„Musíte sklopit ramena. A dívejte se, jak si Jožka Kubáník krásně žmoulá ty ruce, to si od něj odkoukejte," napovídá mi Michal Zetel. Já se opravdu snažím, hrbím se, dívám se do země, mnu si ruce…ale když myslím na to, jak si mám poskládat tělo do platového křesílka, tak zase zapomínám pracně naučený text. S pomocí nápovědy se chytnu a už držím textovou linku. Už jsem se rozjel. Ale zase jsem zapomněl držet to tělo. A žmoulat ruce. „Jsi autista. Nemůžeš tu sedět, jako šéfredaktor," napomíná mne pravý Kašpar Josef Kubáník. Ale jak mám zkombinovat tělo a mozek, to mi tedy ani jeden z nich neporadil. Že bych nebyl vhodný pro hereckou dráhu?

Související 

4 dny před premiérou: herec z vás nebude, říká mi režisér

5 dnů před premiérou: na řadu přišel grilovací brainstorming

6 dnů před premiérou: dva Kašpaři na jednom pódiu

7 dní před premiérou: autistu už mám ve snech

8 dní před premiérou: redaktor sledoval zákulisí zkoušky

9 dní před premiérou: režisér na zkoušce nikoho nešetří

10 dní před premiérou: Ažce je třeba sáhnout na zadek

11 dní před premiérou: zkoušku točíme na video, je to opravdu zážitek

12 dní před premiérou: roli se učím všude, i na záchodě

13 dní před premiérou: ach, ty moravismy

14 dní před premiérou: ten text si nejde zapamatovat

15 dní před premiérou: zdrcující šok profesora Gogoly

16 dní před premiérou: šéfredaktor Deníků alternuje autistu ve Slováckém divadle

.