Zapojit se do fungování klubu? Uvidíme, co život přinese, nevylučuje Čajánek

„Od ukončení kariéry jsem v podstatě vůbec nebyl na ledě. Snad vloni jen jednou," přiznal v rozhovoru pro Deník Petr Čajánek, jehož šest gólů Opavě v roce 1998 vybral Deník mezi 11 nejsilnějších momentů zlínského hokeje.

Je to pro vás v rámci vašich individuálních úspěchů významný moment?

Určitě ne. Bylo to asi příjemné a pěkné. Ale to je tak strašně dávno, už o tom člověk ani neví.

Nikdy jste se za střelce nepovažoval. Vnímáte to nyní s odstupem času jinak?

Kdepak, vnímám to pořád stejně. Nikdy jsem žádný střelec nebyl. Samozřejmě tenkrát to pro mě bylo pěkné, ale to byla nějaká shoda šťastných okolností. Člověk to tak prostě bere. V té sezoně byly důležité jiné věci, ne tento konkrétní zápas.

Vzpomínáte na něj tedy jen v případě, když se vás zeptáme my novináři nebo kamarádi?

Myslím, že se na to ani nikdo neptal. To je fakt historie. Ptáte se mě na to poprvé.

Pamatujete si některé góly?

Asi bych si na pár gólů vzpomněl. (směje se) To je ale těžké. Byla tam ale určitě nějaká dorážka a poslední byl z trestného střílení.

Je v současném stylu hokeje překonatelný váš střelecký rekord v rámci samostatné české nejvyšší soutěže?

Všechno je překonatelné. Je ale pravda, že se hokej za tu dobu strašně změnil a posunul. Vybavení brankářů, jejich velikost i způsob bránění. Hokej je jiný a góly se dávají podstatně hůř než tehdy.

Přitom celkově sezona nepatřila mezi nejpovedenější ani jste nepostoupili do play-off. Byla to taková náplast, kdy jste si zvýšil sebevědomí?

Určitě nebyla, protože my jsme pak honili každý bod. Tento zápas pro nás byl povinností vyhrát. Ale nebyl nějak těžký. My jsme se pořád dívali, jestli se nám na poslední chvilku nepodaří dostat do play-off. A to se nám nepodařilo.

Pravidelně chodíte i na přípravné zápasy. Jaký máte zatím z posílení týmu a herního projevu dojem?

Nejsem ten, kdo by se k tomu měl vyjadřovat. Viděl jsem dvakrát část zápasu. Pořád je to příprava, kde se zkouší sestava i různé další věci. Musí si to vyhodnotit trenér i podle soupeře. Pro starší hráče je i rozdíl hrát přípravný a mistrovský zápas. Z přípravy se dá něco vidět a vyčíst, ale není to tolik směrodatné.

Návraty Miroslava Blaťáka a Antonína Honejska či příchod Martina Podešvy se vám zamlouvají?

Viděl jsem opravdu jen tři třetiny. Ale samozřejmě Mira Blaťák je nepřehlédnutelný. (směje se) Musel jsem se smát, protože u něj se za tu dobu nic nezměnilo, co jsem ho viděl naposledy. Bude hodně dominantní v téhle soutěži, co se týče pohybu, přehledu a rychlosti.

Souhlasíte, že minimálně na papíře tým vypadá slušně?

Podařilo se tým udržet pohromadě a navíc i posílit. Myslím, že tohle mužstvo musí mít nějaké ambice. Uvidíme, dnes to srovnání bude těžké. Silně vypadají i Brno, Sparta nebo Třinec. Těch mužstev je spousta. První starost bude, aby se povedl začátek. Aby se klukům lépe dýchalo a měli pohodu. Aby se neopakovalo to, co poslední dva roky a museli hrát ve stresu. To mužstvo je parádní. Věřím, že Holas (Petr Holík) s Bukym (Robertsem Bukartsem) a Říčou (Robertem Říčkou) zopakují výbornou sezonu a budou v tom pokračovat. Už se těším na sezonu.

Nechybí vám po ukončení aktivní kariéry hokej a všechny povinnosti i radosti kolem něj?

Samozřejmě když skončíte s hokejem, tak adrenalin a další věci kolem se nahradit nedají. Tak to ale je, hokej se nedá hrát do konce života. Byl jsem na to připravený. Pořád v nějakém kontaktu s některými kluky jsem. Je to další část života. Potká to každého.

