekvenci vysypávání odpadkových košů. Ano, občasnému nepořádku se nedá vyhnout.

Musíme si uvědomit, že Hradiště má 26 tisíc obyvatel a dalších 50 tisíc lidí na Slavnosti přijede. Pro nás je důležité, že po konci sobotního programu v nočních hodinách zvládneme město uklidit a ráno vypadá jako nové. Lidé si tak mohou znovu užívat krás našeho města.

Kolik lidí se podílí na organizaci akce?

Během Slavností to je 150 až 200 lidí, od zvukařů až po úklidové čety, které stále mění pytle na odpadky naplněné často ve chvilce. Celoročně akci připravuje přibližně šest lidí z Klubu kultury. Abychom zachovali rozmanitost a kvalitu programu, musíme na něm pracovat skutečně dlouho.

Závěrem, na co byste potenciální návštěvníky Slavností nalákal?

Na unikátní spontánní atmosféru, kterou společně vytvářejí návštěvníci a účinkující, na jednu velkou radostnou oslavu.

VIZITKA

Antonín Mach se narodil 15. listopadu 1968. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Dříve pracoval na Vyšší odborné škole v Hodoníně jako vedoucí oboru Užitá malba, od roku 2006 je ředitelem Klubu kultury Uherské Hradiště. Mezi jeho zájmy patří malba, kultura, restaurování, historie, rybářství, mykologie a gastronomie.