Změnil se vám nějak po skončení kariéry život?

Hokej určoval rytmus, organizaci a plány celé rodině. Teď je to trošku volnější. Na druhou stranu člověk může dělat jiné věci, které předtím dělat nemohl. Že bych měl nějaký volný čas, to se rozhodně říct nedá.

Užíváte si nyní o to více rodičovských povinností i radostí?

Myslím, že jo. Je nyní víc prostoru odjet někam na dovolenou nebo si zalyžovat. Času s dětmi trávím dost. Vzhledem k jejich zaměstnání ve škole a sportu se to ve školním roce až tolik nemění.

Takže sedíte s nimi nad úkoly a vozíte je do kroužků?

(směje se) Některé jsou už samostatné, na kroužky a sporty chodíme. Je to různé.

Před mistrovstvím světa jste se před vyprodanou O2 arénou v Praze oficiálně rozloučil s kariérou. Jak jste si celý program a ceremoniál užil?

Samozřejmé to bylo pěkné, ale mnohem raději bych byl na ledě. Člověk to pořád má v hlavě. Jsou to zážitky, které nám v hlavě zůstávají a z čeho měl člověk největší radost. Oficiality jsou pěkné, ale nějakou důležitost tomu nepřikládám.

Uvažujete do budoucna, že byste se zapojil do fungování v klubu ve Zlíně?

(přemýšlí) Já uvažuju o spoustě věcí, ale ta otázka není úplně pro mě. Jsem docela vytížený, takže uvidíme, co život přinese. Nemám tyhle ambice.

Ani trénovat mládež a vychovávat mladé hokejisty?

Skončil jsem před nedávnem a pořád je ještě čas. Můj syn do hokeje chodí, takže se na zimáku motám. Ale nějaké další věci neřeším.

Hlasujte o nejsilnější okamžik v historii hokejového klubu PSG Zlín

1. Nejrychlejší gól v historii klubu – Pavel Janků dal po 7 vteřinách 3. semifinále play-off 1995 proti Kladnu (datum uvedení příběhu v tištěném vydání regionálního Deníku: 10. 8. 2016)
2. Nešťastná kaluž ve finále 1995 (12. 8.)
3. Gól Jaroslava Balaštíka tři vteřiny před koncem čtvrtého zápasu čtvrtfinále play-off 2003/2004 v Třinci (17. 8.)
4. Záchrana mezi elitou v sezoně 1980/81 – až výhrou v posledním zápase nad Košicemi 8:2 (19. 8.)
5. Vyrovnávací gól Filipa Čecha v 7. zápase finále 2013 proti Plzni (20. 8.)
6. Největší bitka proti pražské Spartě v sezoně 2009/10 (24. 8.)
7. Nešťastné tragické upadnutí Luďka Čajky v Košicích (27. 8.)
8. Rekord české extraligy brankáře Vladimíra Hudáčka, který v sezoně 1999/2000 od 6. do 10. kola neinkasoval gól – celkem 262 minut a 51 vteřin (31. 8.)
9. PETR ČAJÁNEK v sezoně 1997/98 nastřílel Opavě v jednom zápase 6 branek (2. 9.)
10. Rozhodující gól Petra Lešky v prodloužení 7. čtvrtfinále play-off proti Znojmu v sezoně 2001/2002 (3. 9.)
11. Zisk českých titulů v roce 2004 a 2014 (7. 9.)

Zdroj: Josef Sedlák

Euforie z Nagana pomalu utichala. A Čajánek šesti góly zničil Opavu

Zlín – Teprve pomalu utichala euforie z triumfu na Turnaji století v Naganu, život se po slavném olympijském vítězství vracel do normálu. Osm dnů poté 3. března 1998 tehdy 22letý útočník hokejového Zlína Petr Čajánek spustil kanonádu, když Opavě nastřílel sám šest gólů, přidal jednu asistenci a podílel se na vítězství Zlína 10:2.

„Šest branek ještě žádného hráče střelcem nedělá," tvrdil tehdy Čajánek, který přitom v předchozích 46 kolech nasázel dvanáct branek.

Společně s dvojicí Jan Čaloun (Litvínov) a Tomáš Sršeň (Vsetín) drží Čajánek také bodový rekord v jednom zápase základní části. Zlínský srdcař je ale dosud jediným, kdo v samostatné české extralize v jednom zápase nastřílel půltucet branek.

„To se mi taky už nejspíš nikdy nepovede. Je to cenné," myslel si zlínský forvard. Ano, měl pravdu. Podobný kousek se mu už nikdy nepovedl.

Jeho maximem už byly dva hattricky v domácích zápasech proti Vítkovicím v roce 1999 a 2005, kdy v rozhodujícím sedmém semifinále play-off nasměroval Zlín do finále s Pardubicemi.

Nyní ale zpět do onoho březnového večera. „Dnes jsem měl prostě den, spadlo mi tam všechno," uvědomoval si Čajánek výjimečnost svého výkonu. „Tolik gólů v jednom zápase jsem nedal ani v žácích," kroutil hlavou Čajánek, který byl nejvíce produktivní ve druhé třetině, kdy dal tři góly.

Poslední trefu přidal tři minuty před koncem ze samostatného nájezdu. To když mu Pavel Janků, na něhož byl faul, na přání fandů přepustil místo exekutora trestného střílení.

„Děkuji Pavlovi, že mi dal přednost. Za normální situace by jel on, protože trestné střílení vybojoval. Když se někdy naskytne možnost, rád mu to vrátím," vzkázal Čajánek.

Necelých pět tisíc diváků na stadionu bylo jako u vytržení. Na jejich miláčka, na ledě dravce s andělskou tváří, nekonečně vyvolávali jeho jméno. Čajánek jim mával.

„Byl to fantastický pocit. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům za atmosféru, jakou vytvořili, a jejich podporu. Měl jsem velký kus štěstí, protože většina šancí, které jsem během zápasu měl, se mi podařila proměnit. Musím také zdůraznit, že všechny góly padly po výborných přihrávkách spoluhráčů," podotkl pozdější trojnásobný mistr světa a na sklonku kariéry extraligový šampion.

Tehdy ani vysoké vítězství Zlínu nestačilo, aby se dostal mezi elitní osmičku týmů postupujících do vyřazovacích bojů. „Všechny své góly bych vyměnil za postup," přál si Čajánek.

ZLÍN – OPAVA 10:2 (1:1, 6:0, 3:1)

Branky: 12., 21., 26., 36., 54. a 57. Čajánek, 23. Ambruz, 27. Rachůnek, 33. Marušák, 50. Okál – 11. a 53. Sýkora. Vyloučení: 8:7. Využití: 4:1. Rozhodčí: T. Svoboda. Diváků: 4614. Zlín: Hamrla – Hamrlík, Mojžíš, Kowalczyk, Krajíček, Marušák, Rachůnek (41. Březík) – Janků, Štraub, Meluzín – Okál, Čajánek, Špaňhel (21. Ambruz) – Balaštík, Jánoš, Němčický.

Opava: Haas (40. Nešťák) – Vl. Holík, D. Galvas, K. Šmíd, Z. Pavelek, Svozil, Kramný, Hučko – Sychra, Mařák, Brančík, Tomek, Piskoř, Žurek, Nohejl, M. Kubiš, Kočara, Žůrek, Selingr.

ČAJÁNKOVY GÓLOVÉ OKAMŽIKY

1. gól: V čase 11:39 v přesilovce pět na čtyři zužitkoval přihrávky obránců Kowalczyka a Krajíčka a zavěsil.
2. gól: V čase 20:35 se natlačil před branku, položil si brankáře Haase a v klidu podruhé v zápase skóroval. Při příštím střídání připravil gól pro snaživého Ambruze.
3. gól: V čase 25:56 už měl na kontě hattrick, když v přesilovce využil přihrávku Tomáše Němčického.
4. gól: Následně nechal vyniknout i spoluhráče Marušáka s Karlem Rachůnkem, ale v čase 35:57 už hlasatel hlásil počtvrté jeho jméno. To když ve hře čtyři proti čtyřem v přečíslení dva na jednoho Štraub nezištně přihrál na číslo 16, které si už vědělo rady.
5. gól: V čase 53:33 využil svou třetí a celkově pátou přesilovku Zlína v zápase ránou z blízka.
6. gól: Báječný večer završil v čase 56:28 stylově. Z trestného střílení chladnokrevně zastoupil kanonýra Janků, na něhož byl faul. Nadšení fanoušci si vyžádali Čajánka a šestá trefa byla na světě.